L I F E. IS. H A R D✅

1.

Agnessia  Millow PoV

Seděla jsem za kuchyňským stolem společně se svou sestrou a popíjela ovocný čaj, čekajíc na mého otce, který by měl každou chvíli přinést letenky k mému odletu na vysokou školu.

,,Angie, budeš mi chybět," zaskuhrala a odložila tužku se, kterou luštila křížovku ze sobotního výtisku. Pochmurně jsem se usmála a natáhla se po její ruce, abych jí poskytla útěchu. ,,To i ty mně, ale přísahám, že se budu vracet často a ty mě můžeš kdykoliv navštívit." její rty se zvlnily do malého úsměvu. 

Nestačily jsme mluvit déle, protože cinknuly v pozadí klíče a táta o pár vteřin později vešel do kuchyně. 

Přemýšlela jsem jak to tu zvládnou beze mě, ale věřila jsem jejich schopnostem se o sebe postarat a neumřít hlady a v bordelu. Nathaly dokázala bydlet v pokoji s hromadou špinavého nádobí na jejím stole a hromadami rozhazeného oblečení všude po jejím pokoji. Ale táta? Sotva zvládl najít pračku natož žehličku, přesto trval pokaždé na tom, že chce mít vše v pořádku.

,,Mám ty letenky," ozval se táta s úsměvem a mával jimi nad hlavou. 

,,Neměla bych přeci jenom zůstat?" zeptala jsem se váhavě, cítila jsem se sobecky. Tátův úsměv poklesl, odsunul židli a posadil se, aby mi mohl lépe čelit. ,,Zlatíčko, dostat se na Harvard byl tvůj celoživotní sen. Tvrdě si dřela, aby jsi měla ty nejlepší známky." dotkl se mé ruky a letenku v obálce popostrčil ke mně. ,,Já vím, ale co ty a Nathaly, budete tu sami." bojovala jsem se slzami, které se chtěly dostat napovrch. 

Nathaly mi poslala povzbudivý úsměv, ale nic neříkala. Za dva měsíce to bude jeden rok od smrti naší maminky. Starala jsem se o chod domácnosti sama, aby se ti dva měli co nejlépe a proto jsem ve svém věku zvládala uvařit. 

,,O nás se neboj, zvládneme to." Táta se usmál, ale přísahala bych, že se v jeho očích cosi pohnulo, vytvořilo to bolestivou vzpomínku, která zasáhla i mě. ,,Máma by to tak chtěla," dodal rychle, setřel slzu stékající po tváři a v rychlosti se dostal na nohy a opustil místnost. 

Nathaly se také zvedla, ale moje ruka jí zastavila.

,,Dej mu čas," jednodušše přikývla a vrátila se ke své křížovce, věděla jsem, že tak tižší svůj žal, nemohla jsem jí to brát.

Nathaly byla o dva roky mladší. Proto, když maminka umřela se uzavřela do sebe způsobem, že se přestala vídat se svými přáteli, dokonce na nějaký čas nemluvila s námi a já jí teď odjedu, musela jsem věřit, že je silnější než jsem viděla. 

Oblékla jsem na sebe svůj podzimní kabát a popadla z věšáku vodítko. 

,,Barb." zavolala jsem a rozhlížela se po našem dvorku.

Barb se vynořila z rohu baráku a příklusala ke mně. ,,Pojď holka, půjdeme se projít." zvedla jsem vodítko na což zavrtěla ocasem, který kmital ve vzduchu sem a tam.

Sklonila jsem se, abych pohladila její jemný, bílý hřbet. Barb byla čistokrevný labrador.

Natáhla jsem na hlavu vlněnou čepici a připla si karabinou Barb, blížil se velmi studený podzim a listí z léta se pomalu snášelo k zemi. Byli jsme v Kanadě a tady byla zima vyhlášená, doufala jsem, že v New Yorku bude o trochu lépe.

Procházely jsme naší čtvrtí a Barb se sem tam zastavila, aby si pročmuchala okolí a zanechala stopy. 

Zhluboka jsem se nadechla, abych do plic dostala silnou dávku studeného vzduchu, bude mi to tu chybět, obvzlášť než si zvyknu na život tam, zdálo se to jako vzrušující zkušenost, možná tam potkám muže svých snů.

Když zima napadla mé ruce, které chladem ostře bodali, rozhodla jsem se vyrazit domů. 

,,Ahoj Agnessi." zamávala na mě sousedka přes plot, když jsem na našem dvoře odepínala Barb. ,,Dobrý den." odpověděla jsem s menším úsměvem, starší paní se dopotácela blíže k plotu, aby nakloukla přes něj na mě. ,,Slyšela jsem, že se chystáš stěhovat. Na vysokou?"usmála se, žila sama a proto byla nejspíše vděčná za jakýkoli lidský kontakt. 

,,Ano." 

,,Počkej na mě chvíli," její vrásčitá tvář se natáhla při jejím úsměvu. Přikývla jsem a klekla si, abych se pomazlila s Barb, která chodila okolo mě a přátelsky vrtěla ocasem. 

Ahooj! 

Nejsem si jistá co z tohohle příběhu vznikne, ale byla bych ráda, kdyby jste mi dali nějakou zpětnou vazbu, doufám, že tu příběh vydrží a nebudu ho muset mazat díky své neschopnosti cokoliv vymyslet. :D Mějte hezký večer.♥️♥️♥️