Na list malá žlutá vajíčka,
nakladla motýla samička,
Zůstala skrytá před zlým světem,
nespatřena žádným zvířetem.
Z vajíček líhly se housenky,
a ty bez žádné své myšlenky,
prokousaly se velkým listem,
svět nebyl moc bezpečným místem.
Spadly na tvrdou hlínu louky,
mezi další luční brouky,
Tláskaly se dále lupením,
jejich tloušťka byla znamením.
Nastal čas tvorby pevné kukly,
svoje síly v to dílo shlukly,
každá svou velkou kuklu měla,
několik týdnů z ní nesměla.
Když motýl očka otevřel,
do kukly se tykadly opřel.
Mohutná křídla do stěn propnul,
z kukly na svět hladce proplul.
Spatřil svět z pohledu motýla,
jeho strava se trochu změnila.
Užíval si nektaru z květů,
letěl dál až do vzdálených světů.
23.8. 2024
ČTEŠ
Na vlnách rýmů
PoésieSbírka básní psaných v různých chvílích mého života. Některé až příliš osobní, jiné vtipné či zcela nahodilé. Poezie je pro mě volností, místem, kde nechávám své pocity plout bez zábran. Některé z mých básní můžete najít na mém instagramu, kde se...
