Bezejmenná storka [18+]

Kapitola 4.

Všem se ulevilo. Jen lehce, úlevu vystřídala zvědavost a velká očekávání. Thella čekala rušnou vesnici plnou malých chatrčí, hospodářských zvířat, povozů a kopek sena. Ezra doufala, že dorazili do velkého strašidelně vypadajícího kamenného domu o šesti patrech, sedlovou střechou a haldou vznešených elfíků ohrnující nos nad vším, co není do částečky dokonalé a stejné kvality, jako oni samotní. A Lily si představovala malinkou chaloupku, kterou měla Dobrá víla ze Shreka postavenou před kouzelnou továrnou jako propagační lidolapku. To, co se před nimi ale objevilo, by nečekala žádná.

"Vítejte v Domě úsměvů."

Pod takovým názvem si představíme ledasco. Například psychiatrickou léčebnu plnou neustále se smějících bláznů zamotaných v kazajkách, pobíhajících tam a zpět po velké prázdné zahradě. Nebo cirkusový stan s potulnými komedianty. Ale elf šašek, to k sobě moc, přiznejme si, nejde.

Nebudu vás napínat. Dům úsměvů byl kamenný hrad, zmenšená verze Winsdoru, kde nad vstupními vraty plápolaly místo vlajky s erbem velké dámské nohavičkové spoďáry. Nejspíš už vám došlo, o jaký druh stavení se jednalo. Na rozdíl od lidského světa ono nejstarší povolání na světě bylo bráno úplně jinak. Prostitutku nedokázal dělat jen tak někdo, povolání to bylo velice ceněné, čemuž odpovídal jak dlouhý ceník nabízených služeb, tak chování sličných dam. Všechno bylo vybaveno nadmíru luxusně, dámy o sebe patřičně pečovaly. Stravovaly se zdravě, cvičily, měly i několik masérů, pedikéry, jezdívalo sem několik kadeřníků, kosmetiček. A nezapomínalo se na vzdělávání, meditace a rádoby skupinová terapeutická sezení.

Kolem stavby rostly voňavě růžové keře, zelené sochy, pobíhaly tu slepice a u jednoho ze zastíněných rohů čtyřnohá koza, uvázaná na dlouhém laně k tyči. Pásla se, vypadala docela nevinně, nevzrušeně, možná i docela spokojeně.

"Koza!" zaječela s nadšením Thella.

"Komu říkáš koza ty obejdo? Já jsem čistokrevný baphomet!" zakřičela ubečeně dotčeně nekoza, obrátila se zadkem k příchozím a ukázala, co si o této nehorázné urážce myslí. Těžko usoudit, jestli jí věřit, na čele místo pentagramu třetí oko, křídla nikde, ženská ňadra taktéž chyběla. Možná měla krizi identity, možná tu baphometi vypadali jinak. Thella zaskočeně zírala s pootevřenou pusou, čekala by ledasco, avšak mluvící kozy, co nebyly kozy, ale bahompeti, ať už mělo jít o kdo ví co, nebo snad koho, opravdu ne. Její kamarádky se neslyšně smály.

"Až vstoupíme dovnitř, budete se vyjadřovat slušně, uctivě a hlavně si nemyslete, že byste snad něco hlasitě komentovaly. Nezírejte, nikomu se nevysmívejte a neodmlouvejte. Nebo vás na noc vyhodí ven, rovnou bych se s vámi mohl rozloučit. Je vám vše jasné?"

Načež zaznělo skupinové "Ano."

Do budovy na této straně vedla pouze jedna zmíněná mohutná dřevěná vrata s mosazným kováním, nechybělo klepadlo tvaru stočeného pánského údu s nepřirozeně velkým žaludem (opravdu, tím, co roste na stromech). T-Elk na vrata zaklepal jakousi morseovkou, zpoza vrat se ozval hlasitý jásot, jedna polovina masivního dřeva se pomalu otevřela. V prostoru stála malá žena s čepečkem na hlavě, dlouhé hnědé vlasy sčesané do jednoho copu přehozeného přes rameno. Na sobě šaty hořčičné barvy pod kolena, kolem pasu uvázanou bělavou zástěru.

"Pane Thelliane! To jsme rády, že jste nás přišel po tak dlouhé době navštívit! Madam bude mít ukrutnou radost, až vás zase uvidí. Jen rychle pojďte dovnitř!" zadrmolila nadšeně děvečka a začala rychle máchat rukou, jako by pohybem mohla urychlit elfovu chůzi.

"Mayo, rád tě zase vidím. Neměl jsem moc času, určitě bych vás všechny svou přítomností potěšil již dříve. Zavolej svoji paní. Ach, málem bych zapomněl, nepřicházím sám."