Sbohem není navždy

#11

9:16
Ano! První klidné ráno, za třeba poslední čtyři-pět dní. Takhle se mi to líbí. Probudil jsem se, a převalil jsem se na druhou stranu, kde měla spát Hann. Jenže tam nebyla. Říkal jsem si, že bude snídat, ale když jsem přišel do kuchyně, tak nebyla ani v kuchyni, a kluci se na něčem domlouvali, do toho koukali na nějaký film. Byl tam jen George a Gustav, Bill nikde.
T: ,,Co plánujete? A kde je Hann?"
Gu: ,,Plánujeme to, jak ti říct, že odjela do nemocnice."
T: ,,C-co?! Jak jako do nemocnice?!"
Ge: ,,Tome nekřič. Okolo 4 hodiny ráno za náma přiběhla s tím, že je jí špatně, a že je jí na omdlení. No tak ji Bill odvezl do nemocnice, kde si ji opět nechali, a zase čekáme než se probudí."
Na tohle jsem opravdu už neměl ani minimum slov. Bylo to nečekané a moc rychlé. Teprve včera se vrátila..
T: ,,Myslíte, že se probudí ještě dneska?"
Ge: ,,To nevíme Tome, ale myslím že ano."
Gustav jen kývl rameny, a pozoroval nadále film. Odešel jsem si udělat něco malého na snídani. Mojí snídani tvořily lupínky s mlékem a cola.
Když jsem dojedl, tak jsem umyl nádobí a uklidil ho. Taková rutina že jo. Ne teď reálně, cítím se tady sám. Není tu Bill a ani Hann. Sice tu jsou kluci, ale ti jsou rádi, že jim tady teď nebrečím na ramenech.
Nevím proč, ale nějak mi to city momentálně neranilo, to že je opět v nemocnici. Jako by to byla taková "normálka". Ne, tohle je fakt psycho..
Chvíli jsem byl na telefonu, a přemýšlel jsem, že napíšu Billovi. No nemusel jsem, zrovna zarachotily klíče a ve dveřích se objevil Bill. V sekundě jsem se zvedl, a šel jsem k Billovi.
T: ,,Bille, jak je na tom?"
B: ,, Dobré ráno. Je na tom dobře, ale měla nízký tlak.. dneska se pravděpodobně probudí, ale ten Doktor mi říkal, že je možné že si nás nebude pamatovat."
T: ,,Co? Jak jako? Vždyť si nás ještě včera pamatovala, tak by to bylo trochu trhlé ne?"
B: ,,Tome, já nevím sám to nechápu." Řekl Bill a šel se napít. Aha. Já tomu doktorovi dám, jestli na nás zapomene, tak mu asi natáhnu.

11:45
Bylo teprve skoro 12, a mě někdo zavolal. Že by doktor??
Nee.. její máma.
S: ,,Ahoj Tome. Právě jsem přijela domů, jak si vede moje holčička?" Hah, její holčička? Řekl bych, že spíš moje. Teda co?
T: ,,Probudila se, ale je zase v nemocnici, protože ji bylo špatně, a nevím jestli si nás bude pamatovat." Řekl jsem a v tuhle chvíli jsem chtěl vidět její výraz.
Musel to být takový mix emocí.
S: ,,Tome, asi budu potřebovat, aby na nějakou dobu bydlela u vás. Bylo by to možné?" Ta ženská se ani nebojí zeptat na něco takového. A to jak úplně odskočila od tématu? Nemám slov.
T: ,,Jo jistě, ale nezajímala vás vaše dcera? Jak je na tom zdravotně a ne jestli u nás může na nějakou dobu bydlet?"
S: ,,Jo, ale potřebuju ji zajistit bydlení, ať není sama."
T: ,,Jo v pohodě. A to jako jdete na další pracovní cestu?"
S: ,,Ano.. nevím na jak dlouho, ale ano." Neměl jsem slov, já to prostě nedokázal. Musel jsem to típnout. Chvíli jsem seděl na židli, a dodělával ještě nějaké věci okolo hudební skupiny. Trvalo to dvacet minut minimálně, takže to bylo lehké.

12:30
Šel jsem za klukama, a viděl jsem Billa, který s někým vřele telefonuje. Pevně jsem doufal, že to bude doktor, ale ne. Byl to jeden z kluků, se kterými Bill "Chodí ven/na rande?" Netuším.
Pokud to někdo neví, můj bratr Bill je Bisexuál. Takže to, že chodí s klukem mě nepřekvapuje, a nevadí mi to, právě naopak. Rád ho v tom podpořím.
Jakmile Bill dotelefonoval, tak se po něm slehl tenhle barák. Všichni se ho začali ptát.
B: ,,Abych ušetřil toho, vám to říkat každému zvlášť, tak ano. Jdu na rande s jedním klukem." Řekl a začervenal se.
T: ,, Brachoo, mám z tebe takovou radoost." Řekl jsem a šel jsem ho obejmout.
Gu: ,,A kam?? Doufám že do nějaké romantické restaurace."
B: ,,Jasné! Romantická restaurace. Tak jak jsem si to představoval." Všichni jsme se začali smát, ale přerušil nás telefon.
Doktor, doktor, doktor, doktor, doktor. Říkal jsem si a u toho jsem skákal na místě do rytmu slova doktor.
Bill vytáhl telefon z kapsy, koukl se a zařval "DOKTOR!"
B: ,,Dobrý den, u telefonu Bill Kaulitz."
Doktor: ,, Dobrý den, Hann se opět úspěšně probudila, tak si pro ni můžete přijet."
B: ,,Dobře, budeme tak nashledanou." Řekl a típl to. Opět jsme začali skákat a radovat se.
Hned jsme se upravili, oblékli jsme se, a konečně jsme mohli vyjet.

U nemocnice (13:04)
Cesta trvala déle, protože jsme jeli rychle koupit i něco sladkého na večer.
Rychle jsme vyběhli do patra, kde měla mít pokoj. A přímo u čekárny na nás čekala netrpělivá sestřička, která nás zavedla do jejího pokoje. Otevřela dveře, a nechala nás o samotě.
Hned jak se mi naskytl pohled na Hann se mi zvedly koutky. Teď jsem si nebyl jistý, jestli si mě pamatuje. Jen mě přejela pohledem a pozdravila kluky. Hned se úsměv hned ztratil.
Kluci se rozešli k jejímu lůžku a hned se s ní začali bavit. Rozešel jsem se teda taky a pozdravil jsem jí.
T: ,,Ahoj Hann. Pamatuješ si mě? Jsem Tom."
H: ,,Em. Ahoj, ne nepamatuju, jak znáš mé jméno?"
Hned jak to dopověděla jsem cítil, že jsem zbledl, a podíval jsem se na kluky.
Bill mi pohledem naznačil ať pokračuju.
T: ,,No, známé se delší dobu. Bill je můj bratr, toho si pamatuješ?"
H: ,,Jo toho si pamatuju. Pamatuju si i George a Gustava. Hehe, třeba si časem vzpomenu, ale nikoho mi nepřipomínáš promiň." Řekla a opatrně se zvedla z postele. Všichni se na mě podívali a jen se usmáli. Byl to takový ten podporující úsměv. Posbírali jsme věci, a pomalu jsme šli k autu. Šel jsem víc popředu, řekl bych, že jsem se od nich vzdaloval co nejvíc to šlo.
Sedli jsme si do auta a já jsem si sedl do předu. Nevim proč, ale nemám teď náladu. Celou dobu se v zadu bavili a já z toho byl maximálně tak špatný.

Doma (13:38)
Přijeli jsme domů, a opět jsme ty všechny tašky vyskládavali. Byly dvě a poměrně malé, takže to bylo docela v pohodě. Hann se najedla, šla se umýt a já mezitím čekal v obýváku i s klukama při televizi.
B: ,,Tome, to bude dobré, věř mi. Jen potřebuje čas. Neboj uděláme vše pro to, aby s tebou byla v pokoji." Jen jsem se děkovně usmál.
T: ,,Kdy máš vlastně to rande?"
B: ,,Noo on mě má vyzvednout v 18:00 před barákem."
T: ,,Tak to jooo. Hlavně si to užijte!" Jen se na mě usmál a mezitím vyšla z koupelny Hann. Neřešil jsem to a koukal jsem se na televizi. Jejich konverzace mě ale zajímala.
H: ,,S kým jsem v pokoji? Vůbec nevím kde mám oblečení."
B: ,,Jsi s Tomem. Zavede tě tam." Řekl Bill a já zthul. Bill do mě kopl a já se křečovitě zvedl.
T: ,,Tak pojď." Řekl jsem a rozešel jsem se do pokoje. Hann mě následovala a já byl docela nervózní.
T: ,,Tohle je můj a tvůj pokoj." Řekl jsem a ukázal jsem na skříň s oblečením.
H: ,,Jo díky. Počkáš za dveřmi?"
Jen jsem kývl a odešel jsem za dveře. Po necelých dvou minutách mi řekla, že můžu vejít.
Zavřel jsem dveře a přešel jsem si sednou na postel.
T: ,,Chtěla jsi se mnou mluvit?"
H: ,,Chtěla. Máš nějaký důkaz o tom, že tě Opravdu znám?"
T: ,,Mám asi." Řekl jsem a začal jsem hledat nějakou fotku, kde jsme my dva.
T: ,,Koukni, třeba tady jsme byli na západu na tvoji teď oblíbené vyhlídce. Nebo tady, když jsem u vás hrál na kytaru." Ukázal jsem ji pár fotek.
H: ,,Počkat. To jsi ty, kdo u mě hrál na kytaru? Jakože ten slavný kytarista Tom Kaulitz?"
T: ,,Ano!!!" Řekl jsem a usmál jsem se.
H: ,,Já si už asi vzpomínám, ale nejsem si jistá. Budu potřebovat ještě chvíli na vstřebání." Jen jsem kývl a ona odešla z pokoje.

Byl jsem nějaký unavený, tak jsem zvolil metodu spaní. Měl jsem na úmyslu spát chvíli.

19:52
Probudil jsem se z mého 6ti hodinového spánku, a furt jsem byl unavený. Jako by to nestačilo. Šel jsem si pro vodu a když jsem došel do kuchyně viděl jsem, že Bill už nemá v botníku boty. A to znamená že si užívá rande. Měl jsem na plánu se jít umýt, nechci spát na prasáka. Koupelna bývá normálně otevřená, takže jsem zaklepal a ozval se hlas Hann.
H: ,,Už jdu!" Řekla a otevřela dveře. Stál jsem opravdu hned před nima, takže mimo to, že mě skoro ty dveře sejmuly, tak do mě Hann narazila. Začal jsem se smát a ona se taky pousmála.
Zašel jsem do koupelny a prostě jsem se umyl. Jak obecný člověk.
Po sprše jsem se vydal do pokoje, a pískal jsem si u toho. Jak otravné co? Hann na mě hned stočila pohled a usmála se. Lehl jsem si za ní a oba jsme si dělali něco svého. Potom jsme si chvíli ještě povídali, a šli jsme spát.
H: ,,Tak dobrou noc."
T: ,,Dobrou noc a sladké sny." Neměl jsem upřímně odvahu ji obejmou, takže jsem se otočil, a usnul jsem sám.

Další část 😁