Spříznění ||Yoonmin||

Tenhle den nemůže být horší

Dneska se mi vůbec nedaří. Zaspal jsem do školy a málem nestihl autobus, doma jsem si zapomněl svačinu a první hodinu jsem celou prospal, to je ale hezký začátek školního roku. Vzbudil jsem se o přestávce na rachot ve třídě. Snad všechny holky se nějak upravují a snaží se vypadat nějak hezky, co se to děje? Přestanu to řešit a položím si hlavu na lavici a koukám z okna.

Zazvoní na další hodinu a do třídy vejde učitel. Snad všechny holky si blaženě povzdechly. Stále jsem ležel na lavici a ani jsem se nepostavil na pozdrav, jak si doufám, že mě přehlédne, ale to jsem se asi zmýlil.

,,Jen si dej načas, však my si počkáme." Zvednu hlavu a rychle se postavím. Dobře, tak neviditelného hrát neumím. Nikdy jsem našeho učitele hudební výchovy neviděl, takže jsem ztratil dech, když jsem uviděl, že je to pohledný, mladý muž a ještě k tomu hybrid s viditelnými prvky. Krásná černá ouška, vyšší svalnatá postava a za zády se mu pohybuje kočičí ocas. Pecka, takže já mám za učitele hybrida a ještě k tomu alfu, já asi umřu. ,,Ale, nová tvář. Jak se jmenuješ?" ,,Park Jimin." ,,No dobře ,Jimine. První dojem na mě, nic moc." Tak to mám vážně radost, dnešek nemůže být horší.

Zbytek hodiny už jsem dával pozor a vše si poctivě zapisoval. Když už byl konec hodiny a já odcházel kolem pana učitele, tak jsem ucítil jeho vůni. Rozhodně to je alfa, ale voní jinak než Jungkook. A nevím proč, ale voní mi mnohem sympatičtěji. Kdybych ho potkal za jiných okolností, tak by mi nevadilo, že by byl moje alfa, ale je to můj učitel, takže nad tím nesmím přemýšlet. Doufám, že už ho dneska na nic nemám.

Sedím na školním dvorku a sleduju Jungkooka, jak se cpe svačinou, mám děsný hlad. ,,Jaké jsi měl zatím hodiny, prcku?" zeptá se s plnou pusou. ,,No měl jsem matiku, ale tu jsem celou prospal, potom hudební výchovu a potom chemii." ,,Měl jsi hudebku, tak to už jsi musel poznat skvělého pana učitele Mina. Snad všichni co jsou omegy a nakloněné bety, tak po něm pálí a nedivím se, jako je to silná alfa, rozhodně bych se s ním nechtěl dávat do křížku." Chápavě přikývnu. Jungkook ke mně přisune jeho sendvič. ,,Nemůžu se soustředit na jídlo, když se na mě díváš těma smutnýma a hladovýma očima." S překvapením se na něj podívám a vezmu si sendvič. ,,Promiň, zaspal jsem a zapomněl doma svačinu," odvětím s plnou pusou. ,,To nevadí," řekne a utře mi palcem špinavý koutek. Já se na něj nevině usměju a dál jím.

Poslední hodina, literatura. Sednu si do své lavice a nachystám si věci. Od svačiny s Jungkookem se už nic nepokazilo a tak mi na ústech panoval široký úsměv, ten ale zmizel ve chvíli kdy do třídy vešel pan Min. Prosím, řekněte mi, že nás neučí literaturu. ,,Můžete se posadit." Tak nic. 

V klidu jsem si dělal zápis ale najednou jsem se začal cítit divně, tak nějak uvolněně a vzrušeně. O ne, kde mám prášky. Zrovna teď se mi to muselo stát, to to nemohlo ještě chvíli počkat. Ano, ještě za ty dva roky jsem se nenaučil ovládat svůj pach. Prášky jsem nikde nemohl najít, to jsem je vážně taky zapomněl, vždyť je nikdy nevytahuju. Tak jo, budu dělat, že nic a třeba si toho nikdo nevšimne. To byla asi hodně naivní představa. Po nějaké době, kdy se můj pach začal šířit třídou, tak se na mě otočilo pár hlav a neměli moc hezké pohledy, spíš takové no oplzlé. Strachem se mi zrychloval dech a potily ruce. Podíval jsem se před sebe a střetl jsem se s pohledem pana Mina. Jeho oči byly temnější než předtím, nejspíš mě taky ucítil, to je tak trapné. Je to něco jako když holka dostane z ničeho nic menstruaci, zvedne se ze židle a na kalhotách má krev, kterou všichni vidí. Zvednu ruku. ,,Ano?" ,,Mohl bych jít na záchod?" řeknu rozklepaně. ,,Běž." Sbalím si věci a odejdu.

Sedím na záchodě a brečím. Co si bude o mě myslet celá třída, už se tam nemůžu nikdy vrátit. Uslyším vrznutí dveří. ,,Jimine, jsi tu?" Pan Min. Nechci mu odpovídat, vždyť jsem se ztrapnil i před ním. ,,Jimine, vím, že tu jsi, cítím tě." To že mě cítí zašeptal, ale i tak jsem to zaslechl. Vyjdu z kabinky se sklopenou hlavou. ,,Jimine, podívej se na mě." Zvednu svůj uslzený pohled. ,,Tohle se může stát každému, je to normální. Pojď, zavoláme tvým rodičům."

Sedím na gauči v kabinetu pana Mina. ,,Tvůj otec už je na cestě." Jen přikývnu. ,,Neměli by jste mít nějaké tabletky, které to utlumí?" ,,Ano, jenže já je nejspíš zapomněl doma." ,,Dobře." Spolužáci, co jsou alfy, tak vypadali, že po mně chtějí skočit, ale pan Min je úplně klidný. ,,Jak to že to s vámi nic nedělá?" ,,Jak to myslíš?" ,,No, spolužáci vypadali, že se na mě hned vrhnou a vy vypadáte vcelku klidně, jen ty oči máte tmavší." Celou dobu jsem měl skloněnou hlavu a hrál si se svými prsty. Pan Min ke mně přišel, jemně mě chytl za bradu a zvedl mi ji tak, abych se mu díval do očí. ,,Ty ani nemáš tušení, co se mnou provádíš," zašeptá jeho dominantním hlasem. Celý se vzrušením ošiju. Jeho hlava se ke mně začne přibližovat a pokračuje až k mému krku. Ucítím jak pan Min nasaje můj pach a jak se nosem otře o můj krk. ,,Nemáš tušení, jak moc se držím abych neudělal něco čeho bych litoval a ty bys mě za to nesnášel. Vlezl jsi mi do hlavy a už nikdy z ní nezmizíš," dotkne se lehce rty mého krku. ,,Budu na tebe myslet, když budu usínat, vstávat, když budu dělat cokoliv, tak na tebe budu myslet, ale hlavně na tebe budu myslet, když si budu dělat dobře, budu řvát tvé jméno při vyvrcholení a budu si představovat, že mi děláš dobře ty." Nad představou, že bych měl dělat dobře panu Minovi jsem omylem, ale procítěně vzdychl. Pan Min se trochu odtáhl a šibalsky se usmál. Tuhle naši atmosféru vyrušilo zaklepání na dveře. Pan Min se odtáhl úplně a šel otevřít dveře. Teď jsem si uvědomil, že se mi probudila k životu určitá část těla a jsem si jistý, že panu Minovi taky.

,,Jimine, jsi v pořádku?" ,,Ano tati, nic se mi nestalo." ,,Myslel jsem, že pro tyhle případy si bereš sebou ty prášky." ,,Já taky, ale dneska jsem měl den blbec a nejspíš jsem si je zapomněl doma." Taťka jen zakroutil hlavou a přistoupil k panu Minovi. ,,Vy musíte být pan Min. Děkuji, že jste pomohl mému synovi." ,,To je v pořádku, stát se to může komukoliv, je to normální věc," řekne a podívá se na mě. 

Nastoupil jsem do auta. ,,V pořádku?" zeptá se taťka. ,,Jo, jistě." ,,Vážně? Víš, všiml jsem si jisté věci," řekne a rychle mu oči tiknou k mému přirození a zpět k očím. ,,Bože tati," jak to mám zamluvit? ,,Tati, to se může stát, když vypustím pach, prostě se můžu vzrušit." ,,Dobře, klid. A pan Min se může taky vzrušit? Všiml jsem si, že měl taky jak si problém" ,,Tatiiiii. Jo může, protože je alfa a ty prostě reagují na pach omegy a byl se mnou v jedné místnosti, která byla plná mého pachu, takže bych se spíš divil, kdyby to s ním nic neudělalo," řekl jsem a celý se červenal. Je mi strašně trapně o tom mluvit a ještě k tomu před taťkou. ,,Počkej, on je alfa? Neudělal ti něco, nezkoušel na tebe něco?" Začervenám se nad vzpomínkou jeho letmých dotyků a jeho šeptání co si bude představovat a dělat nade mnou. ,,Ne, tati, nic nedělal a nic nezkoušel, vždyť je to učitel, ten musí být profesionální," řeknu a začnu se dívat z okna. ,,No dobře."

________________________________________________

Hello! Takže asi takhle nějak to vypadá když omega vylučuje svůj pach, co se s ní děje a co se děje s alfou alespoň částečně. Můžete se těšit na rozhovor mezi panem Minem a Jiminem, musí si promluvit, co se stalo v tom kabinetu a tam se i dozvíte úplně co dělá s alfami pach omegy. Většina věcí je pro Jimina nová a tak je zmatený, jediný čeho si je, nebo spíš byl jistý, bylo jeho tělo, ale nikdy se mu nestalo, že by se až tak vzrušil, když vylučoval pach. Kdo ví co za to může, třeba za to může jistá přítomnost alfy?🤔 Ještě nám chybí aby pan Min si potřeboval ulevit trochu té páry a to teprve uvidíte tu chemii a co se bude dít s omegou a alfou. Doufám, že se příběh líbí. Možná by měl navštívit Jimina jeho dobrý kamarád, nemyslíte?

1.9.2023