Žít ve stínu Pottera

2.

Probudil jsem se jako první z pokoje. Stoupl jsem si a koukl na sebe jen v boxerkach do zrcadla.

Koukal jsem na sebe jako bych viděl ducha, jako vždy jsem byl bledý jako snih a moje černé vlasy byly tak výrazně černé že jsem musel vypadat jako duch.

Oblekl jsem si bílou košili  a černé gatě. Teď jsem byl černobílý.

Odešel jsem z pokoje a ani jsem se neobtěžoval jit na snídani, zamiřil jsem na astronomickou věž kde jsem se opřel o zábradlí a koukal do dálky. Miluju východ slunce. Když vylézá a ukazuje svou nesmírnou krásu světu a mně připomíná že je další den který bych mohl přežít jako já. Jako Regulus Black a ne jako Smrtijed....

Čeká mě to. Už brzy. Až dovršim 17ti let stanu se jako všichni z rodiny smrtijedem. Všichni se tim monstrem staly. Až na Siriusem zase z toho vyvázl. 
Pro mou smůlu mi 17 bude za měsic.

Prochazel jsem se po věži a koukal do dálky když jsem o někoho zakopl a spadl na něho. Osoba vyjekla a já si rychle klekl nad ni. Brýle, tmavá kůže, nebelvirská kravata, vlasy jak koště. James Potter....
,,Auuuu slez ze mě!" Ztuhl jsem.nemohl jsem se pohnout, ale on to vyřešil za mě a zhodil mě ze sebe. Spadl jsem na tvrdou zem a couval k zábradli po zadku.
Koukal na mě a ja na něho.
,,Co takhle slovo promiň" mračil se. Bylo jasné že mě nemá v oblibě. A proč asi. Bezcitný bratr Regulus Black je přece Zmijozelský bazilišek. Terč jejich posměchu a vtipu. Hned po Severusovi. To je taky dobrá existence, ale o něm jindy.
,,Uh promiň..." Usklibl se nad tónem kterým jsem to řekl. Na to jsem se zamračil ja. Rozhodně nechcu aby si ze mě dělal prdel nějakej střapaté koště! Stoupl jsem si a zamračil se.
Probodavali jsme se navzajem pohledem a mě to nehorázně začalo vadit.
,,Co na mě koukaš Blacku" Blacku. Jasně. Jsem jen další z rodu Blacku který je zmijozel a bude smrtijed... Nic vyjmečnyho ve mně neni.
Jsem sice Zmijozelský princ, ale i tak budu jen žít ve stínu svého bratra.
,,Drž hubu." Odseknu a odejdu. Bože ja dneska jenom odchazim. Aghrrr!

Odvažil jsem se dnes vylést ven až na famfrpalový trenink. Schovaval jsem se pod tribunou a sledoval jak se jim daří. Náš tym byl dobrý, ale nebelvirsky byl mnohem lepší. Sirius byl odražeč a Potter... Potter je nejlepší chytač týhle doby. Jestě se nestalo aby s nim v týmu prohrály byť jediný zápas. Je s koštětem tak sladěný že to snad ani není možné. Dres na něm vlaje s takovou ladností a bože jak muže být ten kreten tak dokonalý!
,,Pohni si sakra!" Zakřičel kapitán famfrpaloveho týmu jehož jméno se mi zrovna vykouřilo z hlavy ((ho ani nevim se budu muset zeptat své encyklopedie co vi všechno o době pobertu))  křičel na nějakou bloncku která na tom koštěti snad spala. Cukla sebou a málem spadla z koštěte, ovšem pak jsem se vylekal i já.
,,Zas šmíruješ?" Zaječel jsem když na mě skočil Barty. Tak třitunove monstrum se na mně teď velebilo a já myslel že mám infarkt. Ležel jsem tam a propadal hysterickému smíchu, který nešel zastavit. Barty na tom byl stejně, dva kreteni co se po sobě válí a chlamou se jak kokoti.
,,Celý den jsme tě hledali. Pandora málem zešilela když jsme tě nemohli najit, kdes byl? Na žádné hodině ses neukázal." Tím naše hysterické zachvaty skončily, zhodil jsem ho ze sebe a sedl si. Nechtěl jsem se o tom úplně bavit. Poslední dobou se schovavam často. Možná až přiliš často. Mám své přátelé rád, ne že ne, ale občas si př
ipadam jako bych na celé zemi byl jen já a jakoby mě všichni smrtijedi zaháněli do kouta. Asi jsem se zbláznil....

,,Nechci se o tom bavit." Stoupl jsem si a odešel. Kurva zase idchazim, aghrrrrr!
Přišel jsem do společenky a padl na pohovku vedle Pandory, která když mě zaregistrovala tak se mi vrhla kolem krku.
,,Ty kuse kreténa vis jak jse m se o tebe bála?!" Usmal jsem se a pevně ji obejmul. Seděla na mně a ja ji obijmal a ona mě. Pandoru jsem měl rád. Opravdu rád. A byla jednou z členek nači zmijozel crew. 
,, Omlouvám se. Musel jsem něco vyřešit. Ale tvé obavy o mou maličkost mě těší pando." Na mé oslovení se zamračila a vlepila mi pohlavek. Nemužu si prostě pomoct, ta přezdivka ji hrozně sedí.
,,Neřikej mi pando" zakřipala zuby a to mě donutilo k ještě většímu usměvu.  Bavilo mě ji štvát. A to moc. Ji to ovšem bavilo míň, to mi bylo tak trochu jedno.
,,No jo nás princ je přece tajnustkař a tak trochu kretenek" otočil jsem se na nějakeho random borce co si o sobě myslel až moc. Zamračil jsem se a stoupl si. Jdu si hájit čest!

Ahojky. Celkem se na táboře po nocich nudim tak jsem napsala další kapitolku. Jak se libi? Upřímně nevim jestli v tom pokračovat nebo to přestat psát. No snad se kapitola líbí. S láskou Anetka ❤️❤️❤️❤️