Sbohem není navždy

#2

K: ,,Tome, poslyš, v blízké době, ti něco změní život, a budeme zase spolu."
T: ,,Katrin, ale jak mám vědět co se stane?"
K: ,, Poznáš to v těch očích. Všímej si očí."
T: ,,Katrin, o čem to mluvíš?"
T: ,,Katrin?"
T: ,,Katrin?!"

8:15
Ge: ,,Tome, probuď se!" Házel se mnou George a já jsem se probudil.
T: ,,Georgi, co děláš ty hovado?!"
Ge: ,,Furt mluvíš ze spaní."
T: ,,Co jsem říkal?"
Ge: ,,Katrin, o čem to mluvíš? Katrin? Katrin?! Něco takového jsi furt drmolil."
T: ,,Jo, to byl další sen."
Ge: ,,Hej ale, ty sny už tě docela dojebavaji."
T: ,,Chce mi dát pouze znamení. Říkala ať si všímám těch očí."
Ge: ,,Tome? Jakých očí?"
T: ,,No to právě nevím. To bude nějaký klikyhák zase."
Ge: ,,No to jo."
T: ,,No nic uhni, už neusnu jdu se nasnídat a půjdu za psychologem."
Ge: ,, Dobrý nápad." Řekl a šel za mnou.
Šel jsem si vyčistit zuby a najedl jsem se. Vzal jsem si opět kalhoty, triko, mikinu, čelenku a kšiltovku. Zavolal jsem psychologovi a ten mi to hned zvedl.
T: ,,Dobrý den, myslíte že by dneska byla možná udělat schůzka?"
Psycholog: ,, Dobrý den, jistě. Máte čas v 9?"
T: ,,Určitě budu tam."

8:45
Vyšel jsem k psychologovi, a začal jsem si všímat očí lidi na ulici. Viděl jsem několik, opravdu několik očí, ale ani jedny ve mně neudělaly nějaký dojem, nebo cokoli jiného.

9:00
Došel jsem před dům toho psychologa a on mě pustil do vnitř.
Psycholog: ,,Tak dobrý den, dáte si něco k pití?"
T: ,,Vodu prosím"
Psycholog: ,,Jistě" řekl a dal mi vodu.
T: ,,Děkuju"
Psycholog: ,,Tak jo, jdeme na to, co je u vás nového? Zdál se nějaký sen nebo ne?"
T: ,,Dneska se mi zdál sen o tom, že mi říkala Katrin, že mi něco v blízké době změní život, a budeme zase spolu. Já jsem se jí zeptal jak mám vědět co se stane a ona říkala, že to poznám v těch očích. Ať si začnu všímat očí. Zeptal jsem se jí jak to myslí a ona neodpověděla."
Psycholog: ,,Tohle jsou opravdu sny, které se mohou zdát poněkud zvláštní, ale přitom vám ukážou opravdu, to co máte najít. Vím, že ty myšlenky okolo toho musí být impulzivní, ale myslím, že se to dá snadno odhadnout. Jen musíte chtít."
Chvíli jsme tam ještě něco probírali, a potom už mě pustil domů. Tyhle všechny konverzace, a ostatní věci okolo toho, trvají opravdu věčnost.

12:12
Pan psycholog mě pustil domů, a já jsem zavolal Billovi, že přijdu domů později, že půjdu do obchodu si koupit něco na jídlo a potom půjdu někam na vyhlídku. T: ,,Čus brácho, možná přijdu domů později, stavím se na nějaké jídlo do obchodu, a potom půjdu někam na vyhlídku."
B: ,,Okay, my půjdeme s klukama do baru v 19:00 tak potom kdyžtak přijdi, však víš, tak kam chodíme často. Ale hlavně ať se ti nic nestane."
T: ,,Možná přijdu, uvidím. A neboj, tak zatím."
B: ,,Čau"
Vydal jsem se do obchodu, kde jsem si šel pro nějaké pečivo, pití a něco sladkého. Procházel jsem regálem k pití, když v tom jsem narazil do nějaké dívky, chytl jsem ji aby nespadla a podíval jsem se jí do očí. Ta jiskra. Ty vzpomínky. Něco mi to připomíná!
T: ,,Katrin?"
(H= Hannah)
H: ,,Em, asi jsi si mě spletl s někým."
T: ,,Jo, promiň že tě tady ještě furt držím." Řekl jsem a pustil jsem ji.
"Poznáš to v těch očích. Všímej si očí." Tak tohle myslela těma očima. Byly úplně stejně zelené, a tak krásné, jako ty od Katrin. Její hnědé vlasy s pramínky blonďatých vlasů, opět byly úplně stejné.
H: ,,To vůbec nevadí. Mimochodem jsem Hannah, těší mě."
T: ,,Em jsem Tom, těší mě."
"Je krásná, úplně jiná jako Katrin, ale cítím, že to je ona. Ta energie, která z ní plyne, je to úplně stejné. Tohle je moje šance, pozvi ji někam Tome!" Mluví za mě srdce.
T: ,, Když už tu tak stojíme, nechceš někam zajít?"
H: ,,Jasně, moc ráda."
T: ,,Tak jo, jdu koupit ještě pití, chceš nějaké?"
H: ,,Vem co chceš."
T: ,,Dobře." "Tome, uvolni se, to napětí musí jít cítit až do Polska." Říkal jsem si furt.
Nakonec jsem vzal Fantu, a šel jsem s Hannou k pokladně.
T: ,,Můžu tě vzít na jedno místo?"
H: ,,Jasně, že můžeš."
T: ,,Dobře"
H: ,,Nebuď tak nervózní, cítím to celou dobu, co jsem vedle tebe." Řekla, zasmála se a štouchla mě do ramene.
T: ,,No jooo, víš jsem trochu nervózní, ani nevím proč."
H: ,,To je v pořádku, je to normální." Jen jsem kývl.

12:30
T: ,,Už jsme tady. Miluju to tu, je tu překrásná vyhlídka. Sedneme si tu?"
H: ,,Jo jasně, proč ne."
H: ,,Potřebuju se tě zeptat."
T: ,,Jasně, o co jde?" Řekl jsem a podíval jsem se na ní. Ty oči. Ty oči.. neudělej nějakou hloupost Tome!
H: ,,To jak jsi mě dneska chytl, chci ti poděkovat, ale proč jsi mi řekl Katrin?"
T: ,,No, to vysvětlování je trochu složitější, ale byla to moje holka. Jmenovala se Katrin, měla 17 let, a měla tak krásné oči, úplně stejně jako ty tvoje. Výrazně zelené.. no teď zpět k tomuto, byla to moje holka, zemřela před půl rokem na akutní lymfatickou leukémii. Lékaři by jí podle mě zachránili, ale léčbu vysadili. No, ale to není jediný důvod proč jsem ti řekl Katrin. Řekl jsem ti tak proto, že se mi o ní neustále zdají sny. Poslední sen bylo něco o očích. Něco jako že si mám začít všímat očí, že to v těch očích poznám. Ze začátku jsem nevěděl o co jde, ale jak jsem viděl tvé oči, vzpomněl jsem si na ten sen, a věděl jsem, že to jsou tvé oči. No a první sen byl o tom, že mi říkala, že ji najdu v jiné podobě. Ty sny jsou založeny na tom, že mám najít nějakou holku, která bude ona jen v jiné podobě. A přemýšlím, jestli to nejsi ty, ale to asi ne. I když ty oči mi přijdou jediné takové povědomé? Nebo jak to nazvat.. nevím prostě doufám že to chápeš."
H: ,,To je velmi zajímavý příběh, a je mi moc líto, co se jí přihodilo. Určitě byla skvělá, a nezasloužila si to."
T: ,, Nezasloužila, to ona mě naučila, co je to doopravdy milovat. Už na ní nechci myslet, ale nejde to. Furt mi leží v hlavě, furt ji miluju."
H: ,,To chápu, ale třeba najdeš opravdu nějakou holku, která bude ona, jen v té jiné podobě."
T: ,,Třeba ano, ale já chci jedině ji."
H: ,,To chápu." Řekla a pohladila mě to rameni. Ten dotek, byl úplně stejný, jako od Katrin. Zase to ve mě vyvolalo takový divný pocit, jakoby to byla ona.
Seděli jsme takhle asi pět hodin, což se divím, vyklopil jsem ji snad všechno, hodně jsme se nasmáli a zase, ten smích. Byl tak neskutečně podobný. Chvíli jsem si myslel, že opravdu zešílím.

18:49
T: ,,A kolik ti vlastně je?"
H: ,,Je mi 17 tobě?"
T: ,,18."
Je jí sedmnáct. Opět další věc, která je úplně stejná. Takže je stejná v očích, ve vlasech, v humoru, ve smíchu a já nevím v čem dalším, ale co vím už teď, že jsem jí začal věřit na plno, a to v prvních minutách. Možná na mě bude mít nějaký dobrý vliv.
T: ,,Už by jsme měli jít domů."
H: ,,Taky si myslím." Řekla a zvedla se.
Probrali jsme si své věci a šli jsme spolu domů.
T: ,,Kde bydlíš vlastně?"
H: ,,Támhle pár metrů vedle těch paneláků. Takový malý domeček."
T: ,,Jo támhle to. Tak to bydlíme docela blízko sebe. Já bydlím tam v tom baráku bílém." Řekl jsem a ukázal jsem na barák.
H: ,,Ajooo, to je fajn docela."
T: ,,No to Joo."
H: ,,Tak já už půjdu domů teda tak ahoj."
T: ,,Počkej, doprovodím tě."
H: ,,To nemusíš."
T: ,,Ale já chci, chci se ujistit, že dojdeš v pořádku."
H: ,,Tak jo" řekla a zasmála se. Cítím se s ní dobře. Šli jsme vedle sebe a nastalo trapné ticho. Fakt jsem nevěděl co mám říct, ale něco jsem říct musel.
T: ,,A kolik měříš?"
H: ,,165cm ty?"
T: ,,186, jsi docela špuntík." Řekl jsem a usmál jsem se. Počkat, řekla 165?! To je další stejná věc. Ona je snad úplně stejná.
H: ,,Jsme tady a děkuju za doprovod." Řekla a usmála se.
T: ,,Není vůbec za co, dáš mi tvé telefonní číslo prosím?"
H: ,,Jistě tady máš *** *** ***."
T: ,,Děkuju moc, určitě napíšu." Řekl jsem a usmál jsem se.
H: ,,Tak ahoj" řekla a obejmula mě. Ta vůně byla podobná jako ta její. Nebyla stejná, ale byla podobná.
Trochu jsem se zarazil, ale obejmul jsem ji nazpět. Chvíli jsme tam stáli a mě se od ní nechtělo odcházet. Opravdu ne. Odtáhli jsme se a já jsem řekl.
T: ,,Tak se měj." Řekl jsem a pomalu jsem odcházel.
H: ,,Ty taky, a napiš zítra ráno."
T: ,,Jasně, tak ahoj"
H: ,,Ahoj."
Po cestě jsem přemýšlel, co to tak může znamenat. Že by zázrak?

Doma (19:19)
Přišel jsem domů a kluci nikde nebyli. Nejspíš už odešli, no a jelikož vím, jak to s nima chodívá po baru, tak jim připravím prášek s vodou. Připravil jsem jim teda prášek s vodou a šel jsem se umýt. Umyl jsem se a furt jsem myslel na Hannu a na Katrin. Po sprše jsem si šel lehnout a hned jsem upadl do říše snů. Teda pokud se tomu dá říkat ještě sny a ne předpovědi.