Bezejmenná storka [18+]

Kapitola 5.

Venku se mezitím setmělo, místní tma se od lidského světa asi nejspíš moc neliší, což hlásám docela nejistě, jelikož jsem v životě neměla možnost navštívit všechny země našeho světa a netuším, jak "tma" napříč kouty naší kulaté planetky vypadá. Každopádně, zde se vše zahalilo do tmavě modrého závoje, v korunách stromů poletovali třpytiví broučci, obloha pomalovaná souhvězdími, které se v ničem nepodobaly našim. Alespoň názvy. Což naše trio však nevidělo. Dům totiž vždy na večer obklopila růžová ochranná koule. Na první pohled byste se spíše podivili, co tu, někde uprostřed lesa, dělá velká žvýkačková bublina? A dá se do ní píchnout prstem? Praskne? A co se skrývá uvnitř?

Do ochranného štítu, který generuje malý přístroj, připomínající metronom, raději nikdy nešťouchejte. Ani prstem, ani klackem a už vůbec železnou tyčí. Vše, co by do nechutně růžové narazilo, se během vteřiny rozpadne na prach. Málo bolestná a vskutku rychlá smrt, říkáte si, eh, nepotěším vás. Muka a tělesné utrpení pocítíte po 50 minut po vlastní smrti. Jak a kdo to zjistil, není známo, ale jedná se určitě o důvěryhodný zdroj.

T-Elk zmizel neznámo kam, proč by taky měl hloupým lidským ženám sdělovat jakékoli údaje o své cestě, vždyť nemohou vědět, kde je sever a kde jih a - no, to je jedno - člověčina se právě nacházela v přidělené ložnici (nakonec byly všechny společně v jedné), protože se "nenašlo" více volných míst, ve třetím patře a skupinově civěla ze zapráskaného (z vagabundského slangu - špinavého) okna ven na bárbínovskou oponu. Pokojem se šířila aura beznaděje, smutku, ale také nadšení a obav z toho, co se bude dít. Není divu, že kamarádky nebyly zrovna dvakrát štěstím bez sebe. Když pomineme bytí v cizím světě, jediná osoba, která se o ně doposud starala, odjela do dalekých rektálních končin a ony zůstaly napospas svým životům s haldou namyšlených prostopášnic ve velikém komplexu, nevědíce, co dělat. Za svůj kratičký pobyt už stihly okusit homemade drogy - kupičku bílého rostlinného prášku, který byly nuceny z neznámých důvodů šňupnout, aby se jejich zažívací ústrojí během několika málo okamžiků přizpůsobilo místním potravinám. Zajímavé je, že proces šňupání nebylo nutné po jistém intervalu zopakovat. Jak tento jev funguje by vám jistě s lehkostí popsala osoba, o které bude za chvíli řeč.

Místnost, ve které měly teď minimálně týden přežívat, byla malá čtvercová, depresivně bíle vymalovaná krabice a stály v ní jen tři obyčejná dřevěná lůžka se starými ušmudlanými polštáři a zatuchle páchnoucími dekami, malý stoleček, napůl rozpadlé křesílko. A to bylo vše.

"Co budeme dělat? Jak to tady zvládneme? V bordelu, ty vole, v bordelu!" začala panikařit Lily, což začalo jít Thelle na nervy. Ezra vnitřně panikařila s ní.

"Co by, asi? To, co, ti řekli. Malovat blbosti. Já jsem v klidu, budu opravovat. Cause I'm gay and I can do everything what I want a vždycky v tom budu dobrá!"

Kamarádky na ni hodily bombastic side eye a pokračovaly v zírání z okna.

Několik následujících dní bylo v podstatě totožných. Budíček začal v 5h ráno - hlasité bušení na dveře, vykopnutí do umývárny, snídaně, kde na vás všichni zírali a práce až do večera. Samozřejmě + oběd a večeře. O vykonávání potřeby se tady rozepisovat nehodlám, představte si tuto činnost jak často chcete. Jen prosím na čistých toaletách, žádné venkovní úkony. Nejsme přeci zvířata. Člověčina se viděla pouze u jídla a před ulehnutím, nikdo se s nikým ani pořádně nebavil. Možná vás zajímá, jak komu šla přidělená činnost. Zdánlivě jednoduché úkony se staly úmornými, nesplnitelnými a otravnými. Ez byla schopná během dvou dní poztrácet snad 20 háčků, a to byla pořád ve stejné místnosti spolu s Madam, které dělala tichou společnost, mezitím, co si paní X dělala pořádek ve smlouvách. Ta jí hledat vždy pomáhala, háčky jakoby se propadly do země nebo s ní splynuly v jedno. Po třech háčcích už začala být bordelmamá lehce nevrlá, po deseti Ezru seřvala, jestli to dělá schválně a jestli "ty zpropadené háčky žereš?" Zrzenka nesnášela, když po ní někdo křičel, doma byla schopná se pohádat i do krve, tady se jí však zalily oči slzami a měla co dělat, aby se nerozbrečela na místě jako malé dítě. Dál tedy s novým háčkem pracovala usmrkaná a když jí najednou tyčka se zacinkáním spadla a opět nebyla k nalezení, usmála se, se slzičkami stékajícími po tvářích vzhlédla k Madam, ta protočila oči a vyčarovala tyčku novou...