Osudová láska

Špinavá minulost 2.část

ELLIE

Pouštěla jsem na sebe pěkně studenou sprchu a opřela se o podobně studené dlaždičky. Už se těším, až budu pryč, nechci tu být více času, než je potřeba! Měl to být jenom oběd a teď i přespání? Nelíbí se mi to!

Vylezla jsem se sprchy a šla v ručníku do svého pokoje, jen jsem tam vešla, dostala jsem husí kůži, všechny moje vzpomínky na jednom místě. „Doufám, že neruším..." vytrhl mě z přemýšlení hlas, ženský hlas.

„Ne, ty jsi tu doma" odsekla jsem

„Já vím Ellie, snažím se, ale..."

„Ne! Stačí! Chápu! Ty se snažíš? Proč ses nesnažila, i když jsem byla malá? Snažila ses jenom prodat drogy, jsem z tebe zklamaná!!" přímo jsem vyšilovala, ani nevím proč...nebyla jsem tu 14 dní, takhle bych se chovat neměla! Za mojí hnusnou, ale upřímnou odpověď jsem si vysloužila pořádnou facku.

„Zítra budu pryč," tentokrát jsem to špitla, sebrala telefon a odběhla zpátky do koupelny. Díky telefonu jsem po dlouhé době podívala na fb, měla jsem tam asi 10 zpráv typu ‚žiješ?' ‚Jdeme chlastat' atd... a asi 50 upozornění. Začala jsem všem odepisovat. Najednou bylo o hodinu více a tak jsem z koupelny vylezla.

„Neměla bys být na svojí matku tak zlá..." tenhle hlas už poznám kdekoliv.

„Jasně" pořád jsem na sobě měla jenom ručník, takže jsem došla ke skříni a otevřela jí, další husí kůže. Vzala si to první, co mi přišlo pod ruku, a došla do koupelny, zase jsem zabouchla dveře, když jsem je otevřela, Cas tam pořád seděl. „Máš milou matku, která tě má ráda a chováš se takhle!" takže Cas zvýšil hlas? Vážně? To je mi novinka!

„Tak poslouchej, ty jí možná znáš takhle, ale nevíš, jak vypadalo moje dětství, když jsem se bála vlastního stínu! Každý den se domů vracela opilá, nebo zfetovaná, nebo obojí!! A ránou rozhodně nešetřila! Jediným útočištěm byl můj děda a babička! A když děda umřel, babička mě opustila, pořád jsem jí psala, nejprve každý týden, potom každý měsíc, pak jen když se mi podařilo něco dobrého a potom jenom na svátky!" řvala jsem, jako smyslů zbavená ani nevím proč, prostě jsem to někomu musela říct, nebo se jenom vyřvat, „jdu se projít" tohle už jsem pošeptala a vyběhla ven...slyšela jsem Case, jak říká, ať nechodím, že je tam tma, ale já prostě musela... Běžela jsem ke hřbitovu svaté Anny, jediné moje útočiště.

CASTIEL

Bezva nejen, že jsem nevěděl, kam šla, ale odešla naštvaná a venku dost silně prší

„Paní P..." křikl jsem „neviděla jste, kam šla Ellie" ona jenom zakroutila hlavou, bezva Castieli uvažuj, kam by mohla jít, za Ondrou? Za Katie? Ne, říkala, že se jde projít, její děda umřel...možná, je to šance jedna k deseti!

„Paní P, kam chodila Ellie, když byla naštvaná?" moje nejlepší šance!

„No, jako malá chodila ke staré vrbě, byl to její a dědy strom a pár metrů dál je starý hřbitov, kde je pohřbený." strom? Venku prší, je to dobrá šance, poděkoval jsem a vyběhl ven. Rovnou k tomu stromu.

***

Přiběhl jsem k tomu stromu, byl obrovský, „Ellie, kde jsi" začal jsem křičet, byla mi zima a cesta trvala, alespoň půl hodiny, takže jsem byl dokonale promoklý, ale Ellie nikde, takže hřbitov? Začal jsem utíkat, přes kapky deště jsem pomalu neviděl, až jsem dorazil k hřbitovu svaté Anny, neměl jsem šanci si ho dvakrát prohlédnout, ale viděl jsem sochy dvou andělů, drželi nápis „teď už je jim lépe" což mi přišlo více než neslušné!

Proběhl jsem všechny uličky, až na tu poslední, všude byli hroby, ale nikde nikdo, a to mě jako vážně překvapilo?

Už jsem to chtěl vzdát, ale pak jsem uviděl stín u stromu, který určitě nepatřil kmenu. Rozběhl jsem se tam, a když jsem byl dostatečně blízko, poznal jsem jí, její zlaté vlasy se lepily k sobě, nohy měla pevně u sebe a klepala se, tak strašně se klepala. „Ellie" vydechl jsem a přišel k ní. Trochu zvedla hlavu, ale pak jí zase dala dolů. Rozhlédl jsem se krom stromu, o který byla opřená, tam byl i hrob ‚Zde odpočívá náš milovaný, otec, děda a strýc Pavel Wattson' a jedna fotka pán se dožil 79 let což je úctyhodný věk, řekl bych.

„Ellie pojď domů," špitl jsem, ale ona pořád jenom seděla a držela si nohy, jemně jsem jí chytl za ruku a pomohl jí na nohy hned, jak se postavila, tak jsem jí pustil, její nohy se ve vteřině podlomily a já jsem jí málem zapomněl chytit, „tak jo zlato" usmál jsem se a vzal jí do náruče, jemně se mě snažila odstrčit, „jsem v pohodě" říkala, ale tohle jsem jí vůbec nevěřil! Pořád se snažila odstrčit, byla celkem roztomilá, až na to jak moc se klepala.

Donesl jsem jí až domů a ona mi pomalu usínala v náručí, „ještě vydrž" špitl jsem a přitáhl si jí blíže k tělu. „zlato" dořekla „zapomněl si na zlato" a usmála se, byl to vyčerpaný, ale přesto okouzlující úsměv. Došel jsem, až k vchodovým dveřím její pravou nohou jsem otevřel dveře a dál jí nesl, až do jejího pokoje, když jsem vešel dovnitř, ucítil jsem nejen fakt, že se klepe, což nebyla novinka, ale že po celém jejím těle se objevila husina.

„Sundám z tebe to oblečení dobře?" usmál jsem se a chtěl jí postavit na nohy, jako by jí neposlouchaly, jemně jsem jí proto pomohl,držel jsem jí za pas a nějak se snažil svléknout její mikinu, potom tričko a rifle, nedovolil jsem si sáhnout na více oblečení a tak jsem jí podal župan, který vysel na věšáku a položil jsem jí do postele, rychle jsem jí přikryl a šel jsem uklidit její věci, dal jsem je na topení.

Už jsem byl na odchodu, ale Ellie mě chytla za ruku „děkuji" špitla, měl jsem potřebu si k ní lehnout a to jsem nakonec i udělal. Trochu se odtáhla, ale já jsem si jí rychle přitáhl k sobě. Mokré vlasy lemovaly její obličej a stále se klepala, pevně jsem jí chytl a hladil její ruku od konečků prstů až po loket, asi se jí to líbilo, protože se ke mně ještě víc namáčkla, měl jsem mokré tričko a tak jsem si dovolil ho sundat, sice bych neměl, ale tohle je to nejmenší. Po delším vypravování o ničem usnula, zatím co ona spala, já prostě nemohl. Co se to dnes stalo? Až moc věcí na jeden den.

Přemýšlel jsem dlouho, ale po chvíli jsem byl vytrht z přemýšlení, když začala Ellie trošku bědovat, snad i plakat, je to možné? Plakat ve spánku? Asi ano! Držel jsem jí tam pevně a hladil ve vlasech, ještě chvíli sebou házela, ale potom přestala. Tedy alespoň na chvíli, pomalu každou hodinu plakala a mluvila ze spaní věty jako ‚nechci tu být' ‚musím pryč' nebo ‚je to jen její chyba'

Nevěděl jsem, jak to myslí, ale díky tomu jsem nemohl spát celou noc...

_______________________________________

FŮŮŮŮ POKRAČOVÁNÍ DALŠÍHO DÍLU, PARDON, ŽE TO TAK TRVALO, ALE BYLA JSEM DNES V KINĚ NA: PIXELS :') A BYLO TO MEGÁÁÁ BOŽÍÍ, VTIPNÉ, NAPÍNAVÉ, PROSTĚ TYPICKÉ NO NIC, JEDEME DÁL :D

A MÁM POTŘEBU VÁM VŠEM PODĚKOVAT! JSTE ÚŽASNÍ, DODÁVÁTE MI ENERGII A DÍKY TOMU I OBROVSKOU CHUŤ PSÁT. STRAŠNĚ RÁDA ČTU VAŠE KOMENTÁŘE A POMALU PLÁČU (NO VÁŽNĚ MOJE HRANICE JSOU MALÉ A PLÁČU, KDYŽ JSEM MAXIMÁLNĚ ŠŤASTNÁ, NEBO MAXIMÁLNĚ NEŠŤASTNÁ). STRAŠNĚ MĚ MOTIVUJETE A ZA TO VÁM STRAŠNĚ MOC DĚKUJI! DĚKUJI A JEŠTĚ JEDNOU DĚKUJI! ♥

S LÁSKOU VAŠE PETULLA ♥ ♥ ♥