Summer with Summer

1. chapter (30th June)

Poznámka autora: Chtěla bych jen říci, že bych tohle všechno ráda psala z většiny ve formě deníku. Myslím si, že tak se pro mne naskytne lepší prostor k vyjádření myšlenkových pochodů Summer. Doufám, že vám to nebude nějak moc vadit. Jinak, ty díly, které budou psány deníkovou formou budou mít v závorce u pořadí kapitoly datum, kdy se zápis do deníku psal.

Když jsem si tu zprávu četla poprvé, myslela jsem si, že můj telefon v ten okamžik políbí zeď na protější straně mého pokoje.

Můj bratr i se svojí dokonalou přítelkyní přiletí z Bostonu, aby s námi trávili první část prázdnin.

To je snad zlý sen. Nic proti bráchovi, ale ta jeho přítelkyně je normální tupá husa. „Milášku, slušinká mi tohle?" - „Milášku už bys neměl bumbat!" - „Bobečku můj byl bys tak moc hodnej a přinesl mi skleničku vodičky?" - Ona říká Bobečku klukovi, kterej má bez dvou centimetrů dva metry.

Jenže můj až po oči zamilovanej bratříček si tohle nechává líbit, dělá ze sebe poskoka, kupuje jí drahý dárky a takový další jiný věci, co zamilovaný lidi dělaj.

Takže tahle pohroma bude se mnou jeden měsíc ve stejným domě.

Stejně si myslím, že s bráchou chodí jen kvůli tomu, že je v univerzitním hokejovým týmu. Možná s ním chodí, i protože on je fakt kus. Kdybych nebyla jeho ségra byla bych z něj asi hotová. Jako je většina mejch spolužaček.

Nevim jak moc odvařený by z něj byly, kdyby ho ale znali i jinak. Třeba jako vosinu v zadku nebo jako týpka, kterej je po kalbě schopnej svý milovaný sestře poblejt dveře a ještě se tomu tlemit.

Okey.

Znát ho jinak má taky svý výhody. Je to taky můj velkej brácha, kterej se mě nejednou zastal. V těch chvílích jsem mu byla opravdu vděčná.

Jsme si blízký, ale jsme jako Tom a Jerry. Sourozenecká láska.

Ale ač ho jako jeho sestra opravdu moc miluju, tak nedokážu přestát tu jeho holku.

Proč si musel vybrat takovou blbku?

Proč?

Super, takže teď jsem se tak nějak vypsala z témata brácha jeho úžasná girlfriend a já...

Přichází na řadu téma číslo dva.

Hell yeah!

Konečně prázniny. Trochu mě ovšem štve, že Candy odjíždí na celej měsíc do Švédska za tátou. Když tu nebude, tak tu bude nuda. Nikdo není pro mě tak moc super jako ona (kromě mojí milované Fluffy).

Candy a já.

Já a Candy.

Jsme nerozlučná dvojka snad už od plenek. Všechny ty blbosti, co jsme spolu udělaly. Všechny ty problémy, který jsme společně ustály.

Když se jí rozváděli rodiče, byla jsem já ta jediná, kdo jí byl schopnej zvedout koutky, alespoň k mírnýmu úměvu. Byla jsem ta jediná, který řekla všechno. Snažila jsem se jí pomáhat.

A když se rozváděli moji rodiče, tak ona zase pomáhala mě. I když musím přiznat, že naši se rozváděli po dohodě a já i brácha jsme o tom věděli. Ale i tak mě to trochu sebralo. Koho by nesebralo to, že se mu rozváděj rodiče. Prostě je divný prostě najedou nepotkávat jednoho z nich v kuchyni ráno při snídani... nicméně je to lepší, než aby bylo doma dusno, a aby rodiče byli nešťastní.

Táta se po rozvodu přestěhoval do Kanady, přesnějc do Calgary.(Ale s mamčou je stále v kontaktu a dokonce bych řekla, že jim to v tomhle stavu klape víc než, když byli manželé...divný)

Mám slíbeno, že se k němu pojedu o prázdninách podívat. Calgary volá. Celkem se těšim. Miluju Kanadu.

Koukám, že z jednoho skáču na druhý. Heh. Super. Ale je to deník, co čekat.

Jsem hotová, unavená. Končim.

Zase napíšu,

se vší láskou, kterou jsem schopna kusu papíru dát. Summer