Taste Of Whiskey

21. So mutch stress

Liam TPWK-writer
Niall Fox_ie

V Irsku jsme už týden, celkem rychle jsme se zabydleli, zatím u mě v bytě a od chvíle co jsem vystoupil z letadla si připadám jako bych se nezastavil. Hned další den jsem musel do baru, vše zkontrolovat a zjistit jak bar šlape, následovala destilerka a rodiče. Destilerku jsem oficiálně převzal, táta šel do důchodu. Nevím kde mi hlava stojí a nejhorší ze všeho je, že mi chybí Liam. Což je taky důvod proč jedu právě domů, je teprve jedenáct dopoledne. V destilerce jsem od sedmé ranní a měl bych tam být minimálně do večera, musel jsem udělat razantní krok teď za čerstva než si všichni zvyknou, že to takhle bude. O bar se bude starat Denis, já budu pouze majitel a řešit budu až velké průsery, v destilerce fungovat musím, ale napůl s Gregem. Sám souhlasil, že si vezme část povinností na sebe za což jsem vážně šťastný. Mě zůstane výroba a prodej, Greg má právnické věci a reklamu. Oba budeme dělat to co nám jde nejlépe a já budu trávit více času doma. Ještě pořad nemáme vybraný dům a nebaví mě vídat Liama jen večer před spaním. Chci žít s ním ne vedle něj.

Zaparkuju před domem, sako popadnu do ruky a vyběhnu schody k bytu, který rychle otevřu. Sako pohodím na komodu v chodbě a boty rychle skopnu z nohou.
,,Zlato?"

S vrácením se do Irska, začali Niallovi velké povinnost. Skoro se nevídáme, ale nemám mu to za zlé. Sám jsem před odletem trávil veškerý čas ve firmě.
Udiveně zvednu pohled od sporáku, oči mi zabloudí k hodinám. Co tu dělá tak brzo?
„V kuchyni, ale co ty tu děláš tak brzo?" Zeptám se udiveně. Z dlouhé chvíle se snažím něco ukuchtit k obědu.

„Uděl jsem si čas a chtěl tě překvapit." Usmívá se, přijde ke mně a vroucně mě políbí. Přitáhnu si ho víc do náruče a polibky mu začnu opětovat.
„Něco tu smrdí." Odtáhne se po chvíli. „Sakra." Zakleju a vrhnu se ke sporáku. No omáčka je na vyhození. Ni se zamnou pochechtává.
„Co to mělo být?" Zeptá se a zvědavě mi nakukuje přes rameno.
„Oběd." Povzdechnu si. Vyškrábu spáleninu do koše a pánev namočím.
„V tomhle jsem beznadějný." Postěžuju si.

,,V tom případě máš štěstí, máš mě. Můžu tě naučit vařit nebo ti vždy uvařit." Stoupnu si na špičky a lehce ho znovu políbím.
,,Máš povinnosti." Usměje se až moc smířeně, za to si vyslouží mé zamračení.
,,Pojď semnou." Chytnu ho za ruce a dovedu ke gauči, kam se posadíme.
,,Vím, že jsem na tebe teď neměl vůbec čas a opravdu mě to mrzí. Dnes jsem bar předal do rukou Denis, bude provozovatel a já jen majitel. Tím mi odpadne jedna velká starost a Denis to moc ráda přijala. V destilerce jsem si s Gregem rozdělil povinnosti. Budu dohlížet jen na distribuci a výrobu. Tím chci říct, že s tebou budu trávit podstatně víc času než do teď."

Překvapeně na něj koukám.
„Víš, že kvůli mně jsi to dělat nemusel?"
„Musel a taky kvůli sobě." Odpoví mi.
„Dneska máme naplánované prohlídky domů." Připomenu mu.
„Já vím a už se moc těším." Usmívá se.
Poposednu si blíž k němu a nahnu se pro polibek. Bože, jsem tak rád, že je po tak dlouhé době doma. Na dýl než se vyspat.

Polibky prohlubuju a začnu po jeho těle přejíždět dlaněmi. Přesouvám se na jeho krk, který začnu laskat.
„Li... máme ty schůzky." Vzdychne.

Dál pokračuje v laskání mého krku, jako bych snad nic neřekl. Čím déle jeho rty setrvávají na mém těle, tím více mi je nějaká schůzka jedno.
,,Máme chvíli." Zabručí mi do krku a začne rozepínat košili. Využiju chvilky, vyslékám mu triko a povaluju na gauč, tak abych si na něj mohl sednout. Dlaněmi zkoumám Liamovo tělo, jako kdyby mi bylo odpíráno bůh ví jak dlouho, rty vyhledám jeho bradavku a lehce zkousnu. Liamovi boky vystřelí proti mým a zalapá po dechu. Stejnou péči věnuji i druhé bradavce než začnu tvořit vlhkou cestičku po jeho vypracovaném bříšku.
,,Ni." S touhou v očích vzhlédnu k Liamovi, není na tom jinak.
,,Ložnice?" Zeptám se.