Taste Of Whiskey

18. Only you

Niall Fox_ie
Liam TPWK-writer

Ráni budík zvoní, až moc brzo. Vypínám ten otravný zvuk.
„Kolik je hodin?" Ozve se otráveně vedle mě.
„Pět ráno."
„Proč nám zvoní budík v pět ráno?" Zeptá se nechápavě.
„Chci tě někam vzít." Niall zbystří, opře se o lokty.
„Tak na co čekáme, vstávat." Řekne nadšeně a vyleze z postele. Na to že ještě před chvílí vypadal, že bude protestovat je najednou nějaký čilí.

Přesouváme se do kuchyně, kde uděláme společně snídani. Pak oba zaplujeme do koupelny a uděláme ranní hygienu a trošku poupravíme náš vzhled.
Oblečení oba volíme pohodlné.

Před šestou jsme na místě. Ni, se nechápavě rozhlíží po Trafalgar Square.
„Ještě chvilku počkej." Nabádám ho. Stojíme opodál, směrem k východu a před sebou máme celé náměstíčko jako na dlani. Přistoupím k němu zezadu a obejmu ho kolem pasu, bradu pokládám na jeho rameno.
Za chvíli se začnou objevovat první sluneční paprsky nad přední budovou, ve stejnou dobu se dají do pohybu i fontány. Je tu minimum turistů, takže nic nenarušuje tu nádhernou podívanou.

Ni, se mi více položí do náruče.
„To je nádhera." Zašeptá, aby nenarušil kouzlo okamžiku.
„Jo to je." Zašeptám mu do ucha a dám mu pod něj pusu. Znatelně se oklepe a zamručí. Když ta nádherná podívaná skončí, beru Nialla za ruku.
„Pojď se podívat blíž na ty fontány." Vedu ho mezi ně.

Po fontánách se jdeme projí na Arlington St, kde Niall zahlédne Le Caprice.
„Mohli bychom si tu dát kávu." Navrhne.
„Jistě." Přitakám mu a společně vejdeme do podniku.
Ukáže se nám příjemný bíločerný interiér. Sedáme si v rohu k oknu, objednáme si kávu a nějakou maličkost k tomu.

Natáhnu se přes stůl a chytím Niallovu ruku položenou na stole. Odtrhne pohled od ruchu na ulici a věnuje mi krásný úsměv.
„Děkuji za krásně ráno." Jsem šťastný, že se mu tenhle nápad líbil.
Je tu krásně, nám je krásně, ale pořád tu visí otázka, kdy se chce vrátit do Irska. Poslední dny mě to napadá čím dál častěji.
„Ni, já vím že asi na to není nevhodnější doba, ale kdy se chceš vrátit do Irska?" Jeho úsměv mizí a nahradí ho lehké zamračení.

Pevněji stisknu Liamovu ruku a povzdechnu.
,,Já, nechtěl jsem se vracet hned, ale asi budu muset. Greg říká, že je táta unavený. Bojím se, že v práci zůstává jen kvůli mě, měl jsem podnik převzít chvíli potom co jsi odjel."Podívám se ztrápeně na Liama.

Nechci ho opouštět, ne teď, ale nemůžu tu zůstat na úkor podniku a táty. Táta není nejmladší a práce to je náročná.

,,Napadlo mě, že bych koupil dům. Do bytu se vracet nechci." Nadhodím opatrně.

„Vážně?" Podivím se.
„A já přemýšlím o prodeji toho svého." Ještě dodám.
„Proč?" Zeptá se zvědavě.
„Na co mi bude prázdný dům v Londýně, když budu v Irsku?" Vykuleně se na mě dívá.
„Snad sis nemyslel, že tě nechám odjet samotného." Usměju se na něj.
„Ty se mnou vážně chceš odjet?" Pořád to nechápe.
„Ano, celý rok jsem připravoval firmu na to, aby mohla fungovat beze mě. Myslím jako že tu fyzicky nebudu. Samozřejmě budu muset jednou za čas na pár dní přiletět, ale zvládnout se to dá." Snažím se mu vysvětlit jak se věci mají.

V tento okamžik mi je naprosto jedno kde se nacházíme nebo kolik lidí na nás bude koukat. Rychle se postavím, sednu si mu na klín a hluboce políbím.

Neexistuje nic co mi tu radost zkazilo, bude se mnou, nemusíme se loučit. To je hlavní.

,,Miluju tě, nepřežil bych být zase bez tebe. Vlastně bez tebe nechci strávit ani o minutu déle než je nutné." Schovám hlavu do jeho krku a pevně ho obejmu, aby neviděl mé slzy. Tak moc šťastným mě dělá.