Sbohem není navždy

#6

K: ,,Myslím, že už mě nepotřebuješ vidět ve snech. Vypadáš šťastně, když jsi s Hann. Přeju to moc."
T: ,,Ahoj Katrin. Myslel jsem si, že už se nezjevíš. A počkat, chceš mi tím říct, že Hann nejsi ty?"
K: ,,Nooo jakoby neměla jsem na plánu, že se zjevím, ale musela jsem. Už se zjevovat nebudu, ale někdy určitě přijdu se zeptat jak to jde. Jo a to bylo nedorozumění, jsem to já, akorát v jiné podobě neboj. Myslím na tebe."
T: ,,Já na tebe taky. Tak zatím Sbohem."
K: ,,Zatím Ahoj."

10:50
Probudil jsem se, a vůbec jsem teda nečekal, že se ještě zjeví. No viděl jsem ji zase rád. Natáhl jsem se pro telefon, a uviděl jsem SMSku.
H: ,,Dobré ráno Tomí."
T: ,,Dobré ráno, jak se spalo?"
H: ,,Ale Joo, docela dobře, jak tobě?"
T: ,,Taky dobře. Dneska teda nebudeš moct že?" Nechtěl jsem ji říkat o tom snu, ať si to nevezme nějak špatně.
H: ,,Nooo, právě mamka se ptala, jestli by jsi nechtěl na oběd."
T: ,,Tak klidně, v kolik?"
H: ,,Ve 11:55 u toho pamětního stromu jak minule? A tentokrát opravdu na čas?"
T: ,,Jasně, budu se snažit :D. Můžu si vzít prostě baggy oblečení? Nemusím sako, že ne?"
H: ,,Neee, sako nemusíš. Vem si co chceš." Na to jsem ji dál jen zobrazeno, a šel jsem se převléct do něčeho, v čem půjdu. Vzal jsem si zlatý outfit, a šel jsem se rychle nasnídat.
Přišel jsem do kuchyně, kde už kluci něco kuchtili.
T: ,,Dobré ráno, dneska jdu na oběd k Hann. Pozvala mě její mamka."
B: ,,Ty jedeš brácha." Řekl a všichni se zasmáli. Zasmál jsem se s nima, a vzal si jednu topinku s avokádovou pomazánkou, co kluci udělali.
T: ,,Máte to dobré hoši."
Všichni sborově poděkovali, a já jsem se usmál.

11:50
Bylo na čase vyjít, takže jsem si šel obout boty, a vyšel jsem rychlou chůzí k tomu stromu.
Došel jsem tam v 11:54 a Hann mi šla na proti. Jak jsem ji spatřil, tak jsem se rozešel naproti taky. Došel jsem k ní a obejmul jsem ji.
H: ,,Ahooj." Řekla a usmála se, když se odtáhla.
T: ,,Ahojky, sluší ti to." Musel jsem ji pochválit, prostě musel.
H: ,,Děkuju moc, tobě taky." Jen jsem se na ni usmál a vyrazili jsme k jejímu baráku.
T: ,,Jak se jmenuješ příjmením? Nevím jak mám říct tvoji mamce."
H: ,,Hannah Weberová."
T: ,,Dobře, to si doufám zapamatuju." Řekl jsem a zasmál jsem se.

U Hann doma
Vešel jsem do vnitř, a vyzul jsem si boty. Do nosu mě praštila silná vůně, nějaké dobroty, kterou její mamka uvařila.
Vešel jsem do kuchyně, a uviděl jsem její mamka, jak nám to servíruje na talíř.
T: ,, Dobrý den paní Weberová." Řekl jsem a usmál jsem se na ní.
(Její mamka Stefanie=S )
S: ,,Ahoj Tome, ráda tě vidím." Řekla a šla mě obejmout.
Jen jsem ji obejmul na zpět a ona se na mě usmála.
S: ,,Tak jo, posaďte se kdekoliv chcete." Řekla a já se usadil naproti Hann.
Ještě nám donesla pití, a já jsem poděkoval.
Po jídle jsme si ještě povídali, a její mamka začala konverzaci, jak jsme se poznali.
S: ,,A jak jste se poznali?"
H: ,,Nooo ono to je na dlouhé vyprávění."
I když to bylo docela na dlouho, tak Hann začala s vyprávěním a mamka se zájmem poslouchala.
Potom se mě ještě ptala jestli někde pracuju.
S: ,,A pracuješ někde?"
T: ,,Nee, ale mám kapelu Tokio Hotel. Já hraju na elektrickou kytaru."
S: ,,Ooo, Hannah taky hraje na elektrickou kytaru."
T: ,,Jojo vím, už jsem si na ni taky hrál." Řekl jsem a zasmál jsem se.
Hann odešla na záchod a její mamka se ke mně nahla.
S: ,,Nemám ti to říkat, ale líbíš se jí." Řekla a mrkla na mě.
Musel jsem se nad tím usmát.
T: ,,Jo, je to fajn holka, taky jí mám moc rád, ale nejsem moc připravený na vztah. Třeba někdy trošku později určitě, ale teď ne." Řekl jsem a ona kývla, jakože to pochopila. Byl jsem i rád, že se neptala na podrobnosti. Přišla Hann a usadila se. Povídali jsme se ještě takhle asi hodinku, a potom už jsem musel za klukama.
T: ,,Děkuju moc za oběd, bylo to vynikající, ale budu muset za klukama."
S: ,,Není vůbec za co Tome, kdykoliv budeš chtít přijdi, budu se na tebe zase těšit." Řekla a obejmula mě.
T: ,,Dobře."
H: ,,Mami půjdu ho ještě doprovodit kus."
Ona jen kývla, a rozloučila se se mnou.
Vyšli jsme ven a ona se ke mě natáhla pro polibek. Opětoval jsem jí ho a ona se usmála. Doprovodila mě opět k tomu stromu, a tam jsme se oba dva rozloučili. T: ,,Děkuju moc za doprovod, a za dnešní oběd." Řekl jsem a obejmul jsem jí.
H: ,,Není vůbec za co, taky děkuju." Řekla a obejmula mě nazpět.
T: ,,Tak zatím Ahoj."
H: ,,Ahoj." Řekla a otočila se. Rozešel jsem se a ještě jsem se na ni naposledy otočil.