Bezejmenná storka [18+]

Kapitola 6

Následující den začal docela slibně. Slunce zářilo již od brzkého rána a na podzim se zdálo býti až příliš teplo, málo větrno, zato les byl zahalen hustou mlhou, že by se dala krájet a přenášet v blocích na rukou. Jako první se probudila Thella. Převalila se na levý bok a zjistila, že je Lilyna postel prázdná. Ironicky zamručela, protáhla se, podivila, proč jí tolik zapraskalo skoro ve všech kostech a promnula si oči. Na chvíli tak cestovala mezi fialovo žlutými hvězdičkami a představovala si, že po boku Hana Solo skáče do hyperprostoru. Když v tom si vybavila záběr skenu hlavy zvrchu, kde si osoba taktéž mnula oči a ty se v očních důlcích dost nechutně želatinově pohybovaly. Přestala. Ezra ještě spala, pokojem se ozývalo spokojené pochrupkávání. Zdálo se jí zrovna o podivném zvířecím domečku.

Thella vstala, sebrala oblečení, které se válelo na parapetu a zamířila na toaletu, z toalety do umývárny, která byla kupodivu stále prázdná. Podlaha v celém domě byla nepříjemně chladná a chodbami se ozývalo pleskání holých nohou o dlažbu a to se snažila sebevíc chodit jako duch. Doma se jí to dařilo bez problémů a často svým tichým pohybem někoho vylekala, když se zjevila za daným člověkem, jako by se zrovna teleportovala. Když si v umývárně oplachovala obličej studenou vodou, někdo vlezl do místnosti a prásknul za sebou dveřmi.

"No to se mi snad zdá."

Thella si zběžně otřela vodu z obličeje a zamžourala do odrazu zrcadla, ve kterém strašila Aisha. Po nedávném násilném boji proti lidské spodině ani stopa, místní hojivé masti mají opravdu působivé účinky.

"Doufám, že tu nikde není ta tvá blonďatá přicmrndávačka."

Thella se zhluboka nadechla, vydechla a pousmála.

"Není to žádná přicmrndávačka. Víš, asi bych se ti za ni měla omluvit." Otočila se obličejem k víle. "Musíš její chování omluvit. Je totiž docela psychicky labilní."

"Hm, to jsem si všimla."

"Nejsme všechny stejné. Abych byla upřímná, ani nevím, proč se s ní bavím."

"Tady brzy zjistíš, že některé bytosti jsou lepší než jiné. A je třeba se podle toho patřičně chovat."

"Hm. Díky."

Víla zabruslila do sprchy a Thella se vydala k odchodu. Než ji za pár kroků zastavil vílin hlas.

"Počkej! Podej mi mýdlo."

Thella protočila oči, ale mýdlo víle s přesládlým úsmevem donesla.

"Ještě něco pro tebe můžu udělat?"

"Namydli mi křídla. Ale opatrně! Jsou křehká a velice citlivá."

"Cože?"

"Slyšela jsi, tak honem!" Thella měla chuť po víle mýdlo hodit, narvat jí ho do krku a odejít. Avšak řekla si, že se jí nabízí skvělá příležitost vymámit z této namyšlené princezničky nějakou cennou informaci. Ale jak, aby nebyla až příliš nápadná? Namočila cihličku pod tekoucí vodou a krouživými pohyby přejížděla po vlhkých křídlech. Byla kluzká, slizká, blanitá, no prostě absolutně nechutná a Thellasia měla velký problém zůstat v klidu na místě bez pozvracení se. Ještě tu z ní udělají bulimičku.

"Vsadím se, že toho víš tady nejvíc, že?" zeptala se, dívaje se přitom kamsi do boku, ale křídla byla až příliš prostorná a lezla do zorného pole.

"Hm, řekla bych, že mám mnohonásobně bohatší vědomosti než mé sestry." Sestry. Za ty se tu všechny zdejší děvy považovaly. Takový krásný paradox. A nebo ráj průměrného obyvatele Alabamy? Či českého režiséra filmů s orálním projevy? Tolik otázek...