Sedím v lavici a čekám na hodinu. Po včerejšku se mi vůbec nechtělo do školy. Komu by se taky chtělo, po takovém trapasu. Už jsem si dal prášky, takže nikoho nedráždím mým pachem, ale i tak se někteří spolužáci na mě otočí a není to moc příjemné.
Po konci hodiny jdu ke skříňkám. Dávám si do skříňky nějaká učebnice, když najednou mě někdo pleskne přes zadek. ,,Páni, to je ale materiál," řekne nějaký kluk a zatváří se zvláštně. Leknutím nadskočím a otočím se na něj. ,,Přišlo na tebe hezké období, nechceš ho prožít se mnou?" Přiblíží se ke mně. Já jen na něj vystrašeně koukám a snažím se někam odcouvat což ale nejde, vzhledem ke skříňkám co jsou za mými zády. Chytne mě za boky a začne se přibližovat k mému krku. Začnu se vzpírat jeho doteku, ale to se mu moc nelíbí. Boky mi silněji stlačil a praštil mým tělem o skříňky. ,,Mělo by se ti to líbit, ne? Tak co, ty děvko?" Začne na mě křičet. Hodně lidí se zastavuje a pozoruje nás, ale nikdo mi nepomůže.
Začne se přibližovat obličejem k tomu mému, to ale nevydržím a zavřu oči. Nechci se na něj dívat, nechci aby na mě sahal. Začnou mi téct slzy. Najednou necítím žádný tlak na svých bocích. Otevřu oči a uvidím naštvaného Jungkooka, jak stojí nad tím klukem, mezitím co se on válí na zemi. ,,Ještě jedou se ho dotkneš, tak ti zaručuji, že už si nikdy nezasuneš, ty prase." Kluk s naštvaným obličejem se zvedl a odešel. Jungkook přišel ke mně a chytl mě za ramena. ,,Prcku, jsi v pohodě?" zeptá se milým tónem. Nedokážu mu odpovědět a jen brečím. Vezme mě za ruku a chce se se mnou rozejít, ale já se nepohnu. Chytne mě a vyšvihne si mě na sebe. Obmotám mu nohy kolem těla, ruce kolem krku a hlavu si zabořím do jeho ramene a stále brečím.
Jungkook zaklepal na nějaké dveře. Dveře se otevřely a vyšla nějaká osoba. ,,Co se stalo?" ,,Myslím, že potřebuje vaši pomoc." ,,Pojděte dál."
Jungkook mě chce sundat, ale já se ho odmítám pustit. Povzdechne si a i se mnou se posadí. ,,Prcku už jsi v bezpečí." Neposlouchám ho a stále pláču a vzlykám až tak, že se nemůžu skoro nadechnout. Chytnu ho za triko a zmáčknu ho v pěst. ,,No ták jen klid, uklidni se, už jsi v bezpečí. Dýchej." Když si všimne, že ho vůbec nevnímám, tak si povzdechne. ,,Promiň, prcku, ale jinak to nejde." Chytne mě za tváře a donutí mě, abych se mu díval do očí. ,,Zhluboka dýchej," řekne svým dominantním hlasem a já ho hned poslechnu. Nadechnu se z hluboka a tím vdechnu jeho vůni, která mě uklidní. Přestanu brečet a dech se mi vrátí do klidu. ,,V pořádku?" ,,Jo, asi jo," řeknu roztřeseným hlasem a slezu z Jungkooka a sednu si vedle něj. Co se to stalo? To na mě budou mít všechny alfy takový vliv, když použijí svůj dominantní hlas, to jim hned vyhovím? Rozhlédnu se kolem sebe. To jsme u pana Mina?
,,Už je v klidu?" přijde pan Min. ,,Takže mi můžete říct, co se stalo." Jungkook se na mě podívá a uvidí, že se nechystám odpovědět, tak to vzal do svých rukou. ,,Nějaký kluk ho obtěžoval u skříněk." Pan Min se podíval na mě. ,,Víš kdo to byl?" Jen zakroutím hlavou, že ne. ,,Jak ho obtěžoval?" ,,Šahal na něj a něco mu asi říkal. Neviděl jsem to od začátku. Přišel jsem, když prcek brečel a to hovado se k němu nepříjemně přibližovalo." Mezitím co se Jungkook bavil s panem Minem, jsem si celou tu scénu projížděl znovu. Připadá mi, že jsem toho kluka někde viděl, ale jen nevím kde. V mysli se zastavím na jeho obličeji a snažím se vzpomenout. Najednou, jako by do mě uhodil blesk. První den ve škole, představování se třídě, všechny pohledy na mě, jeho pohled na mně, trapná chvíle s mým pachem, alfý pohledy na mně, znovu jeho pohled na mně. ,,Je to můj spolužák," řeknu potichu. Jejich pohledy se upřou na mě. ,,Jsi si jistý?" řekne pan Min. ,,Ano. Vzpomínám si, že byl ve třídě, když jsem se představoval jako nový žák a taky si vzpomínám, že byl ve třídě, když se mi stala ta nehoda," řeknu a podívám se na pana Mina. ,,Jaká nehoda?" ozve se Jungkook. ,,Jungkooku, můžeš jít." Jungkook se na mě podívá. ,,Já ti to potom řeknu," řeknu mu.
,,Měl jsem tušit, že to bude mít následky. Některé alfy prostě neovládají své choutky," řekne pan Min. ,,Můžu si za to sám, měl jsem mít ty tabletky u sebe." ,,To možná ano, ale nikdo nemá právo na tebe šahat bez tvého svolení." Jen přikývnu. ,,Kdyby sis potřeboval o čemkoliv promluvit, nebo by jsi měl nějaké problémy, tak můžeš přijít za mnou. Můžu ti pomoct, jako učitel, ale taky jakožto školní psycholog." ,,Dobře." Nastalo trapné ticho. Bloudím pohledem všude kolem, jen abych se nemusel dívat na pana Mina.
,,Jimine, měli by jsme si promluvit o tom co se tu stalo včera." ,,Jak to myslíte?" ,,Nechoval jsem se profesionálně." ,,Mně to přišlo profesionální, nic jste mi neudělal." ,,To sice ne, ale byl jsem v tvém osobním prostoru, letmo jsem se tě dotýkal na citlivém místě a říkal jsem ti věci, co bych říkat neměl." ,,Mně to ale nevadilo. Bylo to příjemné," řeknu a začervenám se nad tou vzpomínkou. ,,Ale vadit by ti to mělo. Něco takového bys měl prožívat s někým na kom ti záleží." ,,Můžu vám něco říct?" Pan Min přikývl. ,,Nikdy předtím jsem nic podobného necítil. Nevím proč, ale líbil se mi ten příjemný pocit co jsem z vás měl. Vždy jsem tu dobu kdy jsem vypouštěl pach nesnášel, protože to byl strašně divný pocit, ale včera to bylo příjemné a mám pocit, že to jen díky Vám." ,,Ano, všiml jsem si, že se to tvému tělu líbilo a věř, že se to líbilo i mně, ale líbilo se ti to jen proto, že jsi byl, když to tak řeknu, v náladě a já jsem alfa, která na tvůj pach naskočila. Tohle se ti mohlo stát a určitě stane s kýmkoliv, třeba s Jungkookem. Jungkook je taky alfa a kdyby byl v tu chvíli s tebou on tak by se stalo to stejné co se stalo nám." ,,Ale říkal jste takové hezké věci a byl jste tak milý." ,,Ano, ale takhle to funguje. Alfy říkají cokoliv aby se jim omegy odevzdali. Jimine dám ti radu. Až si budeš hledat partnera, tak nejdřív zjisti jak se bude k tobě chovat jako k osobě a až potom jak se bude k tobě chovat jako k omeze s obdobím." ,,Takže mi říkáte, že to co jste říkal jste říkal jen tak aby jste mě okouzlil a kdyby to byla jakákoliv jiná omega, tak ji řeknete to stejné?" ,,Ano, nejspíš ano." Co sis jako myslel Jimine. Myslel sis, že taková alfa jako pan Min by se zahazoval s někým jako si ty? Pan Min si může vybírat a to co se stalo byla jen chyba. Jen reagoval na pach omegy a nic víc. Cítím jak se mi slzy ženou do očí. ,,Měl bych už jít," řeknu a vstanu.
Sedím na obědě s Jungkookem a jím si své jídlo. ,,Tak už mi řekneš jaká nehoda se stala?" ,,No včera jsem měl poslední hodinu literaturu. Někdy uprostřed hodiny jsem se začal cítit divně a pak mi došlo, že na mě přišlo období. Neměl jsem u sebe prášky a tak se třída naplnila mým pachem." ,,Co se stalo pak? To si určitě nevydržel zbytek hodiny když se na tebe dívali všechny alfy." ,,Ne, šel jsem na záchod a tam přišel po chvíli pan Min a -" ,,Proč Min?" ,,No tu hodinu vyučoval on." Jungkook se na mě podívá docela zaraženě. ,,Takže tě šel zkontrolovat?" ,,Ne tak docela a nepřerušuj mě. Přišel tam zjistit jestli jsem v pohodě a potom mě zavedl do jeho kabinetu a zavolal taťkovi. No a potom." Nad vzpomínkou co se dělo pak jsem se začervenal. I když to pro pana Mina nic neznamenalo, tak pro mě ano. Nemůžu ale Jungkookovi říct co se dělo potom, co si bude o mně myslet. ,,A dál?" řekne provokativně. ,,No a potom přijel táta." ,,Tak to ti nevěřím. Určitě se něco muselo něco stát, jinak by ses tak nečervenal." Vidím na Jungkookovi, že tuší, že se něco stalo, takže nejspíš není důvod to tajit. ,,No já se ptal pana Mina jak to že můj pach s ním nic nedělá. No a on se ke mě přiblížil a do ucha mi zašeptal, co všechno s ním můj pach dělá. To je vše." ,,Moment. S ním něco dělal tvůj pach?" ,,Ano, říkal to a taky to šlo vidět," řeknu a stydlivě se usměju. ,,Tak to je zajímavé, protože Min je známý tím, že má velkou toleranci na pach omeg. Je to zajímavý, protože ho nikdo neviděl, že by nějak reagoval na pach omeg a věř, že těch příležitostí bylo. Musel jsi mu vonět, tak strašně dobře, že na to zareagoval." ,,Takže mi chceš říct, že ještě nikdy nereagoval na pach omegy?" ,,Přesně. Je to snad nejsilnější alfa co znám a ještě žádná omega ho neokouzlila, tedy až do teď," řekne a šibalsky se na mě usměje.
_________________________________________
Hello! Pan Min se snaží po malé nehodě v kabinetu být profesionální a nechat Jimina Jiminem, ale to se mu neoplatí.
10.9.2023
ČTEŠ
Spříznění ||Yoonmin||
FanfictionPřibližně před sto padesáti lety se stalo, že utlačovaná menšina, kterou byli hybridy, začala mísit své DNA s člověkem. Lidé na to měli různé názory. Někteří to přijali, ale bohužel většina byla proti. Někteří měli stále hybridy za podřadný druh, al...
