Osudová láska

Nečistá minulost!

ELLIE

Přímo jsem vlítla do dveří, Cas seděl na gauči a zase na něco koukat, musím to udělat teď, musím mu to říct teď, dokud mám ještě špetku odvahy!

„Ellie, musíš mi něco vysvětlit...když má ten chlápek co vozí pizzu, tak rád tuhle chůvu, proč jí bije přes zadek? Copak něco provedla? Byla zlobivá??" musela jsem se zasmát, vyznělo to tak úchylně, už jsem mu to vlastně nechtěla říct, možná malé tajemství musí mít každý!

„Porno, Casi" odvětila jsem a posadila jsem se vedle něj, byl tam ušmudlaný, ale vypracovaný chlápek, blond vlasy a hnědé oči, osobně se mi tato kombinace moc nelíbí, ale šedovlasá žena si moc nestěžuje. Jejich těla do sebe nepřirozeně vráží a žena křičí více než je potřeba. Zajímalo by mě, zda ta pizza byla, alespoň šunková, začínám mít docela hlad!

„Ellie co se děje?" vyrušil mě z napínavého příběhu a nechutného řvaní šedovlasé ženy. „Nic se neděje!" odvětila jsem, ačkoliv to byla lež, je tu jeden příběh z dětství, který bych ti ráda řekla... „Prosím Ellie..." koukl na mě a usmál se. Byl to ten jemný úsměv, nic naléhavého, pouze jemná prosba.

Dobře, dobře sama mu to chceš říct, tak to prostě udělej, bude to v pořádku, buď tě bude nenávidět anebo to pochopí. „Casi, co si myslíš o mojí rodině, po pravdě!"

Dlouho koukal do země a přemýšlel, vlastně, i když mluvil, koukal do země, „no víš, myslím, že by se o tebe měli starat lépe, to co si mi vyprávěla, nebylo správné a já... já... prostě mám takový špatný pocit." Takže je nemá rád, dobře, no ne dobře, ale...je to složité! Všechno je tak složité

„Víš, já mluvila jsem s tím knězem a on mi řekl, že bych měla být upřímná a já ti musím něco říct a tím riskuji, že mě budeš nenávidět, ale musím ti to říct!" řekla jsem na jeden nádech a pak lapala po dechu, musím mluvit pomaleji, mám problémy s mluvením rychle, speciálně když jsem nervózní!

„No bylo mi pět let a měla jsem bratra, kterému byli dva roky, otec byl v práci klidně celý týden a ani nezavolal a matka, ožralá nebo hůř! Takže mi vždy hodila brášku Filípka na krk, hlídala jsem ho každý den, nevadilo mi to, ale jedné noci, měl teploty a já nevěděla co s tím, celé noci plakal a já nespala, ráno jsem ho vzala na louku, kde jsem pomalu usínala, řekla jsem mu, ať tam zůstane, ale on..." rychle jsem si stoupla a koukala do země, přecházela jsem z jedné strany pokoje na druhou a cítila ty horké slzy, jak padají z mých očí, a já neměla chuť, nebo snad sílu je utírat.

„On prostě šel k silnici, byl tam kamión a on vběhl přímo jemu pod kola. Zabila jsem svého vlastního bratra a co je nejhorší? Vytěsnila jsem všechny vzpomínky na něj, celé dny a noci jsem jenom plakala, v životě jsem se necítila tak hrozně, uzavřela jsem se do své malé ulity a nechtěla slyšet ani vidět nikoho! Ani rodiče mi to neusnadňovali, a když si potřebovali vylít zlost, bouchly si!" teď už to byli vzlyky, co se mi zamotaly do příběhu.

„Byla jsem, jako tělo bez duše, jenom jsem chodila po domě a po lese, často jsem byla v lese! Jednoho dne jsem šla dál, než bych měla a spadla do vyschlé studny, nevím, kde se tam vzala, ale byla tam, měla jsem zlomenou nohu, ale nekřičela. Brala jsem to jako osud! Jenom jsem si sedla a koukala do země, připravená zemřít, v pěti letech to bylo celkem vtipné ne? No každopádně mě našel malý desetiletý kluk, skautík průzkumník lano vždy při sobě! Zachránil mě! Od té doby jsem s tímhle klučinou nejlepší kamarádka, Ondřej, znáš ho velmi dobře!" slzy stékaly po mých tvářích a já jenom čekala se hlavou sklopenou. Cas přišel až ke mně a silně mě objal, chtěla jsem ho obejmout zpátky, ale moje ruce ne a ne udělat jakýkoliv pohyb. „Jestli jsem potřebovala důvod proto nesnášet tvé rodiče, tak tady ho mám! Nechali dítě, aby hlídalo dítě, měla jsi mít krásné dětství, plné šťastných zážitků, ale tohle ne!!" křikl a šel se mnou až na gauč, kam mě jemně posadil a hladil po zádech, pořád jsem brečela, bylo mi špatně sama ze sebe! Brečím tady! Nemám brečet před nikým! Mám to vydržet do posledního dechu s úsměvem na rtech, tohle je špatně!

CASTIEL

Jak sis mohla myslet, že bych tě za tohle mohl nenávidět? Je strašné co se stalo, ale vůbec ne tvá chyba, miluji tě Ellie, a tím že jsi mi řekla pravdu, ještě více! Všechno tohle se mi honilo hlavou, ale neřekl jsem to!

Moje tričko bylo celé mokré od slz, které nechtěly přestat téct, jak dlouho jsi to v sobě dusila Ellie? Jak dlouho? Řekla jsi to vůbec někomu!

Trošku se odtáhla a utřela slzy, „omlouvám se" snažila se nevzlykat, ale nešlo jí to, bylo mi z toho strašně zle, chtělo se mi také plakat! „Hej" usmál jsem se a setřel palci slzy, které dál proudily po její tváři. Sundal jsem si svůj křížek, který jsem měl na krku. „Tady, abys věděla, že tu jsem a budu vždy pro tebe, ať se děje, co se děje!" jemně jsem jí ho připnul na krk, můj malý sladký padlý anděl!

Okamžitě křížek chytla a ke mně se zase silně namáčkla, pevně jsem jí objal a hladil její záda. Když usnula, vzal jsem jí do náruče, její oči byli zarudlé a rty napuchlé. Odnesl jsem jí až do svého pokoje! Právě teď jí nenechám samotnou, ani později, prostě ne! Položil jsem jí na postel a přikryl jí, její rty byli tak hebké! Jemně jsem je políbil, nevím, proč jsem to udělal, věděl jsem jenom, že prostě musím! Byli slané, nejspíš od slz, ale měkké a tak moc hebké!

Byla roztomilá, trošku si vzlykla a otočila se na bod, lehl jsem si vedle ní a přimáčkl se na její záda, pevně objal její tělo a hladil jí.

____________________________

A DALŠÍ DÍL JE TU

ABYCH ŘEKLA PRAVDU, POSLEDNÍ DOBOU MÁM TAKOVOU NÁLADU, ŽE BYCH NĚKOHO JAKO JE CASTIEL NUTNĚ POTŘEBOVALA! :)

HOĎTE MI NĚJAKÝ KOMENTÁŘ, AŤ VÍM, CO SI O TOM MYSLÍTE.

DĚKUJI PETULLA :)