L I F E. IS. H A R D✅

7

O měsíc a půl později:

Agnessia Millow PoV

Zachumlala jsem se více do svého kabátu, který mě chránil před New Yorskou zimou, mířila jsem na svou kolej po dnešní večerní přednášce. 

,,Hej! Agnessie?" houkl kdosi zamnou, zbrkle jsem se otočila, abych spatřila Oliwera. ,,Viděsil jsi mě," pousmála jsem se na jeho jemné rysy v obličeji. 

Oliwer byl velmi elegantní a působil na většinu žen ve svém okolí, ale k mému neštěstí patřil k Brigittě. Tajili svůj vztah, ale někdy se mi zdálo, že i v soukromí se k sobě chovají pouze jako sexuální mašiny. 

,,Promiň," zamumlal, než sáhl do vnitřní kapsy jeho otepleného saka a vytáhl obálku, kterou mi podal. Vzala jsem to s pohledem na něm, proč mi to dával? : ,,To je pro Brittu, dej jí to." mrkl, strčila jsem si obálku do své kabelky a s otupělým úsměvem jsem se vydala po své cestě na kolej. ,,Počkej, půjdu tě doprovodit." 

Mé srdce se při jeho galantním chování zahřálo navzdory okolní zimě. 

Na pokoji jsem svlékla ze sebe kabát a spěchala s obálkou stále v mé kabelce k Brittě, kterou jsem našla na své posteli, otáčejíc stránky z nějaké učebnice. Věnovala mi rychlý pohled s rozšířenýma očima, posadila se na posteli a úlevně vydechla.

,,Lekla jsem se tě, klepej," řekla s menším smíchem, spěchala jsem rychlým tempem, abych se zbavila té obálky až tak, že jsem z toho zapomněla zaklepat. ,,omlouvám se, ale cestou sem mě zastavil Oliwer, mám ti tohle předat," sáhla jsem dovnitř kabelky a vytáhla zelenou obálku, Britta zvedla obočí a pomalu se postavila. 

Předala jsem jí obálku: ,,co je to?" věnovala mi rychlý pohled než prsty zkoumala obálku z venčí. ,,Jak bych to mohla vědět, neptala jsem se," 

Dala mi chápavý pohled, opustila jsem její pokoj, protože se zdálo, že si obálku chce otevřít v soukromí, neměla jsem v plánu poznat vnitřek obálky, bylo mi to jedno.

Schodila jsem bavlněný svetr a s mobilem se usadila na posteli, rukou jsem prohrábla rozcuchané vlasy, které se zašmodrchaly kvůli šále a větrnému počasí. Následně jsem vytočila přes FaceTime Nathally.

Po chvilce se objevil její usměvavý obličej, měli tam dopoledne a Nathally byla několik dní nachlazená díky špatnému počasí, které bylo v Kanadě, občas jsem se podívala na předpověď i tam, abych byla v obraze.

,,Ahoj marode," usmála jsem se a opřela záda o studenou zeď, stýskalo se mi, zbýval necelý měsíc do mého návratu domů, což mi připomnělo, že bych se měla začít věnovat učení na zkoušky, abych toho po návratu neměla moc. ,,Ahoj Angie, už mi strasně chybíš, jak se máš?" zeptala se s bledým obličejem a tmavými kruhy pod očima, její chraplavý hlas nedodal moc lepšího vzhledu: ,,mám se dobře, teď jsem přišla z přednášky a můžu si konečně dát sprchu a jít spát," 

Povídaly jsme si dobrých čtyřicet minut, než jsem se rozhodla neochotně ukončit náš hovor. Nutně jsem potřebovala sprchu, která prohřeje mé studené kosti, ale to nebyl jediný důvod, Brigitta mi bušila na dveře každých dvacet minut.

Vstala jsem a línou chůzí se vydala otevřít. Britta stála s rukou volně opřenou o rám dveří v její mini sukýnce, která sotva dosahovala na vrh stehen, někdy mě její styl oblékání překvapoval. 

,,Obleč se, jdeme na vánoční večírek," zazubila se a její výraz působil zmateně, vypadala jinak, ale nechala jsem to být. ,,však vánoce jsou skoro za třičtvrtě měsíce," zamumlala jsem a potlačila zívnutí. 

Britta trávila volné noci opíjením, nebo scházením se s Oliwerem, netušila jsem, kdy se stíhala učit. 

Odfrkla si a odstrčila mě od dveří, vešla do mého pokoje a sesunula se na mou postel, přitom se horlivě smála.

,,Noták, uvolni se než začne zkouškový," zapřemýšlela jsem, párkrát mě Britta opravdu přemluvila z toho jednou jsem jí táhla společně se Sussan přes polovinu města. ,,zůstanu dnes tady, chci si dát sprchu a jít spát," zamumlala jsem a popadla ručník z křídla skříně. ,,Dej si sprchu, obleč se a jdem." znovu zkusila.

Zaplula jsem do koupelny a přitom odmítala její žadonění o tom, abych šla s ní pařit. 

O dvacet pět minut jsem stála oblečená ve svém pokoji a zírala na Brittu, která stále ležela na mé posteli se zkroucenýma pažema přes hruď, jako malé dítě. 

,,Tak dobře, ale jen na chvíli," broukla jsem. 

Britta se zazubila a konečně vypadala spokojeně. Vyskočila a vši silou mě objala než mi poskytla soukromí na to se pořádně převléct.

Už jsem nebyla tolik nezkušená a proto jsem zvolila silonky, které jsem nacpala do kozaček a dlouhou sukni nad kolena, nebylo to něco příliš sexy, ale něco v čem jsem se cítila hezká.

Když jsem vylezla, setkala jsem se s hodnotícím pohledem Britty. Čekala jsem protesty na svůj oděv, ale byla mírná: ,,vidíš to! Už se zlepšuješ," na tváři se jí rozlil velký úsměv, než mě popadla za předloktí a táhla ven z našeho pokoje.