L I F E. IS. H A R D✅

11

Justin Bieber PoV

,,Posloucháš mě Justine?" broukl Ryan do mého toku myšlenek, myšlenkami jsem byl stále u Angie: u jejího krásného úsměvu, který začínal v koutkách a končil jemným zvlněním rtů, u jejich jemných, hnědých kadeří, které se měli na mé kůži jako andělská přikrývka. 

Zkrátka jsem jí měl plnou hlavu a nevěděl jsem jak to měla ona se mnou.

,,Jo, to je jasný," probral jsem se a napíchl kus ukrojeného masa na vidličku. 

Byli jsme s Ryanem na obědě, abychom probrali Alfredovu rozlučku se svobodou, protože jsem jindy neměl moc čas. 

,,Tak já čekám až budeš mít čas a když ho na mě máš, tak mě ani nevnímáš," pokroutil hlavou a podíval se na mě se zamyšleným výrazem. Zamračil jsem se: ,,to víš, že tě poslouchám, nestěžuj si jako holka," převaloval jsem sousto na jazyku pro lepší chuť.

Ryanovi zablikali oči poznáním. ,,Je v tom holka co," zašklebil se. ,,v čem jako?" nechápal jsem. ,,no v tom tvým oblaku zapomění," smál se. 

Spražil jsem ho nepříjemným pohledem. Nechtěl jsem vytahovat to, že ta dívka ani netuší kdo doopravdy jsem, uvařil jsem na sebe příliš velkou hromadu kaše přes, kterou se bude dát jen horko těžko prokousat. 

Potlačil jsem povzdech na jeho další zvědavý pohled a přehraboval se ve svém jídle, každé sousto bylo pro mě příliš těžké. Chtěl jsem jí zahrnout obláčkem rozkoše, dát jí vše na co si ukázala, ale na to jsem mohl jen zřídka pomyslet. Byla dost mladá, ale stálo to za to.

,,Pověz mi co se děje," zamumlal tentokrát vážným tónem. Pokroutil jsem hlavou, proč bych se tady měl svěřovat jako malá holka. ,,Nic, to neřeš," odsekl jsem: ,,co teda uděláme pro toho Freda?" podíval se na mě pohledem, který jsem nedokázal umístit, než se mihla jeho maska a začal plánovat.

,,Napadlo mě ho vzít do stryptýzového klubu," zasmál se nervózně, málem jsem se zadusil vlastním soustem v ústech, na tváři se mi rozlil úsměv.

***

Vyzvedl jsem Angie před její kolejí, tak jako vždycky a odvezl nás do jedné z restaurací střední třídy. Zasloužila by si dostávat víc, ale kdybych se pozradil, přišel bych o ní. Sváděl jsem krutý boj.

,,Budeš tady na vánoce?" zkusil jsem dlouho potlačovanou otázku, protože jsem si nebyl jist zda mám naplánovat večeři a koupit dárek. Vzhlédla od sklenice s džusem a s jemným úsměvem zakroutila záporně hlavou. Moje nálada poklesla. ,,budu s otcem a sestrou v Kanadě, už se moc těším," vždycky, když mluvila o své rodině, tak přitom zářila, bylo to působivé. ,,jak slavíš vánoce ty?" zeptala se tím nevinným obličejem, pohlédl jsem na její rudé tváře: ,,zřejmě se svou rodinou," snažil jsem se o co nejlepší tón, který jsem ze sebe dokázal vydat.

Po večeři jsem nás zavezl na menší před vánoční veletrh, který soudě podle jejího úsměvu měl úspěch. Pořídil jsem jí ten večer dřevěný náramek, který měl na sobě stejně dřevěný, vytesaný náramek, který byl ve tvaru koně. Připnul jsem jí ho a ten opravdový, zářivý úsměv stál opravdu za to.

Poté jsem nás zavezl do mého menšího bytu ve městě, trávil jsem tu čas, když jsem neměl náladu dojíždět za město do mého sídla, samotného mě to až tak nebavilo. 

Zastavil jsem a čekal, žádný protest nepřicházel, vypnul jsem motor a obešel kapotu, abych pomohl Agnessii vystoupit. Vzala moji ruku a vylezla z auta s veškerou grácií a jasným úsměvem, celý večer mě obdarovávala krásnými úsměvy.

Výtah nás vyvezl do mého bytu, který byl skromě zařízen což mi mohlo nahnat body jako falešnému fotografovi. 

Přilepil jsem se na její malé a štíhlé tělo, zdála se podemnou malinká a bezbranná, ale přesto strašně krásná.

,,Jsi opravdu nádherná," usoudil jsem a zkoumal její tvarovaný obličej. Usmála se a sklopila předemnou zrak, její tváře šlehaly červeň, která byla příliš roztomilá. ,,Děkuji," zašeptala a obtočila paže okolo mého středu. Nechtěl jsem kazit její povahu, ale už jsem nemohl odolávat. Stiskl jsem její boky jako výzvu na což její oči vylétli k těm mým, otevřený souhlas. Sklonil jsem se a dal jí nejprve jemný polibek a pak tvrdší.

Líbali jsme se jako dravé šelmy, než jsem jí jemně popostrkával k posteli, neprotestovala dokud její nohy nenarazili o postel a ona se svalila na záda. V jejich očích se usadila realizace a já nevěděl co to pro mě znamená, nechtěl jsem s ní být jenom jednu noc, ale všechny. 

Vyšplhala doprostřed postele a zvedla se na lokty: ,,nemyslím si, že je to dobrý nápad," její tónina klesla, nebyla už tolik sebevědomá jako předtím. Odmítla mě. 

V hlavě se mi množily myšlenky na to, že jsem pro svůj vzhled byl vždy žádaný, ale teď to bylo jiný. 

,,Nechci na tebe nějak tlačit," ujasnil jsem a ustoupil o krok od postele, sedla si a mnula dlaně, které položila do klína. ,,promiň Jasone, ale nejsem připravená," sklopila zrak na své ruce. Jasone, to jméno mi nesedělo, přál bych si, kdyby křičela moje pravé jméno, ale to jsem od své hlouposti očekával moc. Nejraději bych si nafackoval.