Taste Of Whiskey

30. Rhodos

Liam TPWK-writer
Niall Fox_ie

V Řecku jsme už skoro týden, na dnešní den máme naplánovaný výlet na jeden z ostrovů. Tedy Liam ho naplánoval a neřekl mi, kam přesně máme namířeno. Akorát míříme do přístavu odkud se dostaneme dál. Jsem nadšený jako malé dítě. Jen co zaplatíme taxikáři, vystoupíme a ruku v ruce se rozejdeme k molu, kde kotví lodě. Je zde několik výletních lodí, které vozí turisty z ostrova na ostrov. Přesně tak jak potřebujeme my. Dojdeme k té, u které je nápis Rhodos.
,,Rhodos?" Zamyšleně se podívám na Liama. Ten jen s úsměvem přikývne.

Společně se usadíme na jednu z laviček a čekáme než nastoupí i další cestující, aby jsme mohli vyplout. Naštěstí to netrvá dlouho, opřu se do Liamovi náruče a užívám si plavbu.

Cítím na sobě zvědavé pohledy lidí, ale naštěstí nikdo nic neřekne.
Pomalu se začneme blížit k Rhodosu, tam nás čeká další cesta autobusem.
Autobus nás zaveze před bílý dům, kde koupím vstupenky.
„Údolí motýlů?" Zeptá se zvědavě Ni. „Ano, doufám že se ti to bude líbit." Usměju se na něj.
„Ty jsi tu už byl?"
„Ne, tedy v Řecku nejsem poprvé, ale o tomhle místě jsem jenom slyšel. Byl jsem tu pracovně, takže žádné výlety ani památky, samotného mě to nebaví." Pokrčím při tom rameny.

Chytnu Liama za ruku a vydáme se do údolí.
,,Li?" Pípnu potichu.
,,Co se děje?" Zadívá se na mě. Jsem nervózní.
,,Jen nebudou na mě sedat že ne?" Zeptám se strachem.
,,Ty se bojíš motýlů?" Zeptá se překvapeně.
,,Ehm, ne. Holuby jsou horší, ale nepotřebuji s nimi blízký kontakt. Radši je obdivuju z dálky." Přiznám.
,,Budu je od tebe odhánět." Skloní se ke mě, aby mě políbil a za námi se ozve odkašlání. Otočím se na staršího muže, který nás propaluje pohledem, ten mu hned vracím.
,,Pojď." Zašeptá mi Li do ucha a vezme mě kolem pasu.

Začínáme u kostelíka Moní Panagías Kalópetras, odkud je nádherný výhled na okolní krajinu.
Poté pokračujeme po kamenných chodníčkách a schodech, dostame se až na okraj rokle kde je muzeum motýlů. Jdeme se podívat dovnitř.

Takhle zatím Niall snáší motýli dobře, mrtvé, napíchnuté na špendlík a za sklem. Pomalu jdeme dál a narazíme na líheň, kde jsou stovky kukel.
„To je fascinující." Vydechne Ni. Jedna blízko nás se začne třepotat, se zájmem ji pozorujeme. Přidávají se k nám další lidé a společně sledujeme vylíhnutí motýla z kukly. Když je venku nehybně sedí na kukle a pomalu začíná roztahovat křídla, až nakonec odletí.
„To byla nádhera." Vzdychne Niall. „Pojď budeme pokračovat." Vezmu ho za ruku a táhnu ho ven od líhně i muzea.

Čím blíž jsme k opuštění bezpečí tím jsem nervóznější. Překvapí mě, když vyjdeme ven a neocitneme se v hejnu motýlů. Opravdu jsem očekával, že se ocitnu uprostřed roje. Postupujeme po chodníčkách dál a pozorujeme motýly, kteří nehybně, ve velkých houfech, sedí na stromech nebo poletují kolem nás.

Vždy když se nějaký více přiblíží natisknu se na Liama, ale jinak je to naprosto fascinující. Jsou nádherní, různých barev i velikostí. Obzvláště jeden veliký motýl sedí na květině u cesty, sehnu se k němu a zkoumám ho. Má nádherně modrá křídla, najednou s nimi máchne a rozletí se mým směrem. S menším výkřikem, vyskakuji na nohy a schovávám se za Liama.

„Klid jsem tady." Přitáhnu si ho do náruče, je tak roztomilý když se snaží svou fóbii překonat.
Motýl kolem nás poletuje. Natáhnu ruku a k mému překvapení se na ni posadí.
„Vidíš, nic to není." Přitáhnu motýla blíž k nám. Ni si ho se strachem, ale zároveň i zájmem prohlíží.