Pevně drží mi při zemi nohy,
ztuhlá kolena mě bolí.
Nechci vidět za vzdálené rohy,
co za nima asi jen stojí.
Ruce klepou se bez odvahy,
dlaně tvoří drobné pěstičky.
Chtělo by to asi více snahy,
či štěstí kouzelné tetičky.
V ústech zuby mi drkotají,
není to zimou či zlostí.
Drkotají tiše snad potají,
strach cítit je mi z kostí.
*
Každý ho asi znáte,
tak za pravdu mi dáte,
že je v každém z nás,
tak ať neděsí vás.
30.12.2021
ČTEŠ
Na vlnách rýmů
PoesíaSbírka básní psaných v různých chvílích mého života. Některé až příliš osobní, jiné vtipné či zcela nahodilé. Poezie je pro mě volností, místem, kde nechávám své pocity plout bez zábran. Některé z mých básní můžete najít na mém instagramu, kde se...
