Spříznění ||Yoonmin||

Nejsem takový rád

Snažím se nějak hýbat do rytmu mně neznámé písničky. Pokouším se pohybovat jako kluci před chvílí. ,,No tak Jimine, nestyď se a ukaž nám co je v tobě," povzbudí mě Hoshi. Dám za hlavu všechny své obavy a tančím. Tenhle styl tance jsem nikdy nezkoušel, takže jsem určitě dělal spoustu chyb. 

Jakmile skončí písnička, tak přestanu a zadýchaně se podívám na kluky. Ti se na sebe podívají a poté se společně podívají na mě. ,,Na to, že jsi nikdy takhle netančil, tak ti to šlo dobře. Kdyby jsi s námi trénoval, tak by jsi byl bůh," řekne Hobi. ,,To si nejsem jistý, ale děkuji." 

Po nějaké době jsem odešel. S klukama jsem se domluvil, že mě naučí nějakou jejich choreografii. Přišel jsem domů, kde už na mě čekal klavír. Rozbalil jsem ho a hned jsem ho zprovoznil. Trénoval jsem dvě hodiny, abych zítra nenaštval pana Mina. Když si vzpomenu na jeho nehezké chování, tak je mi z toho smutno, vždyť jsem nic hrozného neudělal. 

next day

Škola proběhla v pořádku bez žádných nepříjemností. Na literaturu jsme zase měli záskok, kvůli nepřítomnosti pana Mina. Nevím jestli je dobrý nápad za ním dnes zajít s doučováním, ale nenapsal mi, že by se schůzka měla zrušit.

 Přišel jsem do tanečního studia, kde proběhla hodina. Nacvičujeme na vystoupení, které se má konat na počest bývalého učitele za půl roku. Jakmile hodina skončila, tak jsem se umyl a převlékl. Můj pohled zabrouzdá k hodinkám a po následném zjištění, že nestíhám, si rychle sbalím věci a vybíhám z ústavu. Nestíhám k panu Minovi, bojím se jak by mohl reagovat na moji neobvyklou nedochvilnost. Jeho nálady jsou velice nevyzpytatelné. 

Přiběhl jsem ke vchodovým dveřím pana Mina přesně o sedmnáct minut později, než byl domluvený čas. S třesoucí rukou zazvoním na zvonek a čekám. Tahle chvíle, kdy stojím před jeho dveřmi a čekám, až přijde mi připadá dlouhá, jako by se čas zpomalil a chtěl mě ještě více trápit. Na čele se mi objeví studené kapičky potu, když dlouhou dobu nikdo nepřichází. 

Po mučivě dlouhé době se konečně otevřeli dveře, ve kterých stál pan Min. Měl na sobě domácí oblečení a celkově vypadal jako by vstal z postele. Jakmile se naše pohledy střetnou, tak ve mně zamrazí. Jeho pohled byl unavený, vyčerpaný a celkově skleslý. ,,Ve škola nám řekli, že jste nemocný, ale mě jste nenapsal, že doučování odpadá, tak jsem přišel. Nejspíš, ale asi půjdu, nevypadáte moc dobře." 

,,Jimine," ozvalo se po dlouhé době ticha. ,,Myslel jsem, že nepřijdeš po tom, jak jsem se k tobě zachoval." Dal jsem najevo, že budu dělat jakoby se nic nestalo a myslel, že to stejné udělá i pan Min. Nejspíš ho to ale trápí více, než si dokážu představit. ,,Já jsem vám odpustil a myslel jsem, že na tu nepříjemnou situaci zapomeneme. Je mi jasné, že jste se takhle chovat nechtěl, ale jakoby vás něco vyprovokovalo k tomu aby jste se tak choval. Můžu jít dál?" řeknu nesměle.

Když jsem si sedl na gauč v obývacím pokoji pana Mina, tak ze mě opadlo jisté napětí, jenž jsem měl. Přede mě přistane na stolku hrnek s teplým čajem. ,,Když jsem viděl, že jsi se opozdil, tak jsem myslel, že už nepřijdeš. Vždy jsi chodil včas a já se bál, že jsi na mě naštvaný. Věř, že jsem k tobě nikdy nechtěl být zlý a nadávat ti. Nejsem takový rád." ,,Něco se vám stalo, že?" Pozoruji pana Mina jak sedí přede mnou na křesle. Nohy složené u těla, ocas stažený, uši sklopené. Tenhle pohled mě bolel. Vypadal jak malé ublížené kotě.

,,Stalo se to dávno, ale ty vzpomínky jsou největším strašákem v mé skříni. Vždy vyplynou na povrch a pocuchají mé nervy." 

Očividně to musela být nepříjemná záležitost. Co se vám, ale musí stát, aby vám to otočilo chování a uvedlo do stavu depresí a lítosti?

________________________________________________

No, takže bohové mě nemají rádi, protože mi to vůbec nejde.  Myslela jsem, že za prázdniny to dopíšu a ukončím tenhle příběh, ale nešlo to. Vůbec nevím jak se pohnout a všechno jde tak nějak pomalu. Nechci to z ničeho nic ukončit bez vývoje postav a jejich vztahu. 

S lítostí oznamuji, že kapitoly budou vycházet nepravidelně.

♥Chtěla bych poděkovat všem, co stále drží u toho dle příběhu a těší se na další kapitoly. Vám se omlouvám, ze všeho nejvíc. Vážím si vaší podpory.♥

28. 8. 2024

(Čt -> Pt)