L I F E. IS. H A R D✅

15

Justin Bieber PoV

Nemohl jsem jít do práce, nemohl jsem skoro nic dělat. Můj mozek sžíralo svědomí, nechtěl jsem lhát Agnessii, chtěl jsem jen, aby viděla mojí skutečnou povahu. Aby poznala mě a ne nějakého miliardáře a majitele největší firmy. Tohle jsem pokazil, ale nevěděl jsem jak z toho ven.

Později odpoledne mě navštívila má sestra s matkou. 

Jazmyn mi házela zvědavé pohledy, zatímco máma vypadala na pokraji nervového zhroucení. 

,,Justine, proč jsi mi neřekl nic o tom, že máš dívku?!" chtěla na mě vykřiknout, ale zdálo se, že jí něco drží v pozadí, možná Jazmynina přítomnost. Zvedl jsem obočí a skřížil paže na hrudi: ,,o čem to mluvíš?" nechtěl jsem se nechat vyvézt z míry. 

Mamka se zatvářila o něco víc rozzuřeně, než sáhla do kabelky a vtlačila mi na hruď obálku. Kdybych tu byl sám, roztrhal bych jí, abych se co nejdříve dozvěděl co je uvnitř, ale byl jsem rád za svou sebekontrolu. Pomalu jsem odtrhl kus papíru a vytáhl několik fotografií. 

Prohlédl jsem si fotografie na, kterých jsem byl já společně s Agnessií, můj zrak nenápadně přes vrch fotek spočinul na matce, která se posadila do koženého křesla a klepala nohou. 

,,To jsou hajzlové," naštvalo mě to.  ,,mohlo ti dojít, že tě budou řešit novináři, ale poděkuj své sestře," nechápavě můj pohled sklouzl k Jazmyn, která se opírala o opěrku sedačky a vypadala nervózně: ,,zaslechla jsem nějakého chlápka na recepci, který se po tobě scháněl. Promluvila jsem s ním a převzala fotografii, prý nic nevydá, když mu zaplatíme," pokrčila rameny. 

Nebyl problém, aby vyšli fotografie ven, ale byl problém v tom, že by to oblétlo minimálně celý New York, nevěděl jsem jak by to vzala Agnessie, když ani nevěděla s kým má tu čest.

,,Informuj o tom tu dívku," protáhla mamka s tváří stále skřivenou. Jazmyn přikývla. ,,to nejde," řekl jsem bezradně a posadil se do křesla naproti matce. ,,proč by to nešlo?" zeptala se máma. 

Zakroutil jsem hlavou, tohle by nepochopila. 

Místo toho jsem počkal dokud neodešla, abych si mohl promluvit s Jazmyn. Ta mě chápala, ale sama nevěděla co s tím.

,,Můžu jen říct, že ty a Ryan jste pěkný blbci," přikývl jsem, nebylo tomu jinak. 

***

Vyhledal jsem chlápka, který pořídil fotografie, přesně tak jak bylo v plánu. Sešel se se mnou s vítězným úšklebkem na rtech. ,,Rád Vás poznávám pane Bieber," ušklíbl se. Nemohl jsem říct to samé, překvapilo mě, že muž, který po mně chtěl peníze za mé fotografie mě ani osobně neznal a tady se tvářil jako šťastný vítěz v loterii. ,,Tady jsou vaše fotografie," usmál se nepříjemným úsměvem a zamával nimi přede mnou. ,,Už je  mám," přikývl, než vytáhl cigaretu ze zmuchlaného balíčku. ,,takže narovinu, proč po mě chcete prachy za to, že jste mě vyfotil, to děláte běžně," řekl jsem tím nejvíce normálním tónem jaký jsem kdy měl. Vyfoukl kouř a podíval se mi do tváře, vypadal překvapeně: ,,většina známých lidí chce odkoupit fotografie, aby se nedostaly na veřejnost," zvážil to a jeho postoj se posunul, nebyl natolik sebevědomí, aby si myslel, že se vyplatím. ,,věřte mi, že mi jsou nějaké fotografie ukradené," prohodil jsem lhostejným tónem a doufal, že ho tady neuškrtím. Zatvářil se zmateně: ,,ale já vím, že ta dívka o vás nic netuší," usmál se.

V mozku mi prasklo, zatemnil se mi zrak. Skočil jsem po něm a začal do něho mlátit pěstma hlava nehlava. 

,,Dost!" zakřičel někdo z dálky, vzpamatoval jsem se až, když mě táhli k policejnímu autu a zapínaly houkačky. Tohle bylo v prdeli. 

,,Pane Bieber, za ublížení na zdraví Vám hrozí až dva roky odnětí svobody, pokud se mu neomluvíte a trochu to nepodmázneme." řekl můj právním analytickým rozumem. Přikývl jsem, zdálo se to jako jediná možná volba jak nejít do vězení.