Spříznění ||Yoonmin||

První doučování, první poznávání?

Zazvoní na konec hodiny. Schovám si věci a jsem na odchodu, ale zastaví mě hlas pana Mina. ,,Jimine, mohl bys prosím." Dojdu k němu. ,,Ano, pane Mine?" ,,Po škole na mě počkáš na parkovišti u mého auta." Než jsem stihl cokoliv říct, tak už odešel. Kdybych jen věděl jaké je vaše auto. S povzdechnutím jsem se vydal na další hodinu.

Máme obědovou pauzu a já už tak patnáct minut pozoruju jak se Kook pořád usmívá do toho mobilu a s někým si píše. Že já uhodnu s kým. ,,S kým si to pořád píšeš, že se stále tak usmíváš?" řeknu a šibalsky se na něj usměju. ,,Já se neusmívám." ,,Jistě, to říkej někomu jinému. Tak kdo to je?" ,,Nikdo," řekne a mobil odloží. 

Poslední dvouhodinovku jsem měl tělocvik, takže jak si nestíhám. Škola skončila už před patnácti minutami. Udýchaný rozrazím dveře od školy a běžím na parkoviště. Jakmile tam doběhnu tak se rozhlédnu kolem. Nikde nevidím postávat pana Mina. Doufám, že si nemyslí, že jsem si z něj vystřelil. Čekám tam ještě tři minuti a pak se se skloněnou hlavou pomalu rozejdu pryč. Určitě si myslí, že jsem si z něj chtěl udělat jen srandu. Oči se mi začnou plnit slzami. Kolem mě projede auto a zastaví. Někdo z něj vystoupí a přistoupí ke mně. ,,To ses jen tak rozhodl odejít nebo jak to mám chápat?" Známý hlas na mě promluví a já zvednu hlavu abych se přesvědčil, že to je pan Min. ,,Vy jste neodjel?" ,,Ne. Když jsem přišel na parkoviště, tak jsem si řekl, že ses jen zpozdil, tak jsem čekal v autě. Po deseti minutách čekání jsem si řekl, že sis to rozmyslel a chtěl jsem odjet, ale to jsem si všiml postavy jak tu stojí na parkovišti a jako by někoho vyhlížela. Řekl jsem si, tak to si určitě všimneš mého auta a přijdeš, jenže ty jsi se potom otočil na odchod." ,,No víte, já jak si nevím jak vypadá vaše auto, a když jsem vám to chtěl říct ve třídě, tak jste strašně rychle odešel." Přistoupí ke mně. ,,Promiň, mělo mi dojít, že asi nevíš jaké je mé auto," položí mi ruku na tvář a setře mi slzu. Má příjemné ruce. ,,Tak si nastup." Nastoupili jsme do auta. Pan Min mi podá jeho telefon. ,,Napiš mi tam své číslo, kdyby se stala podobná situace, tak ať tě mám jak kontaktovat." Přikývnu a naťukám tam své číslo. Ještě se prozvoním a poté mu telefon vrátím.

Udělám si pohodlí na gauči. Dům pana Mina je velice útulný. Z venku vypadá obyčejně, ale vevnitř je docela moderní a stylově zařízený. Dům je laděn do více méně bílé, černé a hnědé. ,,Čím chceš začít?" ,,Já nevím. Musím umět noty, být schopný zazpívat písničky z jejich výběru a umět hrát na jakýkoliv hudební nástroj." ,,Noty a zpěv jakékoliv písničky ti nedělá problém, takže začneme s nástrojem. Víš na co by jsi chtěl hrát?" ,,Vždy jsem chtěl umět hrát na klavír." ,,Dobrá, tak se přesuneme jinam." Pan Min se rozešel pryč a já jsem ho následoval. Došli jsme do místnosti, kde byli počítače, gauč, mikrofon, na stěnách zvukotěsná pěna, na stojanech kytary a poté klavír. On tu má mini nahrávací studio. ,,Skládáte písničky?" ,,Přišel ses mě vyptávat nebo se něco naučit?" Skloním hlavu. Pan Min zasedne za klavír a začne hrát. Posadím se na židli, přisunu se k němu a pozoruji jak hraje. Má zavřené oči a jde vidět jak to prožívá. Je to krásné.

Jakmile dohraje tak se obrátí na mě. ,,Tohle si představuju, že do konce roku zahraješ." Vyděsím se. ,,Cože. Co když mi to nepůjde, co když si vyberu jiný nástroj, co když-." ,,Dost, to byl jen vtip," řekne a zasměje se. ,,Ty víš co je to vtip?" zašeptám si pod nos. ,,Cože?" ,,Co?" ,,Co jsi to říkal?" ,,Nic, nevím o čem mluvíte," řeknu a nervózně se usměju. Pan Min se nahne ke mně. ,,Ano, vím co je to vtip. Mým uším nic neunikne, spíš by mě zajímalo, proč tě to tak překvapilo." Jeho obličej je tak blízko. ,,No pořád jste strašně vážný a tak je těžko uvěřit, že víte co je to vtip." ,,Dobrá," řekne a odtáhne se. Vyměníme si místa. Pan Min mi tam dá nějaké noty. ,,Takže nejdřív si projdeme, která klávesa je která nota."

,,Nebylo to tak hrozné, ale stále ti to uniká." ,,Já vím, snažím se. Můžu mít otázku?" ,,Hm." ,,Máte tu tolik druhů kytar, která je vaše oblíbená." ,,Řekl bych, že ta klasická." Vstane a vezme si ji. Zahraje pár akordů. ,,Nevím, nějak mi sedla nevíce." ,,Zahrajte něco, prosím." Začne hrát nějakou písničku. Uvědomím si, že to je ta, kterou jsme se měli naučit zpívat, takže se přidám se zpěvem.

Po skončení našeho duetu se na mě pan Min upřeně podívá. ,,Děláš to schválně nebo ti to jen nedochází?" Zmateně se na něj podívám. ,,Víš co se mnou dělá tvůj zpěv a ty naschvál začneš zpívat." ,,Omlouvám se, nedošlo mi to. Přišlo mi, že by to mohlo znít hezky." ,,Ano, znělo to moc hezky." Pan Min se ke mně nakloní a díváme si do očí. Ucítím známou, příjemnou, dráždivou vůni, při které se mi rozšíří zorničky. Pan Min se zasměje. ,,Začneme pomalu, nemusíme jít hned na sex," přikývnu. Začnu být nedočkavý a jsem to já kdo zruší tu mezeru co je mezi námi. Políbím ho. Políbím ho opatrně  a plaše. Pan Min se přidá a převezme všechnu iniciativu. Za stálého líbáni se zvednu a sednu si mu na klín. Přejede mi jazykem po dolním rtu a já otevřu ústa pozívajíc ho dál. Jazykem mi zkoumá ústa, splétá si se mnou jazyk. Vzájemně si prozkoumáváme ústa a laskáme je. Pan Min se zvedne ze židle, čímž mě donutí mu obmotat nohy okolo pasu a přidržuje mě za zadek. Dojde až k jeho menšímu gauči, na který mě položí. Ležím zády na gauči a pan Min se tyčí nade mnou. Za stálého líbání se ho snažím přitlačit více na mé tělo, chci ho cítit víc. Ruce mu zarývám do zad a jeho ruce mě drží za boky, které až drtí. Jedna moje ruka mu sjede na přirození, ale to se pan Min odtáhne. ,,Tady bych to přerušil." Zmateně se na něj podívám. ,,Ale, co. Udělal jsem něco špatně?" ,,Nic jsi špatně neudělal. Stačí mi tohle rozptýlení." ,,Ale co vaše uvolnění?" ,,Jimine, nebudeme na to tlačit. Jednou přijde čas na moje uvolnění i na tvoje uvolnění, na tvrdý sex, ale nejdřív se musíme poznat a nechci aby ses cítil nekomfortně." ,,Dobře, ale já vám teď chci pomoc." ,,Chceš mi pomoc, no dobře. Vysvleč si triko a posaď se."

Udělal jsem jak chtěl. Pan Min přistoupil přede mě. ,,Kdyby ti to bylo nepříjemné tak řekni," přikývnu. ,,A co mám dělat?" ,,Jen seď a dívej se mi do očí. A buď hodný kluk a za žádnou cenu se nesmíš dotknout sám sebe." Vzrušeně přikývnu. Pan Min si rozepne kalhoty a částečně si je stáhne. Odkryje tím jeho vzrušené přirození. Fascinovaně ho pozoruji. Vezme si ho do ruky a začne se uspokojovat. ,,Říkal jsem, že se mi máš dívat do očí." Svůj zrak jsem tedy přesunul k jeho očím. Má je tak temné, ale nebojím se jich, spíš mi  přivádí pocit bezpečí. Zaslechnu tichý a hluboký vzdech. Tenhle zvuk do mého těla vyslal příjemný pocit energie, který se mi usadil v mém přirození. Moje ruka se začne přesouvat k mému přirození, a když se ho skoro dotknu, tak mě zastaví jeho ruka. Pan Min mi chytne ruku a přidrží ji nad mou hlavou, stále uspokojujíc sám sebe. ,,Rád porušuješ pravidla." ,,Pravidla jsou od toho aby se porušovala." Nakloním se k jeho ústům, ale nepolíbím ho. ,,Rád provokuješ." ,,Ano~ ah~." Schválně odpověď zavzdychám abych ho potrápil. Ucítím teplou tekutinu, co mi přistane na hrudníku. Podívám se a zjistím, že to je jeho nadílka.  ,,Slyšet tě zavzdychat, byla moje poslední kapka." Spokojeně se usměju.

Po očištění, mě pan Min odvezl domů. Taťkovi jsem řekl, že budu mít teď doučování a že budu znovu chodit na tanec, tak aby se o mě nebál.

To co se stalo u pana Mina, bylo tak zvláštní a zvrácené, ale líbilo se mi to. S myšlenkou na pana Mina jsem usnul. 

______________________________________

Hello! Takže ano, nemám k tomu co dodat. Chtělo by to nějaké drama, nemyslíte?

(Po)

8.10.2023