L I F E. IS. H A R D✅

4.

Agnessia Millow PoV

Oblékla jsem na sebe jednoduché džíny a žlutý bavlněný svetr. Neobtěžovala jsem se s vařením snídaně, protože lednička byla až na jednu konzervu plnou fazolí, prázdná.

,,Dobré ráno," ozvala se Britta ze svého místa u jídelního stolu se dvěmi židlemi. Vylekaně jsem se na ní zaměřila, bylo nezvyklé mít ve své blízkosti někoho tak cizého. ,,Dobré," mávla jsem zatímco ona se mi smála. ,,nebudeš snídat?" zeptala se přátelsky.

Měla jsem štěstí na takovouhle spolubydlící a možná bylo dobře, že nejsme obě nováčci, můžu se jí ptát na rady.

Zakroutila jsem hlavou a zvedla přihlášku na zapsání předmětů, chápavě přikývla než se zvedla: ,,musím se jít taky zapsat, půjdu s tebou," usmála se a zmizela za rohem ve svém pokoji.

Když jsme kráčely chodbou po boku, cítila jsem se zvláštně. Zatímco já jsem využila vzhled spíše šprta střední školy, tak Britta oblékla vysoké podpatky ve, kterých končili síťované punčocháče, krátká kostkovaná sukně ve, které měla zastrčenou bílou košili a rozeplé tři knoflíčky což odhalilo její černou podprsenku s krajkou, její styl oblékání byl složitý, ale přitahovalo to pozornost okolních chlapců a Britta jim všem rozdávala zářivé úsměvy.

Dlaně se mi potili, když jsme procházeli okolo party různorodých lidí a Britt se u nich s omluvou zastavila, nechtěla jsem okounět a proto jsem pokračovala v cestě k pultíku s podpisy.

,,Hej, Agnessie, pojď sem!" pískla na mě Britt, dala jsem jí pohled přes rameno a neochotně se blížila k nim.

,,tohle je moje nová spolubydla," zasmála se: ,,je to prvačka a jmenuje se Agnessia," představila mě.

Podívala jsem se do přítomných tváří, všichni vypadali přátelsky přičemž mi zhrudi spadl veliký balvan.

,,Ahoj, jsem Agnessia, ale můžete mi říkat jak chcete," uchechtla jsem se. I ostatní se zasmály.

Brigitta napřáhla paži a ukazovala na jednotlivé lidi.

,,Tohle je Amber," ukázala na vysokou, štíhlou dívku s jasně blonďatými vlasy. ,,ahoj," usmála se.

,,Oliwer, Sussan, Edmund a Linda,"

Její přátelé byli taktéž ze druhého ročníku, ale díky nim jsem dostala pár dobrých tipů na to, kdy chodit do studovny a jaká kavárna je nejbližší a všechno možný.

,,Jo, hele Agnessie, dneska večer pořádáme uvítací večírek, oblékni něco suprovýho a přijď," nevěděla jsem kam mám přijít a už vůbec jsem neměla v plánu chodit na večírky, takže můj šatník byl omezen. ,,A kam?" zasmála jsem se nervózně, protože mě celá parta pozorovala.

Pověděla mi o jednom klubu, který si každoročně pronajímá naše fakulta na křest nových studentů, nechápala jsem proč by bylo v zájmu fakulty pořádat opilecké večírky, které odrazují od učení.

Procházela jsem kampusem, když jsem kontrolovala hodiny na svém mobilu, abych se mohla spojit s Nathally a tátou.

Začínalo se mi stýzkat.

,,Ahoj Kanaďanko," ozvalo se zamnou, málem jsem upustila telefon, ale byla jsem vděčná za přítomnost někoho, koho jsem znala skoro den. ,,em, čau," mávla jsem a schovala mobil do zadní kapsy džínsů. ,,co ty tu takhle sama? u zápisu jsi měla partu kámošů," ušklíbl se, dobíral si mě? ,,Nevím o co ti jde," sklopila jsem zrak na kostky z betonu.

,,O nic," pokrčil rameny.

Dala jsem se do pohybu, protože jsem evidentně narazila na rýpala.

,,Počkej!" křikl zamnou, poté se ozval hluk a dostal se k mému boku, pokroutila jsem očima: ,,co chceš?" nechtěla jsem být zlá, ale vyjela jsem na něho z té frustrace, byla jsem tu jednu noc a už mě hlodala úzkost z té samoty. ,,V klidu divochu," uchechtl se a stále se mě držel jako klíště. ,,Nezajdeme na kafe? Nebo si půjčit nějakou knížku?"

Po chvíli přemlouvání jsem mu na to konečně přikývla, ty jiskřičky v očích byli k neodolání.

Objednala jsem si cappucino a Nicollas kakao, což bylo překvapující. Zahlcoval mě zábavnými historkami o tom co prováděl na střední a různé povídky o tom co měl s rodiči za vtipné příhody, snažil se mě rozveselit.

,,No a já jsem potom šel za ní a vylil jsem všechno co jsem měl v ruce," dopověděl příběh z jejich nedávné dovolené, smála jsem se až mě z toho bolelo břicho. Nebyl to tak úplný šprt, uměl se bavit a já to chtěla taky zažít.

,,Moje spolubydlící mě dneska pozvala na nějaký uvítací večírek, nemám nic na sebe, nechtěl by jsi se jít se mnou po něčem podívat?" zeptala jsem se s úsměvem. Nicollasovi poklesl tvar úsměvu, ale stále vypadal vlídně: ,,proč si budeš hrát na něco co nejsi?" nadzvedla jsem obočí, jeho věta se mi vůbec nelíbila, chtěla jsem se zavděčit všem, ale sobě bych měla především.

Rozhodla jsem se vybrat na sebe mé džínové šortky a tílko s potiskem mého oblíbeného zpěváka, Nicollas měl pravdu, že nepotřebuji něco co vlastně ani nechci. Koupím si něco až já sama budu chtít.

,,Můžem?" bouchla mi na dveře Brigitta, její tón byl otrávenější každou chvíli. ,,Ještě chvilku," zavolala jsem zpět, protože jsem se snažila si udělat pěkný make-up, bohužel jsem v tom dobrá nebyla.

Vrazila do mého pokoje, zalitovala jsem toho, že jsem si nezamkla.

,,Co tu vyvádíš takovou dobu?" zaskuhrala a posadila se na mou postel. Otočila jsem se na ní stále se štětcem v ruce, abych odpověděla na její otázku. Nejprve se usmála jakoby viděla grotesku než vystřídala lítostivý pohled. ,,Můžu ti s tím pomoct?" pouze jsem přikývla a nechala se zmalovat podle jejího gusta.

Když skončila, tak jsem se málem nepoznala.

,,Ukaž," popadla gumičku, která držela mé vlasy v jednoduchém ohonu a stáhla jí dolů: ,,takhle je to mnohem lepší," usmála se a pořádně si prohlédla její výtvor, vypadala jsem jinak, hezky.

Postavila jsem se a natáhla se po své tašce, kterou jsem si chtěla vzít s sebou. ,,Počkej, to vážně půjdeš v tomhle?" ukázala rukou po celé mé dýlce, zaujatě jsem přikývla, díky jejímu kritickému pohledu jsem se cítila jako odpad, tak jako vždycky. ,,Jo, nic lepšího nemám," pokroutila hlavou a zmizela z mého pokoje.

O minutu později se vrátila s trikem v ruce, které mi hodila na hlavu. Vzala jsem to s nechápavým pohledem. ,,Obleč si to a jdeme," rezignovaně jsem přikývla a oblékla na sebe její triko, které odhalovalo jedno rameno.