Sbohem není navždy

#9

10:38
Probudil jsem se, poměrně pozdě, ale tak co už.. Ale počkat, kde je Hann? Nebyla u mě. Zvedl jsem se tedy z postele a šel jsem za klukama.
T: ,,Čau kluci, nevíte kde je Hann?"
Ge: ,,Čau, asi v 6 hodin šla na autobusové nádraží."
T: ,,Aha, a proč?"
Ge: ,,To nevíme."
T: ,,Myslíte, že bych za ní měl jít?"
Gu: ,,Blázníš? Však jsou to 4 hodiny od toho co odešla." Řekl Gustav.
Jen jsem zakroutil hlavou a odešel jsem se převléct.
Něco mi furt říkalo, že bych se tam měl je podívat. Nedalo mi to, prostě mi to nedalo.. vzal jsem si věci, nasedl jsem do auta a odjel jsem na nádraží.

Na nádraží
Dojel jsem na místo, a odchytla si mě policie.
Policista: ,,Stop! Omlouváme se, ale na tohle místo nemůžete.. byla tady sražená holčina autem."
T: ,,Cože? Můžu vědět o koho jde?"
Policista: ,,Omlouvám se, ale ne."
T: ,,Nejmenuje se náhodou ta holčina Hannah Weberová?"
Policista: ,,Nooo, shodou okolností ano.."
T: ,,Omlouvám se, ale musím tam jít. Jsem její přítel." To byla ta největší životní lež, kterou jsem řekl.
Policista: ,,Dobře, pojďte."
Policista mě zavedl přímo k místě činu, a já jsem viděl Hann, která měla v krku zapíchlý kus nějakého plechu, a krvácela. Hned jsem si k ní klekl a začal jsem brečet.
Policista: ,,Sanitka je na cestě, máme podezření, že ji srazilo auto, cestou pravděpodobně domů."
To dává smysl.. chvíli jsme tam jen tak stáli a po chvíli přijela sanitka. Naložili Hann a já jsem jel za nima autem. Do nemocnice jsme jeli přibližně 8 minut.
V nemocnici si ji vzali do rukou doktoři, kteří mi řekli, ať zajedu domů pro její doklady, že prý budou potřebovat nějaké doklady.
Rychle jsem nasedl do auta a dojel jsem k ní domů. Pobral jsem všechno co jsem našel a rychle jsem jel zpět. Jakmile jsem dojel na místo, odchytl si mě doktor. Dal jsem mu všechny doklady, a on mi řekl ať počkám v čekárně. Furt jen čekání..

11:38
Přišel za mnou doktor, s oznámil mi, že Hann je v kómatu. Prý ztratila příliš moc krve, a její tělo potřebuje transfuzi.
Doktor: ,,Dobrý den, vy jste pan Tom Kaulitz že ano?"
T: ,,Ano to jsem já."
Doktor: ,,Je mi líto, ale Hannah Weberová se dostala do kómatu. Zapříčinila to ztráta hodně krve. Budeme vám volat až se Hannah probudí."
T: ,,Můžu ji vidět?" Zeptal jsem se a Doktor mi dal dvě minutky na to, ji vidět. Přišel jsem do jejího pokoje, a uviděl jsem ji. Zastavil se mi dech. Byla bledá jak stěna, krk měla sešitý, a bez přístrojů pravděpodobně nemohla dýchat.
Ukápla mi jedna slza, potom druhá, potom třetí a potom už se spustil vodopád..
Doktor: ,,Pane, je čas odejít." Řekl a já jsem se zvedl. Odešel jsem a v tom mi zavolal Bill.
B: ,,Blbečku, kde se touláš?"
T: ,,Hannu srazilo auto a je v kómatu."
B: ,,---------" bylo ticho. Jakoby tam nikdo nebyl.
B: ,,Děláš si srandu?"
T: ,,Jasný no. Teď vedle mě stojí a směje se na mě." Lákavá to představa.
T: ,,Hele už jedu domů.." řekl jsem a típl jsem hovor.

Doma (12:11)
Trochu jsem se cestou zdržel v drogerii, protože mi docházela voňavka, takže jsem potřeboval novou, ale už jsem konečně doma.
Jen co jsem otevřel dveře ke mě přiběhli kluci a začali se mě vyptávat. Na všechno jsem nějak tak odpověděl, ale otázka od Billa mě zarazila.
B: ,,Tome, co když si tě nebude pamatovat?"
Na tohle jsem neměl slov. Jen jsem se zamyslel, a přemýšlel jsem nad tím, co bych asi tak dělal.
Naštěstí to přerušil Gustav.
Gu: ,,Co tak udělat pohodový večer, a podívat se na film?" Všichni souhlasili, až na mě.
T: ,,K večeru se půjdu někam projít."
Ge: ,,Dobře, ale na oběd ještě zůstaň." Řekl mi George a já jsem souhlasil.
Na oběd nám udělal Gustav topinky. Měl to skvělé. To musím uznat.

13:18
Po obědě jsem šel ještě něco nahrát do studia. Nahrával jsem nějakých pár songů, které potřebujeme dokončit a vydat do alba. Nebavilo mě to tak moc, ale někdo to dělat musí. Trvalo to třeba tak dvě hodiny. Lezlo mi to krkem i druhým koncem, už jsem z toho normálně měl nervy v kýblu. A víte proč? Nešlo mi se soustředit. Kdyby tu byla Hann jde mi to lépe. Moc na to myslím. Kdyby nebyla v kómatu, byl bych klidnější..

15:37
Vyšel jsem ze studia celý zřízený a unavený. Procházel jsem kolem kuchyně, kde si mě odchytla nějaká neznámá holka.
?: ,,Ahoj Tome. Přišla jsem za tebou."
T: ,,Ahoj? Kdo jsi?"
?: ,,Půjdeme k tobě do pokoje jo?"
Jen jsem kývl s následoval jsem ji.
Došli jsme do pokoje, a ona se mě začala na něco ptát.
?: ,,Tome, řekni mi co by jsi dělal, kdyby na tebe Hann zapomněla?"
T: ,,Můžete mě laskavě všichni přestat vyzvídat?" Řekl jsem nepříjemně.
?: ,,Promiň, ale dělám to pro tvé dobro." Jen jsem se sarkasticky usmál a chtěl jsem se zvednou, jenže mě chytla za paži a stáhla si mě zpět.
?: ,,Co by jsi dělal?"
T: ,,Nevím, asi bych ji pokoušel si na mě vzpomenout?"
?: ,,To se mě jako ptáš nebo mi to oznamuješ?"
T: ,,Můžeš mi laskavě říct, kdo jsi?!"
?: ,,Neexistuju, nemám jméno, jsem jen tvá mysl." Tohle mě pohltilo. Pokusil jsem se na ni sáhnout, ale moje ruka projela skrz ní. Ale jak? Však mne před chvílí stáhla zpět za ní.
T: ,,Už zase.. oh ne.." řekl jsem a chytl jsem se za hlavu.
?: ,,Co by jsi dělal?" Zeptala se opět.
T: ,,Můžeš se přestat ptát na ty samé otázky a odejít?"
?: ,,Nemůžu odejít, protože jsem jen tvá představivost. Musíš mě vypustit z hlavy."
T: ,,Počkat, to znamená, že mám přestat myslet na Hann?"
?: ,,No to ti trvalo." Řekla a zmizela.
T: ,,Ty píčo. Tohle bude těžké. Proč tu není teď když myslím na Hann? Nechápu to."

16:10
T: ,,Kluci jdu se někam projít." Řekl jsem a odešel jsem z baráku.
Nikdo mi nestihl nic říct a už jsem byl pryč.
Šel jsem na kopec, kde jsem chodil ještě s Katrin. Seděl jsem tu minimálně hodinu a půl. Furt mi tekly slzy, a neustále jsem si říkal, že jsem opravdu psychicky nemocný. Možná přeci jen na tom něco bude.. možná se mi to něco snaží říct, ale co? Jako to, že to bude v pohodě nebo naopak? Šrotuje to v hlavě..

17:49
Rozhodl jsem se, že si Zajdu do večerky tady pod kopečkem. Mám peníze, takže si něco koupím. Koupil jsem si Coca-Colu a nějaké pečivo, abych se vůbec najedl. Docela mi vyhládlo. Šel jsem zpět na ten kopeček a tam jsem si to v klidu snědl.
?: ,,Zítra nebo pozítří se probudí." Pošeptalo mi něco do ucha. Hned jsem se otočil a nikde nikdo. Otočil jsem se znovu a zase vedle mě seděla ta žena.
?: ,,Nechci tě zklamat, ale myslím, že si tě pamatovat nebude.."
T: ,,Na tom nějak zapracuju.." řekl jsem s kleslým úsměvem. Vůbec mi nedochází, že mi řekla že se probudí zítra, nebo pozítří.
?: ,,Hej, probudí se zítra nebo pozítří." Řekla a drbla do mně. Otočil jsem se na ni a pokýval jsem hlavou, jakože chápu. Bylo mi to úplně jedno.
T: ,,Nechci na tebe myslet vypadni." Řekl jsem a ona zmizela. Takže to funguje takhle. Super. Teď ji budu posílat do prdele furt. Pomalu jsem se vydal na cestu zpět domů, protože se začalo ochlazovat, a já jsem tady byl jen v kraťasech a triku.
Domu jsme se vrátil za ani ne 20 minut.

Doma (18:28)
T: ,,Jsem doma." Řekl jsem, ale nikoho jsem neslyšel.
Šel jsem se teda podívat do obýváku a kluci tam spali.
T: ,,Aha. Dobře no, budou bolet záda vás, ne mě." Řekl jsem výsměšně.
Šel jsem se jen tak rychle vysprchovat, a hned spát. Byl jsem extrémně unavený, a zmožený ze všeho.. doufám, že se moje kráska probudí.

Konečně další část co?😩😄