Žít ve stínu Pottera

5.

S Evanem, Bartym a Pandorou jsme seděli ve vyklenku oka a bavili se o famfrpálu. V tom jsem uviděl blonďatou, kudrnatou a černou hlavu mých sestřenek. Narcissa, Bellatrix a Andromena. Narcissa se držela za ruku s Luciusem Malfoyem, Bellatrix se mračila na všechny lidi světa a Andromena byla ve svych myšlenkach.

,,hele sestřenky ti jdou." Supeeer. Ony nebyly špatné, ale prostě... Nevim no.
Raději jsem vždy byl s mou partou než s nimi.

,,á bachaaaa. Dneska na večeři uvidite muj prank na Blacka staršiho." Barty si hrdě prohrabl vlasy a Pandora nad tim jen zakoulela očima. Ona sama si stále lámala hlavu s kanadskym žertíkem na Lupina. No a na Evana zbyl Pettigrew.

Má to nejlehčí. Pettigrew furt žere, takže nejlepší je mu dát něco do jídla a bum.
Zato u Lupina, mého bratra a Pottera to není tak lehké.

Jako já už to mám vymyšlené a je to úplně dokonalé. Ale ti dva no nevim nevim co bych jim provedl.

,,to jsem zvědavej." Zasmál jsem se a Barty se vesral mezi mě a Evana. Takže jsme seděli u okna já, vedle mě Barty, Evan byl teď na zemi protože už se tam nevlezl a Pandora seděla na druhé straně výklenku mezi mojima nohama a něco si hrozně křečovitě zapisovala.

Jenže najednou celá naše parta ztichla.
Nechapal jsem, ale když jsem pootočil hlavu a uviděl Pottera... Přemohl mě šimravý pocit v břiše.

Moc tomu nepomohlo ani to když se zmiňovaný nebelvir koukl mojim směrem a přisahal bych, že jsem v jeho obličeji viděl něco jako úsměv.

Ani nevim proč jsem se usmál taky. Pak jsem si, ale musel vlepit protože, od kdy se k sakru usmívam na Jamese Pottera?!
Odvratil jsem pohled. Nemužu na něho koukat. Já musim umirnit to šimrání v břichu. Kéž bych věděl jak....

,,jo hej Regu. Za tři dny máš narozeniny. Co by sis přál?" Oh... No jistě... Moje ehm narozeniny... Sednacte narozeniny... To.. to ne....

,,život..." Zamručel jsem a zvedl se z vyklenku a šel na jedine místo kde bude klid. Na astronomickou věž. Podle moji rodiny je čest stát se smrtijedem, ale já to tak nevnimam. Nechci se jim stát. Nechci sakra!

Vyběhl jsem schody rychleji než jsem plánoval a když se mé ruce obmotaly kolem zábradlí věže a plnych plic jsem zařval. Potřeboval jsem to ze sebe dostat.
Nejraději bych skočil přes tohle zábradli, proměnil se na ptáčka a letěl někam daleko. Až za ocená. Někam kde mě nikdo nebude nutit stát se smrtijedem. Někam kde oslavim své narozeniny v radosti a né ve strachu...

,,tyvole? Co to bylo? Si v pohodě?" Cukl jsem sebou. Nepochyboval jsem ani sekundu že za mnou stojí Nebelvyrský chytač. Nemohl jsem pochybovat. Ona je to totiž pravda.

Pomalu jsem se otočil. V očích mě pálily slzy, ale já si prostě nemohl pomoct. Nemohl.

,,ne nejsem v pohodě!" Vyštěkl jsem na něj možná až moc ukvapeně, ale ja za to nemohl... To ty pocity. Zžírali mě.

Sedl jsem si na zem a prohrabl si své havraní kadeře. Bezpochyby na mě koukal. Cítil jsem na sobě jeho pohled. Pohled který mi v břichu opět vyburcoval elektrické jiskřeni.
Sednul si vedle mě a já znervozněl.

,, Jasné nenavidiš mě a ja tebe." Nechapavě jsem na něho pohlédl. Kam jako s touhle debatou jako míří? Ať s tím míří kamkoliv... Ať s tim jako přestane!

,,Kam touhle debatou míříš Pottere?" On na mě přesměroval svoje čokoládové oči. Ihned jsem uhl pohledem. Nemužu na něho koukat. nemužu sakra, protože s velkou pravděpodobností bych se na něho vrhl. Aaaaaah co to se mnou ten střapatý dement děla?!

,,nikam." Koukl se někam do neznáma a v tu chvíli na mně přistála tekutá bílá hmota. No a po chvíli jsem poznal lepidlo... Smích mého bratra se mi rozezněl v hlavě jako kdyby to byla siréna. Jako třešnička na dortu na mě spala hromada peři...

Vstal jsem a se slzama na krajičku, běžel pryč....

***

,,bože jestli z tebe někdy dostanu to lepidlo a peří budu chtít ocenění."
Sedim ve vaně, skroucený do klubíčka a Evan s Bartym se snaží ze mě sundat tuny lepidla a jestě větší tuny peři.

Tiskl jsem si kolena k hrudi a koukal na pravé předloktí které bylo zatim neposkvrněné. Zatim... Už za tři dny se to stane. Doprdele ja nechci. Zajima někoho že nechci? Pochybuju.

Voda, kera byla před pul hodinou vařící byla teď téměř vlažná. Mydlinky z ní dávno vypraskaly.

Přemýšlim. Hodně přemýšlím. Jak to že se bratr vykroutil z smrtijedstvi... Závidim mu. Nehorázně mu závidím.

,,Regu žbluňk." Než jsem stihl zareagovat, snad celé vědri vody mi třistálo na hkavě. Nehorázně jsem se lekl. Stoupl jsem si a o omotal kolem sebe ručnik.

,,ja už nechci." S těmahle slovama jsem odešel do pokoje kde jsem se převlekl do své černé košile, černých gatí a odešel neznámo kam.

***

Na večeři jsme všichni seděli v pozoru. Čekali jsme co za prank udělal Barty na mojeho bratra. Nedočkavě jsem se kroutil na židli, zatimco barty chcipal smichy. No a pak do sině vešel on.

Potter celý ve smíchu a za ním někdo v bundě, rukavicich, čepici, brylych, teplacich a probkha. Jak muže být Potter tak kurevsky dokonalej.

Sledoval jsem je a Barty se chlamal div se nepochcal. Co mu je? Šak se nic neděje. No to jsem si myslel dokud muj bratr nezařval.

,, PROTOŽE JSEM KURVA CELEJ FIALOVEJ!!!"

Ahojkyyy. Máme tu pátou kapitolu a mě tento příběh zacal nehorázně bavit. Takže bude vychazet asi častěji.
No ale upřímně, chudák Reggie. Jaky na to mate nazor vy?
D rada za hvězdičku a comment.
Vase Anetka ❤️💓