Spříznění ||Yoonmin||

První den

Tak jo Jimine, ty to dáš. Stojím před zrcadlem a upravuju si svoji školní uniformu. První den na nové škole, takže musím udělat dojem a ničím to nepokazit. Poprvé budu v bližším kontaktu s hybridy, mám z toho nervy na pochodu. Nechci být jako má matka a nenávidět je a ani nechci aby se kvůli mně cítili nekomfortně, prostě nevím jak se k nim chovat. ,,Jimine, už musíme jet, jinak to nestihneš." ,,Už jdu." 

,,Co jsi tam, tak dlouho dělal?" ,,Chystal se, oblíkal se a -" ,,A přemýšlel, jak se chovat k hybridům, viď?" ,,Možná?" Taťka mě chytl za ramena a podíval se mi do očí. ,,Jimine, nepřemýšlej nad tím tolik. Několik hybridů už jsi potkal a viděl jsi, že se k nim můžeš chovat úplně normálně jako k lidem. Nebo radši tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě, ale hlavně buď sám sebou, takže milí a usměvavý kluk." Dořekl a usmál se. ,,Děkuji, tati," řeknu a usměju se.

,,Tak, jsme tady. Po škole budeš muset jet domů autobusem, dnes jsem v práci dlouho. Zvládneš to?" ,,Jasně, tati a kdyby něco, tak ti budu volat." ,,Správně." Podívám se z okna a vidím jak se do školní brány hrnou, pro mě neznámí lidé. Skloním hlavu a říkám si, jestli to nemůžu ještě otočit a jít zpět do mé staré školy. ,,Jimine, co je to za pohled, kde je tvůj úsměv a odhodlání? Nechtěj po mně abych tam šel dozadu tě polechtat a rozveselit." Vždy když mám špatnou náladu, tak mě taťka nějakým způsobem rozesměje. Zvednu na něj pohled a zasměju se. ,,Tak, to je můj kluk. A už běž, užij si první den v nové škole." Přikývnu. To víš, že si ho užiju: ,,Ahoj tati, ať se ti v práci daří," vystoupím z auta a rozejdu se ke škole. 

Stojím uprostřed nějaké chodby a vůbec netuším kam mám jít. Sice jsem dostal papír s rozvrhem a čísli učeben, ale jak si nevím kde co je. Rozejdu se po chodbě v domnění, že třeba někam dojdu. Místo toho abych se koukal na cestu, tak jsem hleděl do papíru a do někoho narazil. ,,Promiň, nechtěl jse-," zvedl jsem hlavu abych omluvu mohl říct dotyčnému do očí, ale jakmile jsem mu do nich viděl, tak jsem se zasekl. Přede mnou stál kluk s na první pohled zlatýma očima a černými vlasy a mezi vlasy se nacházeli dvě krásné, na pohled jemné uši. Do mozku mi přistál impulz s jedinou informací. Hybrid. ,,V pohodě prcku, jen se příště dívej na cestu," řekne a usměje se. Podle jeho hlasu můžu s jistotou říct, že je to alfa. Jeho hlas je pevný a sebejistý a pro mé uši velice příjemný. Plaše se na něj usměju a začnu ho obcházet s tím, že budu pokračovat ve svém bloudění, ale to co mě napadlo, mě asi i zabije. Otočím se na něj. Vidím, že pokračuje v klidu dál ve své cestě a já mu to chci přerušit. ,,Promiň, ale můžu mít dotaz?" Zastaví se a otočí se na mě. ,,Už ses zeptal, takže." Smutně si odfrknu. Slyším blížící se kroky. ,,Dělám si srandu, prcku. S čím potřebuješ pomoc?" ,,No já jsem tu nový a jak si nevím kde co je a prostě," řeknu potichu a trochu zahanbeně. ,,V pohodě, prcku, nemusíš se za to stydět. Ukaž ty papíry, zavedu tě do tvé třídy." Podal jsem mu papír s čísly učeben. ,,Tak pojď za mnou." 

Šli jsem vedle sebe v trapném tichu. Sem tam jsem se na něj koukl a hned zase dával pozor na cestu kudy jdeme, musím si to co nejlépe zapamatovat. ,,To vždy takhle někoho "nenápadně" okukuješ?" řekne a s úsměvem se na mě podívá. ,,Co? Ne, neokukuju tě." ,,Jasně. Tak, tady máš první hodinu." ,,Děkuji, ehm." ,,Jungkooku." ,,Děkuji, Jungkooku." ,,Ty, prcku. Kdybys něco potřeboval, tak se mě neboj oslovit," řekne, mrkne na mě a odchází pryč. To bylo zvláštní, ale milé.

Tak jo, sedím ve volné lavici a čekám kdy začne první hodina. Asi nemusím říct, že jsem neskutečně nervózní. Ozve se školní zvonek a do třídy vejde naše třídní učitelka. Už jsem ji poznal a je moc milá. ,,Tak, žáci, jsem ráda, že tu vidím známé tváře, a že nevidím žádné zranění. Doufám, že jste si užili prázdniny a já budu ráda, když přivítáte jednu novou tvář. Jimine, budeš, tak hodný a půjdeš se nám představit?" Zvednu se a přijdu před tabuli. Teď si můžu prohlédnout celou moji třídu a všimnout si všech mých žáků. ,,Ahoj, jsem Park Jimin a doufám, že spolu budeme vycházet." Podívám se na paní učitelku a ta mi pokyne, že si můžu zpátky sednout.

Už jsem po škole a jsem na zastávce, kde čekám na autobus. Při mém čekáním do mě někdo drcl. Otočím hlavou abych viděl, kdo to byl. ,,Ahoj, prcku. Jaký byl tvůj první den?" Vůbec bych nečekal, že na mě znovu promluví a ještě k tomu dobrovolně. ,,Jo, byl to docela klidný den, nejspíš to bude tím, že to byl první školní den." ,,To asi jo. Ty, prcku zdá se mi to nebo jsi v mé přítomnosti nervózní." ,,No já, neber si to prosím nějak osobně. Nechci tě nějak urazit, ale já no. Nejsem zvyklí na hybridy a bojím se, že udělám něco v jejich přítomnosti špatně," začnu se strachy klepat. ,,Hej, hej, prcku, to je dobrý. Se mnou můžeš být úplně v pohodě. Někteří hybridi jsou takoví, že by se ti úplně nelíbili, jejich chování a tak, ale já jsem v pohodě," řekne a obejme mě. Jeho objetí příjmu a zachumlám se do jeho hrudi a omylem nasaju jeho vůni víc než bych chtěl. Jeho krásnou dominantní vůni, která mě uklidní během mrknutí oka. 

Jungkook si všimne, že se to malé stvoření přestane třást nějak rychle a změří si ho pohledem. Malý kluk, co vypadá, že je docela citlivý a dává si bacha na hybridy, i když vlastním způsobem a ještě k tomu je v jeho přítomnosti neklidný, ale to by mohl připsat k tomu, že je hybrid, ale jakmile si toho prcka přivinul na svou hruď a ten ucítil Jungkookův pach, tak se uklidnil neskutečně rychle. Pane Bože on je. ,,Ty ,prcku. Víš není něco co by jsi mi chtěl ještě říct?" řekne a odtáhne trochu od sebe Jimina. ,,Víš, abychom předešli nějakým nepříjemnostem." ,,No, já, ani ne." ,,Vážně? Víš není úplně normální, že by se někdo tak rychle uklidnil, když si přičichne alfy." ,,Stejně to víš, tak ti to nemusím říkat." řeknu a sklopím hlasu. ,,Takže jsi, to co si myslím, že jsi?" Přikývnu. ,,Jsem rád, že jsi mi to nějak řekl. Vím, že to pro vás není moc jednoduché sdělovat, ještě k tomu alfě, i když ty na to přijdou, takže to je jedno. Co tím chci říct, tak ode mě nebezpečí nehledej, spíš kdyby se něco dělo, tak se neboj mi říct o pomoc." ,,Jasně přišel jsi na to sám, což nebylo jaksi moc těžké, když jsem malý drobný chlapec a tvoji pomoc moc rád příjmu," řeknu a usměju se na Jungkooka.

Už jsem doma a nachystaný jít spát. Jungkook mi nabídl, že mě zítra provede po škole a ukáže kde co je. Samozřejmě jsem s radostí souhlasil a už jsem před ním působil o dost uvolněněji a přirozeněji. Nějak cítím, že zítřejší den bude nějak výjimečný, ale nejspíš to nic nebude. Nad mými myšlenkami jsem přemýšlel tak dlouho, až jsem usnul.

_______________________________________________________

Hello! První Jiminův den a první jeho blízká zkušenost s hybridem. Snažím se být originální od jiných spisovatelů, ale v některých ohledech je to vážně těžké, ale já se jen tak nevzdám.✌️ Doufám, že se kapitola líbila. Trochu se mi ta kapitola zdá, že je tam mnoho zmatených informací, ale chtěla jsem aby to působilo, že je Jimin nesvůj v blízkosti Kooka a tak. Taky pokud vám přišlo divné nebo trapné jak se chová jeho táta, tak jsem chtěla aby bylo jasné, že má s tátou skvělý vztah. Můžete si tipnout, koho Jimin potká jako dalšího, nebo koho by jste chtěli aby potkal.🤔Abych předešla nějakým neshodám v příběhu, tak Jungkook je vlčí hybrid.

30.8.2023