Sbohem není navždy

#12

9:11
Krásné dobré ráno. Navíc slunečné, no co víc si přát.
Protáhl jsem se a otočil jsem se na Hann, která byla na telefonu a projížděla sociální sítě.
H: ,,Dobré ráno."
T: ,,Dobré ráno, jak jsi se vyspala?"
H: ,,Jelikož musím mít tuhle opravdu nepříjemnou věc na krku, tak bych si dovolila říct, že se mi spalo i lépe." Řekla a usmála se.
Usmál jsem se na ni taky, a začal jsem se sbírat z postele. Normálně jsem se poskládal jak Transformers. Došel jsem k šatníku, kde jsem na sebe hodil kraťasy. Triko přece nepotřebuju, protože opět trocha provokace neuškodí že jo. Otočil jsem se zpět na Hann a hned jsem si všiml, že si kousala ret s pohledem na mé záda. Ahaa??
Hned jak si všimla, že se na ni koukám se mi koukla do tváře a zčervenala. Konečně má i jinou barvu než jen bledou.
T: ,,Neslintej a pojď se najíst, nic jsi určitě nejedla." Řekla jsem a kývl jsem hlavou ať jde.
H: ,,Co? Já přece neslyntám-" pravděpodobně chtěla říct mé jméno, jen si ho jaksik nezapamatovala.
T: ,,Tome."
H: ,,Tome! Ano. Já neslyntám, jen jsem přemýšlela."
T: ,,To vidím no." Řekl jsem a natáhl jsem k ní ruku. Tu ona přijmula a šla se mnou do kuchyně.

Z pohledu Hann
Měla jsem pocit, jako bych Toma znala delší dobu, ale téměř mi nikoho nepřipomínal. Nebo jako jo, připomínal, ale furt jsem nechápala to, že si ostatní kluky pamatuju a jeho ne. Po tom co mi poslední noc ukazoval společné fotky, jsem měla trochu takové flashbacky, ale furt se bojím.
Nevím proč, ale nechápu proč je ke mně tak hodný. Chce mě zaujmout? Chce abych si vzpomněla?
Zpět k ději příběhu.
Šli jsme do kuchyně a já nevědomky měla neustále položenou ruku v té Tomove. Vůbec mi to nevadilo. Byla jsem ráda, že mě drží.
Došli jsme do kuchyně, kde jsme se hned pozdravili s klukama. Byl tam i Bill, který byl prý na rande s někým. Vypadal opravdu zničeně a unaveně.
T: ,, Dobré ráno." Promluvil Tom.
Všichni mu popřáli a tak jsem popřála dobré ráno taky.
Všichni jsme si sedli ke stolu, a začali jsme jíst vajíčkovou omeletu, kterou uvařil Gustav. Neříkám nic, ale už jsem prahla po jídle. Vše jsem snědla, a šla jsem to umýt. Nakonec jsem posbírala i talířky kluků, které jsem umyla taky. Kluci odešli do svých pokojů, a já jsem zůstala v kuchyni sama s Tomem. Nevím proč, ale toužila jsem po psychickém kontaktu. Tom jako by vyslyšel moje přání, a přišel mě obejmout.
T: ,,Furt si na mě nevzpomínáš?" Řekl když mě objímal.
Momentálně jsem na 100% věděla co odpovím.
H: ,,Vzpomínám Tome." Jen když se mě dotkl, začala jsem cítit takový hodně povědomý pocit. Jakobych to už někdy zažila.
Ve chvíli co jsem mu odpověděla se odtáhl, a koukl se na mě.
Nic neříkal, jen se na mě koukal a prohlížel si můj obličej.
T: ,,Jsi nádherná." Jen jsem se usmála a položila jsem si hlavu na jeho rameno. Toužila jsem po jeho doteku, po jeho duši.
On byl tak dětinský, ale zároveň tak mocný. Mohl se mnou dělat v podstatě vše co chtěl.
Byl tak plachý, ale opět tak sebevědomý. Věděl co chtěl, a šel si za tím.
Všimla jsem si, že od chvíle co jsme se viděli v nemocnici, a já si ho nepamatovala, tak si šel pouze za tím, abych si na něj vzpomněla. A to se mu taky povedlo, a dokonce do necelých dvou dnů. Ještě chvíli jsme tam tak stáli, a potom se ode mně odtáhl. Měla jsem ruce okolo jeho krku, a on ty jeho měl položené na mých bocích. Začal se přibližovat, s úmyslem, že mě políbí, ale na tohle jsem bohužel nebyla ještě připravená..
Otočila jsem hlavu bokem, a dlaně dala na jeho nahou hruď. Mírně jsem se odtáhla, ale furt jsem byla v jeho blízkosti.
T: ,,Vše v pohodě?"
H: ,,Jo, vše v pohodě. Já jen že na to asi nejsem prostě ještě připravená."
Je tak chápavý. Pokýval hlavou, a přitáhl si mě opět do objetí. Očividně mu to chybělo..

Z pohledu Toma
Po tom, co jsme se s Hann v kuchyni objímali a ona si na mě vzpomněla, jsem se cítil hned lépe. Přímo skvěle! Protože já jsem kurva dostal zpět to, po čem jsem toužil. Toužil jsem po její přítomnosti, a po tom aby si na mě vzpomněla.
Jsem tak moc rád, že už ví kdo jsem.
Pomohl jsem ji ještě douklízet nádobí a šli jsme do pokoje. Kluci byli v obýváku, nebo spíš jak jinak a plánovali, že dneska půjdou do studia.