Bezejmenná storka [18+]

Kapitola 1.

Za sedmero horami, devatero řekami a příšerně dlouhým zatuchlým tunelem na železniční trati číslo 311, skryté starými a suchými stromy, po dvaceti minutovém zpoždění, konečně modrý motorový vlak třídílné soupravy, jehož prostřední vagon jistý talentovaný a mezi modrými odznaky velmi oblíbený umělec zkrášlil pouličním typem umění, které by i dítě v mateřské školce zvládlo s větší zručností - kdyby k tomu dostalo příležitost, přijel do stanice nacházející se v drsném kraji drsných lidí a zubatých žab. Slavná Bruntel. Velkoměsto, v němž lidé po celou krutou zimu chovají huňaté vlkodlaky na zahradě, VeLkOměsto, v němž v létě sice slunce svítí, ale je 15°C a studený severní vítr z Pradědu šlehá jemně ovívá zkrabatělé obličeje místních, VELKOměsto, v němž každý nově příchozí obdivuje budovu autobusového nádraží tvaru gigantické pomůcky dámské hygieny. V němž srpy a kladiva stále neztratila pozůstatky své zchátralé moci a vikingské babičky posílají výhružné hlasové zprávy přes messenger nevychovaným Gregům.

Souprava se skřípěním zastavila tak rázně, že pár důchodců, dychtivě čekajících už deset minut u dveří, málem popadalo na zem, jako kuželky. Dveře se otevřely, otrávení cestující vyskákali na nízké a velice uzoučké nástupiště číslo dvě s praskáním kolen. A mezi nimi dvě trochu odlišné děvčice. Jejich jinakost byla v prvé řadě dána absencí Bruntelské energie, vyznačující se nasraným výrazem a nespokojeným mručením za jakékoliv situace. A také byly poněkud neobvykle cudně oděny, ve srovnání s oděvy spolucestujících alá "včera jsem chodník šlapala", ověšeny haldou tašek, na zádech batohy nacpané k prasknutí. Dámy a pánové: Ezra a Lily.

Ezra byla jednadvacetiletý benjamínek skupiny, o půl hlavy vyšší, než Lily. Pocházela z Jägerndorfu, depresivně vyhlížejícího města vzdáleného asi 30 minut, ale takto působí asi každé město a vesnice v bruntelském okrese. Doma snášela sestru dvojče zcela jiné povahy, jedna líná o nic (kromě hraní na počítači) se nezajímající, druhá tak trochu služka, s haldou zájmů a dovedností. To první není její popis. Ez Milovala zvířata a horory, její modlou byl mistr King. A taky metal, stejně jako zbytek "dam", o kterých bude řeč za chvíli. Reálný život ji moc nenaplňoval, často se ubírala do vlastních myšlenek a vytvářela si alternativní scénáře všech možných situací dávno uplynulých, možných a reálných asi jako létající krávy. Ale nejvíce ji v myšlenkách zaneprazdňovaly fanfikce, nad kterými by se nejedna pleť silně červenala, kdo by to byl do ní řekl? A než začnete obracet oči v sloup a cokoli namítat, nějakou si přečtěte. Jen ne na Wattpadu, prosím. Když byla se svými představami sama, většinou se usmívala, hihňala a lehce rozhazovala rukama v nadšení, které ji v onen moment zachvátilo. Stejně jako sestra si někdy ráda zahrála, ať už to měl být počítač nebo playstation, ale rozhodně zanedbatelně dlouhý čas ve srovnání se sestrou. Nesnášela hádky a faleš, a také, pokud nebylo po jejím. Málem bych zapomněla na její babičkovský um - ne, jen vtipkuji - každý kdo plete a háčkuje si zaslouží velký obdiv. Pochopit kolikrát opravdu nesmyslně a chaoticky vytvořené návody a nevybouchnout při zjištění, že jste celý rukáv svetru pletli špatným způsobem a je potřeba jej celý rozpárat, začít znovu, to umí málokdo. Vzhledově připomínala mírumilovnou nevinnou vílu. Alabastrovou pleť zdobily pihy, na levé straně nosu se třpytil elegantní tenký kroužek a většinu času vlídně vyhlížející obličej teď krabatil nafučený výraz z myslí putujících myšlenek na pravděpodobné následky, které se beztak brzy dostaví, způsobených alergií na plynnou masu nad hlavami. Zářivýma hnědýma očima připomínající tmavý jantar propalovala oblohu a v duchu nadávala, že radši nezůstala doma. Přes batoh jí splývaly vlnité husté zrzavé vlasy dlouhé po bedra. A protože je důležité vědět co měla na sobě, je nutné vyslepičit, že žlutou mikinu a černé kalhoty s botami na vysoké podrážce. Co bylo pod tím vším nikoho nezajímá, perverzáci.