Žít ve stínu Pottera

9.

Je večeře a já sedím u Nebelvírskeho stolu jsem v náruči Jamese Pottera a šílím.

Abych vám to vysvětlil, protože je mi jasné že vám to v hlavě šrotuje jak stroj mašiny.

V komnatě nejvyšší potřeby, jsem s Potterem strávil další tři hodiny. Což bylo vyčerpávající a zároveň naprosto úžasné.

Po tom co jsem mu řekl o hře sejmi pobertu a o mém plánu jsme na sebe koukali jak dementi a ani jeden z nás se neměl k řeči.

Přemýšlel jsem o tom jak si ze mě bude Barty do konce života dělat prdel, že mi tenhle žertík nevyšel, až mě to napadlo.

Zeptal jsem se ho jestli by to semnou nemohl aspoň do večeře hrát kvůli klukům. A on k mému údivu bez jediného problému souhlasil. 

Proto se k němu teď na večeři tisknu jak nejvíce můžu a on si to asi dost užívá protože mi furt sahá na prdel. Merline ochraňuj.

Vydrž to už jen půl hodiny. Jen debilních 30 minut Regulusi. Užíj si tu polední půl hodinu. Posledních 30 minut kdy se na něj tiskneš Regulusi. Využij toho.

Ale kuš. Debilní hlasy v hlavě.

Podíval jsem se na Jamese... Jamese... Jamese... Teď mého Jamese... Který mi palcem přejížděl po břichu a u toho si povídal s mým bratrem.

,,Jamesi?" Rozklepaným hlasem jsem ho oslovil a sledoval jak otáčí kudrnatou hlavu a jeho krásné oči se zadívaly do mých. Otevřel jsem pusu ale ve vyřčení slov mi zabránily rty... Jeho rty které se tiskly na mé.

Netušil jsem co mám dělat, ale mé rty začaly automaticky spolupracovat. Jeho ruce byly všude.

,,Jamesi ne..." Zamrmlal jsem do polibku, slyšel to. Prozradil ho jeho úsměv ktery jsem víc než dobře cítil na svých rtech. Nijak se neodtáhl. Pokračoval dále.

Dal jsem mu ruce na hruď a odtáhl jsem se. Rty jsem měl opuchlé od polibku. Jeho rty byly zkroucené v úsměvu. Proč se usmívá?

,,Už.." jen co jsem to řekl do síně vešla Lily. Pravá Lily. Stačilo deset sekund a všichni si všimli že tu n3co nehraje. Byly tu dvě Lily.

Zvedl jsem se a koukl na Jamese který úplně úžasně začal hrát překvapeného. Podíval jsem se na Zmijozelsky stůl kde se moji kamarádi usmívali a šponovali krky aby jim nic neuteklo.

,,Lily ahoj jak se más?" Zeptala se zrzka která došla ke mně a obejmula mě kolem pasu. Ja udělal to stejné.

,,Mám se skvěle Lily" Začal jsem se proměňovat až jsem najednou stál před všema v sukni a košili ktera mi byla malá.

James vstal a začal kolem sebe máchat rukama. Utek. Pak ale někdo zatleskal. Nahodil jsem úsměv a s Lily se uklonil. Sundal jsem si košili

Smích všech v místnosti sílil, ale já nemohl mít radost. Věděl to a proto sem se nemol radovat.

Mrkl jsem na své přátelé a odešel se záminkou se převlict. To jsem opravdu chrěl, ale silné ruce mě draply za ramena a zatáhly za roh chodby.

James mi koukal do očí a já myslel že se nervozitou snad zechčiju.

,,C-c to dělaš?" Vykoktaljsem ze sebe aniž byh věděl proc koktám.
Jeho uchechtnutí m do tváí vlelo krev která jistě ještě dlouho bude strašit v mých tvářích.

,,před 10 minutami jsme se libali a teď jsi vykoktanej jen na tebe sahnu?" Zavrtěl jsem hlavou v nesouhlas a chystal s ho odžduchnout ale... Nějak m to prostě nešlo.

,,o tomhle tvojem forku budu mlčet."

,,Cítím za tím nějaký ale." Ušklibl se. Jistěž za to něco chtěl.

,,Ty se s Evansovou dost bavíš že?" Ale ne... Cokoliv jen ne ně co s Lily...

Přikyvl jsem a snažil se co nejlépe zakrýt svůj smutek.

,,Domluvíš mi s ní rande Regu."

Tohle je oficiálně nejhorší den za poslední století...

Ahoj jsem tu po no... Po teochu delší pauz než jsem čekala. Ale tradadaaa je to tu. Budu se snažit více psát, ale e toh teď moc. Navíc momentálně pracuju na něčem v čem docela vidím budoucnost takže se věnuj spíš tomu a kamarádům. Jinak si užívejte léto a pac a pusu.
Anetka 🐞