První pohled/ STEIN27

•~•17•~•

Prošli jsme lesem a pak jsme ještě chvíli šli po cestě když v tom se před náma objevilo nádherné, pole plny slunečnic. Bylo to nádherný.
P: Tak co, líbí?
D: Jo a moc😊.
P: To jsem rád.

Řekl Petr a pak se rozběhl do pole a já se rozběhla za ním ale najednou jsem cítila že není něco OK a v tom okamžiku jsem omdlela ne že by to byl můj záchvat jen jsem omdlela nechápala jsme proč.

/Pohled Petra/
Dar se za mnou rozběhla ale najednou spadla na zem. Rychle jsem k ní doběhl nic jí nebylo vypadal jakoby spala ale nespala, ona omdlela.

/Pohled Dar/
Otevřela jsem oči a najednou se Petr rozzářil jak sluníčko a vypadal štastne.
P: Konečneee.
D: C-co se stalo?
P: Omdlela jsi a už asi pět minut jsi tady ležela bez zadnyho pohybu či cokoliv jinýho.
D: Aha.

Panebože co se to se mnou děje poslední dobou nejsem moc v pohodě.
D: Je to tady nádherný ale už bych chtěla jít domů.
P: Ok tak pojď jdeme.

Dorazili jsme domů, já se jen rozloučila a běžela do pokoje. Já fakt nevím co to se mnou je ale byla jsem hrozně unavená i když nebylo nějak pozdě prostě taková vyčerpaná únava.
Šla jsem dolu že schodů no a jelikož jsme nejsikovnejsi tak jsem spadla. Zvedla jsem se a šla jsem do kuchyně pro jablko a pak jsme šla zase zpátky do pokoje kde jsem šla na balkon. Vlastně až teď mi došlo že máme na zahradě bazén a kupodivu byl naplněn vodou ( ne hele marmeládou). Donesla jsem jablko a šla zpět dolů.
D: Mami??
M: Ano zlato?
D: Můžu jit do bazénu?
M: Jasně.
D: Ok díky.

Šla jsem zas Edo pokoje prevlikala jsem se do plavek, hodila na sebe triko vzala ručník a šla k bazénu. Došla jsem tam sundala jsme si triko a zkocila tam, byl docela teplý takže nic moc a ke furt lepší než abych umrzla. Pak už jsem vylezla ususyla jsem se a šla zpátky do vnitř.

Čus bus další kapitola venku. Papa ❤️.