Sbohem není navždy

#8

K: ,,Ahoj Tome, přišla jsem tě navštívit, a zeptat se, jak se vede?"
T: ,,Katrin? Ahoj. Jsem rád že jsi se ještě ukázala, a ano vede se mi skvěle, Hann je skvělá."
K: ,,Jsem ráda, že máš radost."
T: ,,Já taky, a moc."
K: ,,Prosím, dávej na mě (Hann) pozor, něco mi hrozí, chci aby jsi byl teď se mnou."
T: ,,A co ti hrozí?"
K: ,,To si zjisti sám."
T: ,,Katrin?
T: ,,Katrin!"

Z pohledu Toma (11:39)
Probudil jsem se bleskovou rychlostí, protože mě nakopl ten sen, co se mi zdál.
T: ,,Ty vole, už to zase je tady." Řekl jsem a dal jsem si hlavu do dlaní.
Hned na to mě začala bolet hlava.
"Ty vole, to musela být kocovina toto.
Už nikdy nebudu pít, nikdy!"
Chvíli jsem se ještě proklínal, a potom jsem se teda rozhodl dát na sebe něco na oblečení.
Neustále jsem myslel na její slova.
"Prosím, dávej na mě pozor, něco mi hrozí, chci aby jsi byl teď se mnou."
Doplazil jsem se do kuchyně, kde už seděli kluci s Hann a jedli. Že mají hlad ty vole.
,,Dobré ráno." Řekli sborově a hned na to se zakousli do jídla.
T: ,,Dobré." Řekl jsem a šel jsem si dát prášek.
H: ,,Nebudeš jíst?" Zeptala se mě Hann.
T: ,,Pokud nechceš abych tady všechno zeblil ještě teď, tak mi nic nedávejte." Řekl jsem a zapil jsem prášek.
Šel jsem na chvíli do pokoje a po chvíli přišla Hann.
H: ,,Tome? Můžu s tebou mluvit?" Řekla a rozešla se ke mně.
T: ,,Jasně." Řekl jsem a poklepal jsem na místo vedle sebe.
Odkašlala si a začala.
H: ,,No víš, v poslední době jsem tak přemýšlela nad tím, jak to mezi námi je." Jen co tu větu dořekla jsem měl chuť odejít z pokoje, ale chci jí říct, že vztah nechci. Teď ne.
H: ,,No.. tak mě napadlo, jestli nechceš zkusit vztah."
Nadechl jsem se a začal jsem.
T: ,,Nechci." Vypadlo ze mě.
T: ,,Nechci promiň. Kdyžtak později nejsem ještě připravený mít další vážný vztah." Dobře, trochu možná lžu. Kdyby se mi nezdál ten sen, tak možná do toho půjdu, ale ten sen mi trochu změnil pohled na vztah.
H: ,,Jo chápu, promiň." Řekla, usmála se a odešla z pokoje.
Chtěl jsem ji zastavit, ale nedokázal jsem to. Po chvíli jsem šel za nima. Všichni seděli v obýváku včetně Hann, která se koukala do telefonu.
Hned jak mě zahlédla, tak se zvedla a prohlásila.
H: ,,Půjdu udělat oběd, už je stejně 12." Řekla a odešla do kuchyně.

12:31
H: ,,Pojďte na oběd." Zařvala na nás Hann.
Všichni jsme se zvedli a šli jsme za ní.
Udělala nějaké těstoviny s kuřecím masem, zeleninou a k tomu nějaký dresink.
Po jídle jsme jí to všichni pochválili, a kluci šli zpět do obýváku a já s nima. Hann šla nejspíš do pokoje.
S klukama jsme tam seděli asi čtyři hodiny, a já už opravdu nevěděl co dělat.

16:11
Rozhodl jsem se jít do pokoje, akorát jsem si neuvědomil, že tam je Hann.
Vešel jsem do něj a viděl jsem Hann jak sedí u stolu a poslouchá písničky. Ani mě nezaregistrovala.
Tak jsem teda odešel z pokoje, a klukům jsem řekl, že se jdu projít.
Šel jsem před tím někam do obchodu, kde jsem si koupil pití a nějaké tyčinky.
Šel jsem se projít někam do parku.
Cestou jsem si nasadil sluchátka, a několikrát je taky musel vyndat z uší, protože fanynky mi nedaly pokoj.
?: ,,Ahoj Tome, můžeme se s tebou prosím vyfotit?" Zeptaly se mě tři holky okolo věku 14-15.
T: ,,Jasně pojďte." Řekl jsem a čekal jsem až si ke mě někdo stoupne.
Přišla ke mě jedna holka a zeptala se mě.
?: ,,Můžu tě obejmout?"
T: ,,Jasně." Řekl jsem a nastavil jsem ji náruč. Všechny holky se prostřídaly, a nakonec mi všechny poděkovaly.
Pokračoval jsem v cestě, a písničky mi furt hrály. Konečně jsem našel nějakou lavičku, a natáhl jsem se na ni. Musel jsem podle mě vypadat jak mrtvý.
Takhle jsem tam relaxoval třeba ještě hodinku a potom jsem si řekl, že zavolám mému kámošovi, který mě vždy dostal z takových sraček.
Chvíli to vyzvánělo, ale nakonec to zvedl.
(Arthur=A)
A: ,,Nazdar, tak co? Jak jde život? Zase potřebuješ dostat z těch tvých sraček co?"
T: ,,Bingo. Můžu přijít na jointa?"
A: ,,Jo jasný přijď."
T: ,,Díky moc hej, za necelé tři minuty jsem u tebe."
A: ,,Tak rychle? Okay, očekávám tě tu."
T: ,,Dobré tak čau."
Nestihl říct ani půl slova, a já mu to típl.