Nejdivnější noci Alinina života ✓

Otočka

Aby ta noc byla ještě zamotanější, Josefa se rozhodla vrátit. Možná jí přišlo na Facebooku upozornění, že má Alina narozeniny, nebo si možná jen potřebovala ještě něco vzít na ten výlet a vzpomněla si cestou. Každopádně ji potom zdržel výlet do cukrárny, kde koupila dva bio dezerty, a supermarketu pro lahev nealko Bohemia sektu ve slevě, takže když dorazila v půl deváté do bytu, Alinu tam nepotkala.

Byla však dost překvapená lahví Tuzemáku, neuklizeným nádobím, otevřeným obalem od CD na podlaze uprostřed místnosti a výhledem na ohořelý dům.

Toho si tedy všimla, až když otevírala dokořán všechna okna, aby z bytu dostala pach alkoholu a ještě něčeho, nad čím se rozhodla moc nebádat. Trochu se jí z toho zvedal žaludek.

Odkdy Alina pije tolik? A odkdy tohle? Tyjo, jestli po tomhle všem ještě zvládla dojít do práce, tak je fakt hustá.

V ten moment Josefa zvedla oči. Zůstala zírat. A pustila kličku okna.

Čtyřpatrový obytný dům naproti byl kdysi krémový, teď ale zčernal a připomínal spíš zapomenutý uhlík ve vyhaslém ohništi. Před ním se na lavičce vyhřívala kočka, hromádky rozbitého skla kolem se jen leskly, a skupina malých dětí si na něj ukazovala prstem, načež rychle utekla. Přes vstup i okna v přízemí se táhla červenobílá páska a u pár oken nahoře, sice uniknuvších ohni, voda z hadic omítku rozleptala až na našedlý polystyren, který se mírně odlupoval, ale zase ne natolik, aby spadl třeba na tu kočku. Prostě neobyvatelné.

Jakmile se trochu vzpamatovala a zalitovala, že se ráno nepodívala na Seznam, aby se mohla na tuhle hrůzu psychicky připravit (i když kdo ví, jestli by o tom psali), popadla svůj mobil a vyťukala Alině několik zpráv o různé intenzitě zděšení. Všechno to byly esemesky, protože si chtěla být jistá, že si je přečte co nejdřív i bez WiFi. Co si pamatovala, Alina data na tenhle měsíc vyčerpala hned sedmého, když posílala seminárku a celý den jim nejela ta zpropadená wifina.

8.43

Josefa: A kdes vzala ten alkohol? Myslela jsem, že tolik nepiješ a že na směny fakt nechodíš opilá.

Josefa: Nic proti, pochopitelně. Doufám, že ta noc aspoň stála za to. :D

Její kroky po záplavě zpráv vedly do kuchyně, kde naskládala nádobí do myčky a sebrala krabici, kterou plánovala venku vyhodit do tříděného odpadu. Pak si ale uvědomila, kolik krámů na ten výlet s sebou bude mít a že je to špinavý a mastný papír. Hodila ho do koše bez zmačkání, takže byl rázem plný.

To vynesu pak.

Jestli její pokoj vypadal předtím jako po výbuchu, teď pro změnu jako po vykradení – jen s vybíravým zlodějem. Když jedete do Nizozemska oficiálně na týden, ale ve skutečnosti na měsíc, nemůžete si s sebou vzít jen pár kousků oblečení, toaletní tašku a jízdní kolo. (To nakonec stejně zůstalo ve sklepě, protože Josefa záhy zjistila, že už se mu nedá koupit lístek a nechtěla s ním trávit celou jízdu zamčená na záchodě.)

Někdy uprostřed hromadění věcí a balení si taky nejspíš vzpomněla na částečný (nebo primární) důvod svého návratu. Na chvilku přestala bez rozmyslu skládat vedle sebe všechno, co ještě plánovala odvézt z republiky, a sebrala zase svůj telefon.

Nejprve však zkontrolovala sociální sítě a dlouho se rozhodovala, co si objednat, až nakonec nevybrala nic. Budu šetřit a koupím si v Lidlu rohlík se sýrem. Pak si vzpomněla, že na parkovišti nikdo nestál a závory byly dole. Ajo vlastně, takže Vietnamci.

Následně ještě v záchvatu spásného nápadu vytáhla téměř všechny svoje léky ze šuplíku nočního stolku, aby na ně nezapomněla. A pak už konečně otevřela zprávy.