Spříznění ||Yoonmin||

Pokud je tohle jediná šance, tak ji využiju

O víkendu přijede Tae, jsem tak šťastný a jediná věc, která to kazí je ta, že je teprve čtvrtek. Dnes budeme probírat s karierním poradcem, co by jsme chtěli dělat a tak různě. Nikdy jsem nad tím ještě pořádně nepřemýšlel, ale můj směr se ubírá k umění, to mi připomíná, že bych si měl najít baletní klub. Ano, dělám balet a moc mě to baví a taky jsem byl nejlepší z mého ročníku.

,,Takže Park Jimin." přikývnu. ,,Řekněte mi, co vás baví, co vás naplňuje, ale i to co vás naopak nudí a spíš deptá." ,,No, není předmět, který by mě nebavil. Je ale pravda, že se spíš přikláním k uměleckým oborům, jako je tanec a zpěv." ,,Hmm. Vidím, že máte dobré známky, takže si když to tak řeknu, můžete vybírat, ale pokud vás baví ten tanec a zpěv, tak bych šel spíš do toho. Tanec se tady nevyučuje, ale pokud budeš chtít jít na nějakou uměleckou vysokou, kde budeš mít zaměření i na tanec, tak bych si našel klub nebo nějaký ústav, který by tě byl schopný připravit. No a zpěv prober se svým učitelem, myslím že ti s radostí poradí, ale říkám, že hlavu máš dobrou a učení ti jde, takže si můžeš vybírat." Poradce byl moc hodný.

Je konec školy, ale já jsem na cestě do kabinetu pana Mina. Chtěl bych s ním zkonzultovat ten zpěv. Zaklepu na dveře: ,,Dále." ,,Dobrý den, potřeboval bych s vámi mluvit." ,,Pojď dál Jimine." Pan Min sedí za svým stolem a přehrabuje se v papírech. Nikdy jsem si nevšiml, že nosí brýle, ale sluší mu to v nich. Posadím se na stoličku, která je před jeho stolem.

,,Chtěl bych se hlásit na uměleckou školu a tam budu skládat zkoušky ze zpěvu, no a já myslel, že by jste mě mohl nějak připravovat." Pan Min zvedne svůj pohled od papíru a upře ho na mě. Sundá si brýle a promne si kořen nosu. ,,To že jsem tě jednou pochválil neznamená, že umíš zpívat." ,,To si uvědomuji, ale já vážně umím zpívat." ,,Umíš noty?" Přikývnu. ,,Hraješ na nějaký hudební nástroj?" Zakroutím hlavou. ,,Jseš si jistý, že chceš na uměleckou?" Přikývnu. Pan Min se zvedne a dojde pro nějaké papíry, které mi podá. Jsou to noty s textem. ,,Pokud to dokážeš zazpívat podle not, tak tě budu připravovat, ale pokud ne, tak si budeš muset najít někoho jiného. Vyděšeně se na něj podívám. Sklopím pohled k notám a nervózně polknu. Je to docela těžké, ale to zvládnu. Zhluboka se nadechnu a začnu zpívat.

Jakmile dozpívám, zvednu pohled na pana Mina. Sedí tam na židli jako by v křeči. ,,Jste v pořádku? To to bylo tak strašné?" Skoro až zašeptám otázku. ,,Ne. Budu tě připravovat, ale teď bys měl jít," řekne, ale má stále skloněnou hlavu a tělo jako by v křeči. ,,Dobře. Jste ale v pořádku, vypadáte strnule." 

Pan Min zvedne pohled a podívá se mi hluboko do očí. ,,Jimine, ta tvoje laskavost, tě jednou přivede do potíží." Jeho oči jsou tak temné, ale přesto tak hezké. Ucítím jemný závan velmi příjemné vůně, až moc příjemné vůně. Voní to jako spálené dřevo a déšť. Vůně se mi vkrádá do mysli a pohlcuje celé mé tělo. ,,Jimine~." Pan Min skoro až zavzdychá mé jméno. Zvedne se ze židle a začne ke mně kráčet. Najednou procitnu a uvědomím si tuhle situaci. Pan Min je právě teď v náladě a to jen pro, že jsem zpíval. Nesmím se tou jeho vůní nechat omámit, jen mi to uškodí, ale když on tak hezky voní a kdo ví kdy zas ucítím jeho pach. Jakmile je pan Min moc blízko zvednu se ze židle a začnu couvat. Naposledy z hluboka nasaju jeho pach. ,,Neměl bych zavolat, toho vašeho "uklidňovače"?" téměř zašeptám. Pan Min mezitím dojde až ke mně a já jsem přitisklý zády ke zdi. ,,Nechci uklidnit. Chci jenom tebe," zašeptá mi do rtů. To se nedá vydržet. Začnu se cítit zvláštně, ale tenhle pocit už znám. Začalo mi období? Přišlo nějak brzy.

Pan Min se skloní k mému krku a nasaje moji vůni. ,,Tvoje tělo perfektně reaguje na to mé," zašeptá mi do krku. Pan Min chytne moji ruku a položí si ji na kalhoty, kde se mu rýsuje vzrušení. ,,Jimine, já tě žádám abys mi pomohl." Neřekl to svým dominantním hlasem, že bych to měl udělat bez přemýšlení. On mi dává na výběr, můžu říct ne. Jsem asi blázen, ale pokud je to jediná šance jak pana Mina ucítím, tak se ji nehodlám pustit. Vzrušení jemně zmáčknu. Panu Minovi se vytvořil lišácký úsměv. ,,To jsem rád."