Žít ve stínu Pottera

8.

//Na kluka líbáš fakt dobře Regulusi.//

Prudce jsem ho od sebe odžduchl, až narazil do protějši zdi kabinky.
Věděl to... On to celou tu dobu věděl...

Cítil jsem jak mi začíná být špatně, jak se mi motá hlava. Vystřelil jsem z kabinky a doběhl až k umyvadlu.

Koukl jsem na sebe do zrcadla, ale neviděl jsem sebe. Viděl jsem dokonalou Lili Evansovou. Chci zpátky své tělo. Hned...

Slyšel jsem jeho kroky. Šel ke mě. Pane bože. Celou dobu to věděl! Já he sebe dělal kreténa a on to věděl!

Cítil jsem jak mě v očích pálí slaná tekutina, jterá mi začala stékat po tvářích a zaslanila mi rty. Cítil jsem se hrozně. Ba ne ještě hůř.

V zrcadle se začal objevivat nový obličej. Nebyl to obličej šťastné Lily Evansové. Byl to obličej Reguluse Blacka, který se pràvě cítil naprosto příšern3.

Než jsem se stihl celý proměnit utekl jsem. Běžel jsem do komnaty nejvyšší potřeby, kde jsem myslel že se na místě pogrcám.

Věděl jsem, že teď už rozhodně nejméně do konce roku nevylezu nikomu na oči.

Cítil jsem jak můj žaludek volá o pomoc. Padl jsem na všechny čtyři a pozvracel jsrm zem.

Vnímal jsem jen své prudce bušící srdce, m3l jsem pocit že mi každou chvíli vyletí z hrudi.

Nenaviděl jsem se. Nenáviděl jsem ten dementi nápad.

,,Tyvole, ty bliješ." Uslyšel jsem jeho hlas a chtěl jsem ať vypadne, hned. On byl teď ten poslední kouzelnik, ktereho jsem chtěl vidět.

Přišel ke mně blíže a myslim si že mi chtěl dát ruku na záda. Ale než ti stihl udělat, trhl jsem sebou, vstal jsem na nohy a snažil se udržet na nohou. Bylo mi špatně.

Můj a jeho pohled se střetli a přišla druhá vlna. Vyletěla ze mě moje snídaně.
Opravdu právě zvracím když koukám na Jamese Pottera?

Vždyť to bych m3l spíš tát...

Znovu jsem padl na kolena, nebo jsem si to myslel do doby než mě dvě silné paže nechytili pod ramenama.

Díky tomu se mé kolena nepolíbili s chladnou kamennou zemí.

,,Tykráso, to ti je fakt na grc z toho, že jsrm to zjistil?" Nebo z toho že jsme se líbali?" Já jsem raději dělal že jeho otázku neslyším a mlcel jsem.

Mlčení i všechno ostatní by bylo lepší než mu koukat do těch jeho dokonalych hnědých očí ve kterých se pokaždé, neúmyslně strácím a topím.

,,Hej Regulusi odpověz mi." Opět jsem mlčel. Vymanil jsem se pomalu z jeho sevřeni a opatrně se opřel o zeď. Věděl jsem že, na mě kouká, ale ja o jeho pohledy nestál. Né teď.

Potřebuju odtud zmizet. Zašít se někam. A idealně tam zemřit.

,,Jak jsi to..." Asi po dalších pěti minutách ticha jsem promluvil. Musel jsem to vědět. Prostě musel.

,, Normálně. Už asi od třeťáku jsme s klukama zpozorovali, že se n3co děje. Každy rok nás někdo vyprankuje. Prvni byl Tichošlápek a jeho fialová kůže. Mimochodem ať to udělal kdokoliv bylo to dokonale. Potom byl Červiček balón a Naměsičník  malem dostal infarkt z toho co bylo v knihovně. Došlo mi že jsem další na řadě. Nikde jsem nešel bez svého pláště. Jednou v noci jsem se prochazel a uslyßel tebe a Evansovou jak se o tom bavíte. Jak se na ni proměníš a zbytek víš."

Panebože... Jsem takový? Kreten.
Cítil jsem jak červenám.

,,takže chcu vysvětlení proc se to děje." Nevěděl jsem co mám říct. Byl jsem úplně mimo. Byl jsem v prdeli.

,,Tady ne... Zachvilu má přijit Lili. Mužem na astronomku?" Přikyvl a já mu řekl ať se někam schová. Po chvíli přišla s úsměvem Lily.

Koukala na mě a čekala co řeknu, nějak sem se ale do řeči neměl.

,,Tak povidej." Zatřepal jsem hlavou a spustil.

Řekl jsem ji o tom že jsme se líbali na záchodech, ovšem o tom že náš žertík prokoukl nikoliv.

,, dobře tak zustaň tady a jdu já." Usmála se na mě a odešla, já si uvědomil že ji tak nehorázně závidím ten jeji úsměv do kterého je Potter zamilovany... Nehorázně jsem ji záviděl....

Stál jsem tam a až ted si uvědomil že mám těsnou Lilyinu košili a ještě těsnější sukni. Rychle jsem běžel k místu kde mám své věci, neuvěřitelnou rychlostí jsem se převlèkl.

,,Jako Lily ti to seklo Regísku." Cukl jsem sebou když mi to zašeptal do ucha zmiňovaný nebelvír, který mi ač nevědomky tak rád dělal v břichu dokonalou spoušť.

,,Tak vysvětluj. A ani nemusíme na věž, jsme tu sami." To je ještě horši!

Opřel jsem se zády o zeď a sledoval jak se přibližuje. Ať toho laskavě nechá nebo neřeknu nic. To je ono. Udělam vzpouru. Neudělam. Nevim jak se děla.

,, říkáme tomu sejmi pobertu... Je to hra kdy nám prváci napíšou vaše jména na papírek a různ3 je ozdobí. My si pak losujem a na tom koho si vylosujeme musíme provést ten nejlepší žertík. Ten kdo vyhraje dostane výhru ktera se skládá z jeho oblíbených věcí..."

Díval se na mě a ja na n3ho, slyšel jsem jak mu to puzzle v hlavě konečně začalo pasovat do sebe.

,,a tebe napadlo že se přeměnis na Evansovou. Ale proc zrovna na ni?" Proč asi. Protože jsem toužil po tvých dotecích, po tvých rtech, po tvém teplém tělu které by mě hřálo kdykoliv se na m3 nalipiš.

To jsem mu samozřejmě neřekl, hmmm co by se stalo kdybych mu to fakt řekl?
To by nedopadlo dobře.
Ne ne ne ne Regulusi Blacku opovsž se.

,,Protože ji miluješ..." Bože ta věta m3 tak strašně zabolela.

Už jsem nevydržel to jak se ty jeho krásné, hnědé oči na m3 dívaji. Musí přestat, nebo padnu na kolena a budu prosit o to aby mě líbal. Tak hluboko přece nemůžu klesnout. Nemůžu.

Mlčeli jsme, oba jsme mlčeli a mně to ticho drásalo uši a hlavně nervy.

,,bože tak něco řekni u Salazara." Vyhrkl jsem, u6 jsem to opravdu nemohl vydržet.

,,Ale ja nevim co říct. Nechau jak to myslis. Co je špatnýho na tom že ji miluju?" Pane bože ochraňuj. On je fakt debil.

Čuuus po delší době opět kapitola. Tak co jak myslíte že toto Jamesovo zjištění dopadne. A jak dopadne Regulusova prankovací čast?
No to se dozvíte příště. Budu ráda za komentář i hvězdičky. Moc mi to pomahá ve psaní a ja aspoň vím jestli dál psát nebo s tím seknout. Tak pac a pusu. S láskou Anetka ❤️❤️❤️🐞