Žít ve stínu Pottera

7

Dneska je den jménem mnoholičný lektvar. Je asi šest ráno a ja s Lili jsme zavřeni v kumbále na košťata a řešíme posledni detaily k moji proměně. Třeba že se musime domluvit aby jsme nebyli najednou na jednom místě. A že každou hodinu se budeme scházet v komnatě nejvyšší potřeby, ja se znovu napiju lektvaru, navzajem si řeknem co musime vědět a pujdem.

Regulus bude celý den nezvěstný. Ovšem nikdo nebude vědět že Regulus bude velmi blízko.

,,tak jo. Dostanu tě do věže a tam se rozdělíme. Ja zustanu u sebe v pokoji a ty počkas ve společence na to koště."
Zasmál jsem se a přikývl. Lili si vyrvala vlas a hodila ho do kotlíku. Lektvar byl hotovy.

,,nezapomeň co pul hodiny použit kouzlo na změnu hlasu. A každou hodinu sraz v komnatě nejvyšší potřeby." Přikyvl jsem. Nemužu se dočkat.

Nalil jsem lektvar do flašky a zhluboka se nadechl. Na tři jsem do sebe kopl tři loky toho odporného lektvaru. Myslel jsem, že se pobliju.

Podival jsem se na svoje ruce a zmenčovali se. I moje nohy. Najednou jsem měl rudé dlouhé vlasy a panebože. Ja jsem nebyl bíly jak stěna. Stoupl jsem si bylo divne mít najednou žensky genitalie a... Uuuuu já mam prsa.

,,tady máš moje oblečení. Košile, sukně. I spodni pradlo." Když mi podavala své spodní prádlo byla čevená jak jeji vlasy.

Otočil nsem se k ni zady a svlekl si své oblečeni. Oblekl jsem si spodek. Takže tanga, jo ja bych taky neřekl že Lily nosi tanga. A sukni. No jenže jak jsem tak koukal na podprsenku. Nemohl jsem přijit jak se ro zapina.

Muj dvojnik mi s tim pomohl a ja se dooblékl. Zhluboka jsem se nadechl a s Lily jsme se vydali směrem k Nebelvirské věži. To je tak hrozně nepraktické mít společenku ve věži. Tolik schodu. Vždyť mít společenskou místnost pod jezerem je krása. 

,,Kolik ještě schodů? Já už nemůžu." Zamrmlal jsem udýchaně. Musel jsem se opřít o zabradlí pohyblivého schodiště, musel jsem popadnout dech. 

,,Už jsme tu." Koukl jsem na ni a opravdu. Stály jsme před obrazem buclaté dámy, která mi svým otřesným zpěvem rvala uši.  

Lily zamrmlala heslo tak abych ho neslyšel oba jsme vklouzli dovnitř. Naskytl se mi pohled na nádhernou, zlato červenou společenskou místnost, kruhovitého tvaru. Bylo to tu.. no.. hezké. Gauče byly červené, stoly měli nádech zlaté, záclony se barvama střídaly a já neměl slov.

,,Tak jo. Sedni a čekej. Nezapomeň, že na snídani jdeš ty a na obranu taky." Přikývl jsem.

,,Hodně štěstí Regulusi." Věnovala mi svůj úsměv za který by Potter vraždil aby ho věnovala jemu a odešla. Sedl jsem si do měkké pohovky a přemýšlel.

Přemýšlel jsem jestli Potter prokoukne naši lest, nebo ne. Taky jsem myslel na to jestli se budeme líbat a kdyby jo, tak jaké to bude, jak budou chutnat jeho dokonalé rty..

To už jsem nemohl dál rozvíjet, uslyšel jsem hlasy. Naježily se mi chlupy na rukách, které teď vlastně nemám, takže se nenaježily. 

Ovšem hlas mého bratra bych poznal kdekoliv a kdykoliv. S ním byl bezpochyby i Potter. Rozklepaly se mi ruce. Nervozita se mě zmocnila více než jsem čekal. 

,,Hej Evansová. Ty, já, romantická snídaně?"Než jsem se stihl zorientovat seděl vedle mě a ruku měl kolem mého pasu. Ucítila jsem jak mi do břicha vletělo tornádo motýlů.

Podíval jsem se na Pottera a nepochyboval jsem, že se červenám.

,,Ráda Jamesi." Překvapení v jeho obličeji úplně zářila. Ohromeně koukl na mého bratra, který mu povzbuzujicim gestem naznačil ať pokračuje a sám odešel, asi balit Marlene.

,,Ty bys opravdu šla?" Přikyvl jsem a věnoval jsem mu svůj, vlastně Lilyin úsměv. Potter, který si chudák myslel, že jeho životní láska mu konečně opětuje své city, šťastn3 stoupl a vytáhl mě na nohy.

Musim řict, že m3 opravdu mrzi, že je v jeho srdci jen Lily...

Po chvíli jsme došli do síně. Mlčky jsem si sedl na místi vedle mého bratra a z druhé strany si sedl Potter. Všiml jsem si, že Lilyiny kamaradky, Marlene a Mary na nás se sm8chem koukaji.

Lily jim totiž řekla na co se xhystame a ony teď chcípaly smíchem.

Bocnim okem jsem koukl ke zmijozelskemu stolu. Barty, Evan a Pandora seděli jak bez duše a koukaly na míst, kde obvykla sedim já. Svym způsobem mi jich je líto. Vůbec nevi co semnou je.

Zmizel jsem z pokoje ještě dřív než jeden z nich něco zaregistrovat. Prostě jsem ráno zmizel a ani jim nenechal vzkaz. Ale přísahám, že na večeři si užejete show kamarádi. 

Všiml jsem si, že moje parta se zvedla a šla k nám. Brutálně jsem znervozněl. Co když na něco přijdou...

,,Co chtějí, že jdou k nám?" Zeptal se tak do větru bratr s já z nervozity chytl Potterovu ruku, pevně jsem mu ji stiskl s on mně taky. Barty který šel vepředu, došel až k nám a mračil se.

,,Kde je Regulus." Zasyčel. Pandora ho chytla za ruku, aby neudělal nějakou chujovinu.

,,Jak to mám jako vědět. Narozdilod vás za nim neb3ham jsk ocas." Barty se zamračil ještě vic.

Nyslel jsem, že Siriusovy normálně natahne, ale nestihl to. On už ho totiž chytl Evan a se slovy že mě najdou odešli.

Podival jsem se na bratra. Bylo vidět že dost přemýšlí.

,,Máš o něho strach?" Zeptal jsem se protože mě opravdu zajimala odpověď.

,,Co? Ne. On je určitě v pohodě. Nebo aspoň fyzicky." Došlo mi dost jasně na co naráží. Nevědomky jsem koukl na pravé předloktí musel se držet, abych se nerozbrečel.

,,Měli by jsme jit na hodinu." Cukl jsem sebou. Bože Lupin. Já si ani nevšiml že tu je.

,,Já bych ještě chtěla mluvit s Po- um teda s Jamesem." Zamrmlal jsem. Potter se zhluboka nadechl a kývl na Lupuna, Pettigrewa a bratra aby šli.

Oni se teda zvedli a odešli. Já se ještě rychle napil z flašky kde mam mnoholičný lektvar a koukl se na Pottera.

,,mohli by jsme jit do soukromí?" Zašeptal jsem a nepochyboval že mi na čele vyrašil pot. Jsem tak nervózní...

,,No proč ne. Mužem jít ke mě do pokoje." Zas ty schody? To ne. To psychicky nezvladnu.

,,ono by stačily klidně zachody." Zkousl jsem si ret a viděl jsem jak mu oči zajiskřili.

Sjel jsem ho od hlavy k patě. Měl jsem takovou chuť vjet mu rukou do těch jeho vlasů a  je.

Stoupl jsem si a vytahl ho na nohy. Propletl si se mnou prsty a tim vyvolal další výboch atomovky. Panebože už teď ten pocit nenavidim.

Dotahl jsem ho na nejblížši záchody a zatahl ho do úplně poslední kabinky. Opřel jsem se o zeď a zkousl si ret.

,,co potřebuješ?" Zaseptal a koukal mi z přima do očí a já se nemohl od jeho ocí odtrhnout.

,,tvoje rty..." Mé tajné sny byly vysloveny. Nemusel jsem čekat, ani sekundu a Potter se mi dravě přisál na rty.

Panebože... Jeho jemné rty dravě jezdily po mých a líbal mě. Nelíbal mě pomalu, ani rychle. V těch polibcích byl chtíč. Chtíč který ovšem patřil Lili Evansove.

Polibky jsem mu se slastí opětoval. M3l ksem radost. Opravdu radost. Jediné místo kam se má radost nedostala, bylo mé strdce které mě jen upozornilo, že Jsmes je navždy odvázán jen a jen Lily...

,,Na kluka líbáš fakt dobře Regulusi."

Počkat. COŽE!

Dobrý den. Je tu další kapitolka.
Musim řict že jsem na sebe fskt hrdá bo mám dokonalé nápady na dále.
Jinak omlouvám se za překlepy, n3jak se mi motaj prsty.
Jinaaaak vase názory na tuhle kapitolu bych vždy uvítala. Celkov3 bych chtěla vědět co na tenhle přiběh zatim říkáte.
S laskou Anetka ❤️