Osudová láska

Zvláštní pocity

ELLIE

Byla jsem vzteky bez sebe! Jak tohle mohli udělat? Celý týden jsem s nimi nemluvila, dokud mi to na té škole nějak nevyžehlí, tak s nimi prostě mluvit nebudu! Dokonce jsem psala do té školy a oni mi řekli, že je jim to líto, že si mě strašně přály a že příští rok to určitě vyjde!! PŘÍŠTÍ ROK?!

Tohle bylo za celý týden poprvé, co jsem byla doma déle, jak tři hodiny a to jenom proto, abych si zabalila! Byla jsem u Ondry, ten mi vyprávěl o škole na, kterou letos jde ‚Vysoká škola právnická.' zjistila jsem, že katolická škola je hned naproti, takže to budeme mít zase kousek od sebe.

Celý týden, co jsem byla u něj, se mi smál, ačkoliv mě i chvíli litoval, je prostě takový divný, ale mám ho ráda. Je to můj kamarád od té doby, co mi zachránil život, když jsem spadla do studny, bylo mi pět let a jemu deset, od té doby jsme nejlepší kamarádi! Jsme spolu takřka pořád. Abych byla upřímná, byla jsem to já, kdo ho naučil jak spát s holkou, byla jsem jeho první a on můj, což mi více než jenom vyhovovalo. No zpátky k tématu...

No nevěděla jsem, co si zabalit z tohohle jsem si vždy dělala legraci... Vzala jsem si dva kufry, jeden měl prázdné dno, kam jsem dala asi tři vodky, dvě flašky piva a trávu, né že bych to hulila, ale nehodlám být 24 hodin na katolické škole a moje finance jsou na bodu mrazu! No a pak nějaké oblečení, elektroniku, plus svěcenou vodu a krucifix, prostě jsem si z toho dělala legraci, nic jiného mi nezbylo...

***

V neděli přesně v 14:00 pro mě přijel Ondra, s rodiči jsem se, ani neloučila, bylo mi to strašně líto, ale tohle neměli dělat!

„Myslela jsem, že tě tam hodí otec" usmála se na mě mamka, která mě přeci jenom zastihla.

„Ne díky, pojedu s někým, kdo mě nezradil" vychrlila jsem bez přemýšlení.

„Budeš na nás naštvaná ještě dlouho?" zeptala se moje matka, když jsem stála ve dveřích.

„Nemáte ani ponětí" smutně jsem se usmála a vyšla ze dveří.

***

Jeli jsme a Ondra se mě snažil celou cestu rozesmávat, šlo mu to docela dobře. Když jsme vystoupili, uviděla jsem tu obrovskou školu, která se rozhodně nestyděla za to, že je katolická. Obrovský nápis ‚SOUKROMÁ KATOLICKÁ ŠKOLA'. Škola byla celá žlutá, velká okna a záclony na, kterých byli kříže. Pokud jste se podívali lépe, měli jste možnost vidět obrovskou parcelu a za tím menší kostely, které se ničím nelišily, alespoň ne z venčí. „Bezva tady umřu!" sklopila jsem pohled, chtěla jsem řvát, brečet a možná někoho zmlátit!

Ondra mi zvedl bradu, abych mu koukala do očí, usmál se, objal mě a dal mi pusu na čelo „Pojď uvnitř, to bude určitě lepší"

CASTIEL

Měl jsem sbalené všechno, co jsem potřeboval. Dokonce mi dali úbor, který jsme měli nosit všichni, alespoň všichni, co budou doučovat prváky, dostal jsem číslo sedm, takže osoba, jenž bude mít též číslo sedm, bude se mnou celé čtyři roky, už se těším, až ho nebo jí poznám. Asi bych byl raději, kdyby to byl kluk, přeci jenom se stydím, když mám mluvit s dívkou.

Zatím jsem stál, jako všichni v hlavní místnosti, kde si všichni braly čísla. Z velkého okna jsem měl možnost sledovat všechny co vcházeli a odcházeli. Dívky byli natěšené, chlapci nedávali nic znát a pyšní rodiče plakali.

Chvíli jsem vyhlížel, až dokud jsem si nevšiml dívky, která nebyla vůbec nadšená, že jde na tuhle školu, což jsem nechápal, proč by se sem někdo hlásil? Měla krásné dlouhé blond vlasy, to bylo vidět i z 3 patra této školy, měla sklopený pohled, dokud k ní nepřišel kluk a nezvedl jí bradu, dal jí pusu na čelo a šli dovnitř, nevím proč, ale vůbec se mi to nelíbilo! Nechápal jsem to, proč se mi to nelíbilo? Asi proto, že se to sem nehodí, sedl jsem si zpátky na svoje místo a čekal, co bude dál... 

______________________________________________________

Pokračování příběhu

Chtěla bych poděkovat KessieM. Díky ní jsem dostala podstatné info a vím, jak příběh napsat :)