Nejdivnější noci Alinina života ✓

Alina: Dítě štěstěny?

Necháme teď Alinu odpočívat, Vítka na obědě (stejně od téhle chvíle není tolik důležitý) a Josefu ve vlaku a podíváme se na důvod, proč Alina už několik let nevypila víc než dva panáky a proč se toho držela i na maturáku, stužkováku či oslavě svých osmnáctin (která teda nebyla kdovíjak slavná, nutno podotknout).

Když se Alina sotva dala považovat za puberťáka, skrz svou starší sestru se seznámila s partou teenagerů s falešnými (ale i skutečnými) občankami, kteří chodili na party každý pátek, sobotu a občas to stíhali i v další dny. Alinino já chtělo být fakt cool, takže se k nim výjimečně přidávala – moc často by to vzbudilo pozornost jejích rodičů, o kterou v tomhle ohledu vážně nestála.

Její sestra byla ten den zrovna nemocná, což však Alinu neodradilo a docela dobře se bavila s plus minus šestnáctiletými lidmi, o kterých by bylo příliš slušné říct, že pili, protože prostě chlastali.

Alina samozřejmě taky něco vypila – něco málo –, vzhledem k její postavě a věku to bohatě stačilo, aby tancovala jako utržená ze řetězu, smála se a úplně se přestala obávat esemesky od mámy. Tenhle výlet byl hodně riskantní: stačilo by, aby máma přišla do jejich společného pokoje dát Olivii čaj a změřit teplotu, a bylo by po zábavě. Štěstí v tomhle ohledu stálo na Alinině straně, neboť jí asi v jednu dorazila zpráva od Olivie.

0.46

Olivie: Rdice uu sli apat

0.51

Alina: Bezvaaa, okno nech pootevřený

Na tohle už Olivie neodepisovala, nejspíš mezitím usnula.

Asi v půl třetí se lidi pomalu začali domlouvat, že pojedou ještě jinam. Alina se samozřejmě rozhodla přidat, přece neodejde v nejlepším a kdo ví, kdy se s nima zase někam vydá. Zaplatila za pití a čekala na zbytek venku na čerstvém vzduchu, kde s úlevou zjistila, že jí není tak špatně, jako když se zvedla od stolu.

Auto stálo nedaleko a klub prý nebyl zrovna nejblíž, takže se k němu vydalo prvních pět zaplativších a obsadili všechna místa. Pak začal někdo nastavovat navigaci, zbytek se hlasitě bavil a Alina poslouchala jen na půl ucha. V malém prostoru, jenž byl cítit alkoholem, kouřem a ještě dalšími látkami, které nedokázala identifikovat, se jí začal zvedat žaludek. A tak na chvíli otevřela dveře.

Detaily už si po takové době nikdo nemůže být jistý, každopádně trasa byla nalezena a Alina sedíc na kraji už zavírala dveře, když se začalo řešit, že řidič má v krvi minimálně jedno promile. Všichni se smáli, ale Alina si vzpomněla na rady své starší sestry, rodičů nebo na to děsivé video od Besipu. Možná zabral její dětský instinkt, že prostě pod vlivem by nikdo řídit neměl.

„Tys pil?" optala se řidiče, jako by to předtím pětkrát neřekl.

Všichni kolem se začali smát. „Každý tu pil, Alino."

„Ale pak bys neměl řídit." Kdo ví, kde se v ní ta ráznost vzala.

Další smích. „Na té party by nikdo střízlivej nevydržel." „Vždyť už to říkal," ozval se další. „Krom toho pravidla jsou od toho, aby se porušovala," doplnila dívčina z předního sedadla.

„V tom případě s váma nejedu."

Vedle sedící dívka se zelenými vlasy, jejíž jméno Alina dávno zapomněla, aby se od této události mohla odstřihnout, se uchechtla. „Tak si vystup, nikdo tě tu nedrží."

„Tak jo." Vylezla a práskla dveřmi, než ji mohla dostihnout další salva smíchu. Zastavila se až na chodníku a čekala. Nikdo další nevystoupil, nikdo s ní nesouhlasil, nikdo ani neuznal, že má pravdu. Dětská naivita. Vydala se zpět do klubu. Věděla, že je tam ještě pár lidí, ke kterým se může přidat. Po pár krocích si nicméně všimla, že už stojí venku.