Taste Of Whiskey

24. And again

Niall Fox_ie
Liam TPWK-writer

Konečně se to povedlo. Smlouva je podle nás, není v ní žádná chyba. Podepisujeme ji nakonec oba, je to nás společný dům.
Ni svírá v ruce klíče od domu a kření se jako sluníčko. Teďka už se jenom nastěhovat.
Odjíždíme do bytu, kde hned začneme balit věci. Ni ještě vyhodí na internet inzerát o pronájmu bytu. Rozhodl se, že ho neprodá a radši pronajme. Myslím, že udělal dobře, bylo by zbytečné se bytu zbavovat.

Zítra na ráno jsou objednaní stěhováci. Takže balíme a krabice skládáme na volná místa. Bytem se rozezní zvonek.
„Ty někoho čekáš?" Zeptám se udiveně Nialla.
„Ne." Odpoví a jde otevřít dveře.
„Co tu děláš?" Slyším v chodbě překvapeného Nialla.
„No to je mi uvítání. Stačilo by 'Ahoj, jsem rád, že nám jdeš pomoct'." Hudruje druhý, podle hlasu poznám Grega.
Jdu do chodby za nimi, opřu se o rám dveří.
„Ahoj, další ruce navíc uvítáme." Přivítám ho. S Gregem jde balení o poznání rychleji.

V jednu chvíli Greg zaregistruje na Niallově prsteníčku prsten.
„Nekecej, ukaž!" Ihned si jeho ruku přitáhne víc k sobě.
„No doprdele, nikdy by mě nenapadlo, že můj mladší bráška se bude ženit dřív než já." Nevěřícně kroutí hlavou.

,,Možná, kdyby jsi se konečně vymáčkl." Protočím očima.
,,Už jsi jak táta." Zabrble Greg.
,,Tátovi a mamce ani muk! Chceme jim to oznámit u večeře, takže se budeš tvářit překvapaně jasný!" Píchnu ho prstem do hrudi. Greg naznačí zamykání pusy a zahajování klíče čemuž se všichni zasmějeme.
,,Gratuluju, vám oběma." Obejme nejdříve mě a pak i Liama. Zamilovaně se na Liama usměju a lehce ho políbím něž se dáme znovu do balení.

Greg odchází pozdě v noci, zabalené je vše, zůstává jen minimum nábytku co s sebou nebereme do domu. Unavení a spokojení uleháme do postele a během pár chvil usínáme v objetí. Tohle stěhování je jiné něž to v Londýně. Ne jen, že víme, že je na dlouhou dobu poslední, ale hlavně je do našeho společného domova.

Ráno mě vzbudí budík, který jsem si včera schválně nařídil na brzo ráno. Opatrně se vymaním z Niallova obětí, hodím na sebe tepláky a mikinu. Beru mobil, peněženku, klíče a vycházím ven. Tiše za sebou zamykám byt.
„Vrrr. Haf haf." Leknutím nadskočím. Tohle mi fakt chybět nebude, blbej podvraťák.
„Dobré ráno." Usměji se na sousedku. „Jak pro koho, to jste včera přestavovali celý byt?" Plive kolem sebe jed.
„Ne balili, stěhujme se." Informuji ji. Zaraženě na mě zůstane koukat. „Vážně?" Svitne jí naděje na klidné večery.
„Ano a byt se bude pronajímat." Zbledne, nejspíš si představila horší sousedy, než nás. S úsměvem ji zamávám a jdu si přivolat výtah. Tak babo jago, udav se. Moc dobře vím, že mě nikdy nic neřekne, ale několikrát jsem zaslechl z poza dveří, jak se pustila do Nialla. Homofobka.

Do kavárny to mám kousek, patnáct minut chůze, pro cestu tam zvolím mírný běh. Zpátky už půjdu, těžko bych běžel s čerstvým pečivem a dvěma kávami. Ano jdu koupit snídani, u nás je zabalený i kávovar.

Probudí mě vůně čerstvé kávy. Víc se nadechnu a skutečně. Liam akorát vchází do ložnice s plnýma rukama.
,,Kde se tady vzala káva." Posadím se a opřu o čelo postele.
,,Zašel jsem do kavárny pro snídani." Dojde až ke mě, snídani odloží a vleze ke mě do postele. Roztáhnu nohy od sebe, aby se mohl uvelebit v mé náruči a přitáhnu si ho do polibku.
,,Dobré ráno."
,,Dobré ráno, stěhováci tu budou za hodinu." Podá mi kelímek s kávou a pytlík odkud si vezmu čerstvý koláč.

V posteli se nasnídame a trochu pomazlíme. Já stihnu ještě rychlou sprchu, zatím co Liam dobalí poslední věci. Stěhováci přijíždějí na čas, je to pět veselých chlapů, celkem se s nimi nasmějeme a stěhování tak líp utíká. Sousedka nás celou dobu šmíruje oknem, jako by chtěla mít jistotu, že fakt zmizíme. Jo, po té se mi stýskat nebude.