L I F E. IS. H A R D✅

9

Agnessia Millow PoV

Procházela jsem obchodním centrem a snažila se vybrat vhodný dárek pro mou rodinu. O chvilku později se připojila Britt s dvěma kelímky pravděpodobně teplé kávy. Podala mi můj kelímek, děkovně jsem se pousmála a rovnou si darovala doušek lahodné kávy.

,,Tak, co vybíráme?" zeptala se se zájmem a poupravila si kabelku na rameni. Chtěla jsem odpovědět, že vlastně nevím, ale vyrušil mě můj mobil, který zapípal s příchozí sms zprávou.

Usmála jsem se, když zpráva byla od Jasona, ale chtěla jsem si jí přečíst v soukromí, protože přítomnost Britt mě lehce znervózňovala. 

,,Ten úsměv znám," vypískla se zálibným úsměvem, většinu času byla příliš zvědavá. Podívala jsem se jí do očí a čekala co v těch mých najde: ,,je to nějaký kluk," zašklebila se a kdybychom se teď nacházely v našem pokoji určitě by si lehla na břicho do postele a poslouchala by jako zarytá pubertální holka, jenomže nebylo o čem mluvit. ,,moje sestra," zalhala jsem, ale ona se jenom tak nedala: ,,to určitě, tak vyřiď sestře, že jí pozdravuju." darovala mi divoký pohled, než mi nastavila záda a pomalým krokem se rozešla k dalšímu obchůdku.

Pokroutila jsem s úsměvem hlavou a vydala se za ní.

Nakoupila jsem několik vánočních dárků pro mého tátu a sestru, doufajíc, že nudou nadšení dárkami z New Yorku.

,,Promiň, ještě něco mám," pronesla Brigitta do horlivého mrazu, když jsme byly pár metrů od naší koleje, byla jsem ráda, že šla se mnou takovou cestu, když pravděpodobně se chystala najít Oliwera: ,,jasně, to je v pohodě," usmála jsem se na zpět a s taškami v rukou klopýtala blíž ke koleji.

,,Angie!" křikl někdo za mými zády, když jsem se snažila nemotorně vyhledat kartičku pro vstup na ubytování. Můj pohled se setkal s Jasonovým, který právě kráčel směrem ke mně od svého auta. 

Překvapil mě přezdívkou, kterou mi řekl, skoro nikdo mi tu tak neříká, jen rodina. 

,,Ahoj," řekla jsem téměř nevěřícně, že stál znovu předemnou a pak mě pokořilo uvědomění, neodepsala jsem na jeho zprávu. ,,neodepsala jsi, tak jsem nevěděl co je špatně," projel rukou vlasy a předal mi něco co vypadalo jako Britty bunda: ,,to si ta tvá kámoška nechala u mě v autě," ušklíbl se. 

Mohla jsem se plácnout do čela, nechtěl mě vidět kvůli mě, ale pouze, aby mi vrátil její bundu. Skvělý. Mrzutost mi stoupla do hlavy.

,,Děkuji," popadla jsem bundu s taškami a nemotorně se snažila dostat dovnitř. 

Jason mi byl v patách a už sbíral veškeré moje tašky. ,,Doufal jsem, že bychom potom mohli někam zajít?" navrhl se zvednutým obličejem. ,,a kam?" nechápavě jsem za pomocí karty odemkla vstupní dveře a zavedla Jasona přímo do našeho pokoje, znovu.

,,Třeba nějaká kavárna?" znovu navrhl a v jeho očích se zrcadlila naděje, což mě přímělo být trochu schovívavější, možná mě chtěl poznat, nedokázala jsem to posoudit.

Zanechala jsem tašky plné dárků ve svém pokoji a připojila se v autě k Jasonovi, auto vonělo luxusem, ale Jason nevypadal, že by rozhazoval příliš mnoho penězmi, když jste se podívali na jeho vzhled.

Zastavili jsme v kavárně, která působila útulně. Všude po okrajích měla obehnaná vánoční světýlka, které tomuto místu dodávaly mnohem větší kouzlo. Nechybělo ani vánoční meny.

Když jsme si objednali, nechala jsem proklouznout svou zvědavost.

,,Co vlastně děláš?" zeptala jsem se a skousla spodní ret, nebyla jsem zvědavý člověk, ale tenhle muž byl pro mě příliš velkou záhadou. Zaváhal se svou odpovědí: ,,jsem fotograf v jedné z místních firem," zpět sklouzl jeho oficiální úsměv, nevím kolik si fotografové dokázali vydělat, ale příliš mnoho to určitě nebylo, což by neodpovídalo tomu autu venku.

,,Co ty? co vlastně studuješ?" zeptal se naoplátku. Také jsem zaváhala, protože programování lidé vnímali spíše jen jako práci pro kluka než pro holku: ,,já dělám programování," řekla jsem rychle a vyhnula se jeho očím. Nic neřekl, jenom se usmál: ,,a proč si na koleji, nebydlíš tu?" další otázka: ,,jsem z Kanady," zasmála jsem se.

,,Panejo, když jsem byl malý, jezdíval jsem do kanady za svými prarodiči, ale bohužel se přestěhovali sem," řekl na oko smutně a smál se. ,,zima je vesměs všude stejná," nechala jsem proklouznout společně se smíchem. 

Byl to příjemný večer.

Jason trval na mém doprovodu a proto jsem se nechala doprovodit až ke vstupním dveřím, když v tom se bez varování nahl a vtiskl mi letmý polibek na rty. Zírala jsem a dusila se vlastním dechem, vyděšená a vzrušená zároveň.

,,promiň," zamumlal a vydal se zpět ke svému autu.