Ona je tvoje sestra?

7

Dnes je den D, den kdy jdu úspěšně složit zkoušky do Shieldu. Jo jsem si jistá ze je zvládnu, přeci jen mě ta rudá komnata něco naučila. Prý budu absolvovat zkoušku z mé sílí takže oheň a pak zkoušku prostě síla, rychlost a postřeh.

"Ahoj Mario, tak co jsi připravená?" Přišel se mě zeptat Amerika. "Jako nikdy" řekl jsem hrdě, společně jsme se vydali k místu kde už postávali další lide, kteří měli zkoušky skládat. Jen to možná věděli déle než já, to mu jsem se musela sama zasmát. Je to docela hrozné vidět jak se člověku dokáže rychle změnit cely život. "Tak Mari, jsi na radě" oznámil mi Amerika. Tak jdeme na to.

Zkouška byla náročná a plná různých výzev, byla rozdělena do několik fází. Musela jsem prokázat svou schopnost ovládat oheň v různých situacích.
Nejprve jsem musela prokázat svou kontrolu nad ohněm tím, že jsem musela vytvořit přesně tvarované plameny a udržet je stabilní po určitou dobu.
Musela jsem také například rozdělit plameny, vytvořit ohnivou ochranu a zhasnout nebezpečné požáry. Také byli testy na mou odolnost vůči vysokým teplotám. Poté jsem byla vyzvána, abych vytvořila ohnivou cestu a překonala překážky pomocí svých schopností. Nakonec mě postavili před simulovanou krizovou situaci, kde jsem musela použít své schopnosti k záchraně lidí a potlačení ohně.

Ohnivou zkoušku jsem měla za sebou a zvládla jsem ji jak nejlépe co umím a teď musím ještě projít i silovou zkouškou.
Musela jsem ukázat svou fyzickou sílu a vytrvalost. Například zvedat těžké předměty, posouvat překážky a překonávat výškové výzvy. Bylo to náročné, ale ukázala jsem se jako silná a odhodlaná! Což mi tedy říkal Fury. Já to přece vím, že jsem nejlepší.

Zkoušky jsem splnila na výbornou jako nejlepší z nejlepších. Teď už mě čeká jen odpočinek a zítra rozhovor s tím tupcem z náměstí. "Poklekněte přede mnou!" Vždy když si na to vzpomenu, musím se smát. Byla jsem dost vyčerpána přeci jen toho dnes bylo hodně, takže jsem se osprchovala a sbalila jsem se do postele. Přísahám že by mě nevzbudil ani výbuch.

"Doprčic!!" zařvala jsem, když na mě někdo vylil kývl ledové vody. "Vítej v Shieldu!!" Zařvalo více lidí na jednou... Stark, Nat, Amerika, Legolas, Hromotluk a nějaký další co neznám. "Jestli do pěti vteřin nevypadnete z mého pokoje, celý to tady podpálím a to i s vámi!!" Zakročila jsem na ně. To by jste se divoká jakou rychlostí se pakovali pryč.

Rozhodla jsem se že se vyfiknu a půjdu to poradně oslavit. Napsala jsem Nat, jestli nechce s semnou a napsala že URČITĚ! Byla jsem ráda, chtěla bych jí říct pravdu. Ale až po tom co to poradně oslavíme.

Vyšla jsem z pokoje a šla jsem čekat na Nat, do obýváku. Když jde přicházela Stark na mě čučel s otevřenou pusou a to samé i Amerika. "Také vám přeji hezký den" řekla jsem s úšklebkem. První se opovážil říct něco Amerika. "Mario, moc ti to sluší ", musela jsem se usmát, bylo hezké, když byl v rozpacích. "Dekuji Steve" odpovědná jsem mu. Stark si odkašlal a podobal se nervózně na zátylku. "Starouš má pravdu, vypadáš opravdu skvěle" řekl Stark už více sebevědoměji. "Dekuji vám oběma, ale to přece vypadám vždycky" zasmáli jsem se. Tomu se zasmáli i oni dva a jen přikyvovali.

Když přišla Nat, rozhodovali jsme se kam to půjdeme oslavit. Nakonec jsme se rozhodli oslavit to v jednom luxusním klubu, který je pár bloků od toweru. Obě dvě jsme vypadali nádherně, to poznáte z těch počtu párů očí, které na nás právě koukají, po tom co jsme přišli dovnitř.

"dáme si panáka?" zeptala se Nat. "NEee! Dáme si rovnou dva!" řekla jsem odhodlaně. Šli jsme si sednout tedy na bar a objednali jsme si ty panáky. "Tak na tebe!" řekla Nat a pozvedla sklenici. "Na pravdu!" odpověděla jsem já.

Tak jsme tancovali a tancovali, pili jsme jeden panák za druhým a měli jsme se prostě fajn. Byli jsme už dost opilé, ale tancovali jsme jak nejlépe umíme, což není žádná sláva... Bylo už hodně hodin, tak jsme si řekli že už nám to stačilo, a vydali jsme se domů.

Byla jsem tak opilá že jsme nějak vůbec nevěděla co říkám "hele Nat, já víš já t musím říct něco..", Nat se zastavila a čekala co ze mě vypadne. "Víš jsi moje rodina" řekla jsem jí. "Jee já tě taky beru jako rodinu, faaakt moc jsi mi přirostla k srdci Mari" řekla Nat. "Neee počkej, ale jako fakt tvoje rodina, jakože jsem tvoje ségra" řekla jsem potichu a sklopila jsem zrak. Nat asi nevěděla co říct, ale prohlížela si mě a najednou mi skočila kolem krku. "Ježiš, jak jsem mohla být tak slepá" řekla Nat držíc mě v objetí. Obě jsme začali plakat, ale u toho se smát.

"Mari, promiň že jsem tě nepoznala" omluvila se mi Natasha. "To nevadí, ani trochu" odpověděla jsem jí a vřele jsme se usmála. Tak po cestě do toweru jsme se bavili o všem co jsme zažili po tom co nás rozdělili..

LIL_KRISTY