L I F E. IS. H A R D✅

10

Agnessia Millow PoV

,,Agness, půjdeme se Sussan a Amber do knihovny, přidáš se?" klepla na mé dveře Britta a křičela přes ně. 

Tiše jsem povzdechla.

,,Klidně," 

Vstala jsem od stolu, popadla pár sešitů a zamířila za Brittou. ,,Co je to s tebou?" zeptala se a její výraz odpovídal lítosti, neměla jsem v úmyslu s ní řešit, že se nedokážu hodiny naučit komplikovanou látku, nebo že se scházím s mužem, který mě každým coulem přitahoval a já ho téměř neznala.  Z věšáku jsem popadla kabát a přehodila si jej na ramena: ,,nic, jen jsem dneska unavená, těším se domů." dala jsem jí jemný úsměv, který nebyl tak úplně pravý, ale podle jejího výrazu se to zdálo, že byl věrohodný.

Nebyla tak úplná pravda to, že jsem se těšila domů, napadlo mě, že bych Jasona už nikdy neviděla, maličký zkrat by mohl znamenat konec našeho přátelství, nehodlala jsem čelit tomu jak se mi rozpadl možný, boucí milostný život. Táta by si myslel, že jsem blázen, že bych se chtěla v tomhle věku zamilovat. 

Od té doby co jsme přišli o naší milovanou maminku se jeho postoj k dcerám změnil. Začal být pečlivější v oblasti školy a naší dochvilnosti, když jsme náhodou byly venku. Milovala jsem svého otce a věděla jsem, že by raději položil vlastní život než, aby ztratil jednu z nás, ale to jsem zase odmítala dopustit já. Pravděpodobně by vyvolalo otázky, kdybych se zmínila o Jasonovi před sestrou nebo otcem. 

Nebuď blázen Angie, nemáš s ním vůbec nic.

Usadily jsme se v útulné knihovně, která byla spojená s naší kolejí. Amber zvedla hlavu a poslala nám přívětivý úsměv, než jí sklonila zpět k učebnicím na stole. Byla velmi krásná, ale určitě i velice chytrá. 

Sussan naznačila rty tiché ahoj a pokračovala vepisování nějakých důležitých informací do jejího tabletu. 

Britta s úsměvem vytáhla sešit ve, kterém měla nějaké malůvku odpovídající rostlinám, popadla propisku a za pomocí knihy, kterou k ní Amber přistrčila začala vpisovat různé informace.

Porozhlédla jsem se po okolí, než jsem rozevřela i svůj sešit a odložila si mobil před něj, kdyby mě náhodou někdo scháněl, ale to se nikdy nestalo. 

Na mobilu jsem našla kalkulačku a snažila se vypočítat různé kombinace čísel, které jsme měli zadané z dnešní hodiny, bylo příšerné číslování, které v nejmenším nedávalo smysl a kombinovat čísla, počítat je mě tak úplně omrzelo.

,,co to je za blbost?" zeptala se Amber s tichým smíchem, když seděla vedle mě a napila se vody. ,,dostali jsme to dnes na informatice, moc toho nevím a ztrácím s tím vědomí," povzdechla jsem si a Amber mi dala vědoucí pohled: ,,pro dnešek by jsi se na to měla vykašlat, věř mi, pokud to nejde teď, nepůjde to ani za půl hodiny," řekla a pohladila mě po rameni. 

,,Navíc vypadáš dost unaveně," poznamenala Britta. 

Možná ano, školy jsem měla až nad hlavu.

Zavřela jsem sešit se zvukem mého mobilu, který ohlašoval příchozí zprávu. 

Jason! 

Vrhla jsem se po mobilu jako divoká šelma po kořisti. Sussan, Britta i Amber se na mě podívaly tím nechápavým pohledem. Nevinně jsem se usmála a přečetla si zprávu na, kterou jsem čekala celou věčnost. 

Jason: pojďme se projít.

Nechala jsem sklouznout zpět svůj úsměv při pohledu na zprávu. Vzala jsem své věci a mobil uschovala na kapsy mých kalhot.