Vzala jsem omšelou, sportovní tašku a snažila se z ní dostat veškerý prach, který se na ní za ta léta dostal. Hodlala jsem s ní odletět do New Yorku za svým snem.
Potřebovala jsem si ji vzít taky proto, že byla maminky.
Nathaly vklouzla do mého pokoje a přesunula se rovnou k posteli na, kterou s žuchnutím dopadla. Vzdala jsem pro tento moment balení a přidala se v sezení na posteli.
,,Co se děje?" odhrnula jsem pramen jejich karamelových vlasů z čela, díky své dorůstající ofince. ,,Nic, jen jsem se chtěla zeptat jestli nepotřebuješ s něčím pomoct." neutrální maska vystřídala rychlý úsměv.
Popřemýšlela jsem čím zabavit svou sestru, aby nemyslela na můj odchod, celé léto až na pár dní jsme trávili pohromadě a podzim se přiblížil až moc rychlým krokem.
,,Víš," začala, podívala jsem se na ní a Nathaly se nadechovala pro další slova: ,,jsem pyšná na to, kam se moje sestra dostala, plníš svůj sen," zářivě se usmála, její slova mě zahřála u srdce. ,,Ale díky Vám jsem to dokázala," natáhla jsem se blíž a přimáčkla si jí na hruď.
Moje sestra mi bude opravdu chybět, ale nechtěla jsem se tím zabývat dokud jsem s nimi.
,,Opravdu nepotřebuješ s něčím pomoct?" zvedla obočí se škádlivým úsměvem. Zakroutila jsem hlavou. ,,Musím vědět kde co mám, ale jsi hodná," usmála jsem se a společně jsme se dostaly na nohy.
Mrkla na mě a zmizela za dveřmi.
***
Při dnešním ránu jsem si připadala jako pendolíno. Dala jsem si poslední sprchu před odletem v rychlosti přeházela věci z máminy tašky do nové, kterou mi tatínek pořídil téměř před dvěma měsíci.
,,Ta taška mě mrzí," řekl táta, když naše auto opouštělo dvorek na, kterém jsem vyrostla.
Sousedka od vedle právě vysypávala odpadky, zvedla paži a mávala dokud jsme nezmizeli za rohem. Představila jsem si, že to byla maminka, která nás vyprovází. Oči se mi zalili slzami.
,,To je dobrý, dalo se čekat, že se rozpadne," pokrčila jsem rameny, ale ve skutečnosti jsem na té věci lpěla, protože to byl malý živoucí kousek mámy, teď bych začala od znovu.
Nathaly se naklonila k mému sedadlu spolujezdce a stiskla mi ramena, usmála jsem se na ní přes rameno a spojila naše ruce na mém rameni.
O hodinu a čtvrt jsme parkovali a stáli před obrovským letištěm.
Táta popadl můj kufr společně s taškou, kterou si hodil přes rameno. Přiložil volnou ruku na mé lopatky a vedl mě do letištní haly.
,,Opravdu nemám zůstat?" zeptala jsem se naposledy, když jsem stála před odbavením mých zavazadel. Nebyla jsem si jistá čeho jsem se bála víc. Nathaly se zamračila, přesto její oči nechali stékat slzy. ,,Na to ani nemysli, holčičko. Došla jsi až sem." řekl táta s pevným pohledem do mých očí.
Poté rukou zašmátral v jeho náprsní kapse a vytáhl obálku s letenkami, kterou mi vtlačil do rukou, přijala jsem jí a chvíli se na ní jenom tak dívala. než jsem zvedla pohled mezi tátu a mou sestru.
V ten moment jsem byla rozhodnutá. Maminka by to tak chtěla, sama kdysi proto dřela a nenechala se nikým zastrašit.
,,Uvidíme se na vánoce," pronesla jsem pevně, bez slz a naráz objala své členy z rodiny. ,,Tak se mi líbíš," zašeptal mi táta do vlasů.
Viděla jsem, že to bylo pro něho těžké, ale musela jsem doufat, že Nathaly mu na pár měsíců postačí.
S posledními slovy a ještě dalším objetí jsem se rozhodla otočit. Popadla jsem rukojeť kufru a zamířila k pracovníkům, kteří mi zkontrolovali letenku a odbavili má zavazadla. Naposledy jsem se ohlédla na Nathaly s tátou a zamávala.
***
Let byl dlouhý a únavný v turistické třídě. Únava seč na mě zřítila hned poté co jsem se snažila s kufry po boku mávat na taxík, aby mě zavezl na mou kolej. Těšila jsem se až si lehnu do postele a budu vyspávat až do zítřejšího rána.
Ve škole jsem obdržela instrukce o tom, kde se můj pokoj nachází a, že má spolubydlící už dorazila na pokoj.
Místo hledání mého bloku jsem zalezla do rohu a usadila se na betónovém schodě, který byl studený. Vytáhla jsem mobil a začala pomocí facetimu volat Nathaly.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
