3.

99 6 2
                                    

Sedim v kabinetu u křiklana s natreženým obočím a monoklem kolem oka. Vedle mě se na židli krčí Rob Grant s natrhnutym rtem a zlomenym nosem. Jo zkončil ohodně huř než já. I přes to že jsem jen kost a kůže dokažu se slušně rvát. Dost slušně.
,,Pane Blacku poslouchate mě?" Koukl jsem na Křiklana a snažil se ho přesvědčit že natuty vim o čem mlel. No asi jsem nevypadal dost přesvědčivě když se zamracil snad jestě vic než se doteď mračil.
Přiznavam se, na koberečku jsem nebyl dost dlouho. A ani ted bych tu nemusel být kdyby nějaky kokotsky kamarad tady Robiska nezavolal snad celý učitelský sbor! Takže jsem v tom vlastně nevině. Jo dobre možná jsem mu prvni vrazil já, ale kdyby mě neprovokoval a neuražel tak ho nepraštim. Jo je to jasné, ta oběť jsem tu já.
,,Ptal jsem se na důvod proč jste napadl tady pana Granta."
Pokrčil jsem rameny. Ja jsem oběť! Ne on! Ale tak co no.
,,Fajn. Budeš mít skolni trest. Zbytek se dozvis večer. Teď jděte."
Zvedl jsem se a odešel.

Na hodiny jsem se dneska taky vykašlal. Nemam na to naladu, poslouchat nějaké řeci o tom jak kouzlit a jwk ne. Tak snad nejsem kokot a doslova když nechces jednosměnný lístek do Azkabanu tak je jasné že nebudes použivat kledby co se nepromiji.
Ještě k tomu většinu hodin máme s nebelvirem....
Došel jsem na záchody, to bylo moje útočiště. Schovaval jsem se tu často. Možná až moc.... Vždy jsem si zalezl pod umyvadlo a kouřil. Jen ja a moje myšlenky.
,,Hele Black mladší" cukl jsem sebou. Že bych nebyl jediný co se vysral na školu? Že by moje útočiště nebylo tak úplně moje? Mé oči se setkaly s očima Pottera. Co ten tu chce, bral bych kohokoli, kohokoliv jen ne pottera. I když....
,,Byl jsem tu první" vyštěkl jsem po něm. Moje mistečko. Nedam.
Stoupl jsem si, se i poperu jako. Ikdyž.... rvát se s Jamesem Potterem.... No nevim jak by to dopadlo. Teda vim bo on má svaly snad všude, zato já? Nevyjadřuju se.
,,No dobre vole ja tě nevyhánim." Zapalil si taky cigaretu a popotahl si. Koukal na mě a ja na něho. Nelibi se mi jak na mě čumi....
Po chvíli co jsme tam jen tan nehnutě stáli a každý kouřil svou cigaretu jsem si vsiml že vyfukuje kroužky. Celkem kvalitní. Pokusil jsem se ho okopirovat, ale docilil jsem maximálně toho že jsem se málem udusil. Na to jsem uslyšel smích.
,,Co je?!"
,,Nic jen ti to moc nejde" no jasně. Pan dokonalý.
,,No tak to neumim no" zamručel jsem a tipl cigaretu o omyvadlo a chtěl odejit.
,,na to potřebuješ talent Blacku mladší." Koukl jsem na něho a zaskřipal zuby. Black black black! Ano to jsem já! Mé jméno je prostě Black nic vic! Proto jsem odešel.

Ve společence byli narváno. Prvňáci se otrkávali a mně se tak extrémně libila představa že už jen dva roky a vypadnu z tyhle pakárny a budu si žit svuj život.
,,hej Regulusi pojď hrát s náma." Otočil jsem svuj pohled na Bartyho který byl obklopeny nějakými lidma. Vypadalo to na prvaky, druhaky.
,,a co hrajete?" Sedl jsem si do kroužku a zapálil si. Nechapavě jsem pozoroval jak všichni maj na tva4ich usměvy od ucha k uchu. No a až po chvili mi došlo co budem hrat za hru.
,,sejmi pobertu!" Zaječel Barty a ja se nezmohl k ničemu jinčimu než usměvu. Hru sejmi pobertu jsme s nasi partou vymysleli tak ve čtvrtém ročniku. Spočiva v tom že prvaci a druhaci nam napišou čtyři jmenovky pobertu. Tudiž Potter, Lupin, Pettigrew a Black st. Mužou je ruzně ozdobit a pak je hodi do kotlýku. Já, Pandora, Barty a Evan si pak losujem. No a tomu koho si vylosujem celý týden provadime kanadské žertíky. Už chapete pročgse to jmenuje SEJMI POBERTU?
,,už to máte?" Zeptaa se Pandora skupinky holek které nejruznějšima barvama malovaly na papirky zřejmě jmenovky.
,,Čekej dokreslim zlatonku a hotovo." Pipla holka tak ve věku patnacti let. Koukla na mě a usmála se. Měla hezký úsměv. Koukal jsem na ni a ona ne mě, nevim proč jsem na ni koukal, fakt nevim. Prostě jsme si koukali do oči a ani jeden se nemohl odtrhnout.
,,hotovo. Regulus budea losovat prvni." Zatřepal jsem hlavou abych se vrátil do reality. Všichni se na mě koukali a strkali ke mě kotlík s jménama. Usklibl jsem se a prohrabl si vlasy. Úšklebek mi nezmizel ani když jsem losoval, zmizel mi teprve když jsem zjistil jméno poberty kterého budu mít nastarost.
,,jasem Potter..."

Žít ve stínu PotteraKde žijí příběhy. Začni objevovat