Osudová láska

Poznávání ?!

ELLIE

"A pak se probudila a všichni byli mrtvý..." jsem na táboře, jako vychovatelka? Jsme venku a tohle je poslední týden před začátkem školy takže, ano nemám na práci nic lepšího než strašit malé děti. Všichni začali křičet a já to samozřejmě ještě okořenila, poprosila jsem kamaráda a ten vyběhl z lesa celý od krvo-kečupu, v ruce nůž a na tváři zvláštní výraz...

"Už je zase čas na vaše splátky" zakřičel a musím uznat, že tohle mu vážně šlo, chvíli jsem měla pochyby, ale když jsem to viděla, musím říct, že i mě vystrašil. Děti začali křičet, některé plakat a já jsem jenom čekala, co udělá Ondra, jako další krok, vysoký, brunet se zelenýma očima, který má v ruce repliku nože z nějakého jeho oblíbeného seriálu, krev nebo kečup pokud chcete, po celém těle.

 Začal se pomalu přibližovat ke mně, děti seděly a ani nedutali, já začala prosit jenom na oko a nevím, kde se to tam vzalo, ale jak ke, mě přišel a 'podřízl' mé hrdlo bylo všude hrozně moc kečupu/krve.

Děti začali neuvěřitelně a nepřetržitě křičet a brečet... Po chvíli jsem se začala smát hodně nahlas, tedy alespoň, než přišla kapitánka celého oddílu, s tím že nechápu proč tu všichni tak řvou záhy, ale pochopila a hodila na mě přímo nenávistný pohled. Jenom jsem sklopila hlavu a dělala, že je mi to líto.

***

Druhý den ráno jsem prý měla jet domů. Chápete to? Já se tady snažím, aby měli děti na co vzpomínat, a oni mě za to vyhodí? No však proč ne... Jela jsem s rodiči v autě, nemohu říct, že by byli zlí, jenom mají své názory a já musím mít ty samé. Chvíli jsme mlčeli, za což jsme byla rada, ačkoliv pravda, že mlčení u nás předchází přednášce o tom 'jaká mám byt, co dělat, co dělám špatně...

"Zlato asi bychom si měli promluvit o té škole, kam jsi chtěla jít..." řekla potichu mamka, počkat! Kam jsem chtěla, kam jdu! Jdu na střední školu oboru herectví.

"Mami, jdu tam, ať říkáš, co chceš, herectví mi jde už od školky, takže tam jdu" koukala jsem stále do telefonu a odepisovala kamarádovi z Indie, ano i takové mám, on je milý a občas hrozně úchylný, takže se s ním dobře mluví. "Nemůžeš jít někam, kam ses nezapsala" špitla jako by se bála moji reakce.

 "Ale já tam posílala přihlášku a video, říkala si, že to stačí," odpověděla jsem a tentokrát jsem dala mobil trochu stranou. "Já ji poslala na jinou školu" koukala na mě v zrcátku a já zrudla vzteky. "Jak to myslíš? Proč si to sakra poslala jinam? Kam si to poslala?" chrlila jsem na ni jednu otázku za druhou.

 "Přesně kvůli tvému slovníku, bude to tam lepší, katolická škola je..." chtěla pokračovat, ale to fakt nebylo nutné. "Cože?? Poslala si mě na katolickou školu? Zbláznila ses? Proč?" neumím ani modlitbu

"Přesně kvůli tvému slovníku mlada dámo" vložil se do toho můj otec, jistě to by byl problém jednou stát za mnou. "Prostě půjdeš na katolickou školu a tečka!" okřikla mě mamka a já už přemýšlel co udělat aby mě vylili...

CASTIEL

Už jenom týden prázdnin a konečně škola, těším se, až přijdou noví studenti a budu mít tu čest, jako jediný druhák doprovázet jednoho z nováčků... Bude to velmi duchovní, usmál jsem se a koukal na svůj novy křížek, co jsem dostal, s ním mi půjdou modlitby ještě lépe. 

Rychlý pohled, jak by měl příběh vypadat, podle toho jak se bude líbit, budu přidávat kapitoly.

Ještě jedna maličkost! O katolické škole nevím vůbec nic! Takže kdyby mě chtěl, někdo informovat (jinak jsem si vymyslela svou vlastní školu...) 

Napište mi prosím váš názor, pro zatím se loučím ;)