Bezejmenná storka [18+]

Kapitola 3.

Naše, teď už na lepší vlnu lehce naladěnější, skupina zamířila zpět ke kulatým dveřím, kterými na přebytostněné (nemůžeme hovořit o přelidněné) tržiště prošla. Těžko říci, jestli byly tyto dveře v dlouhé stěně jediné, nebo snad oplývají kouzelnou mocí, možná nový elfí známý zaúřadoval medžik schopnostmi, kterými disponoval. Každopádně, člověčině se před očima zjevila zcela jiná příroda. Místo listnáčů mohutné jehličnany barvy opadaného listí - žluté, červené, oranžové, hnědé (i když jsem slyšela, že hnědá vlastně neexistuje, je to jen oranžová s nižší saturací), karamelově zbarvená lesklá tráva. Podzim jako vyšitý. Obloha stále azurově modrá, známky blížícího se konce dne v nedohlednu, sem tam proletěl kdesi ve výšce pták a podivně okřídlená ještěrka, po jejímž uzření si přítelkyně musely promnout oči. Nevěřily tomu, co vidí. Samozřejmě toho hned všechny litovaly, stíny a řasenku obtisklou na rukou, oči jako pandy. Utřít se mohly tak maximálně do šatů, což ale nikdo dělat nechtěl. A tak na sebe házely posměšné úšklebky, vnitřně se každá cítila lehce ztrapněně. Na některých exemplářích arboris rostly fialové žaludy, lískové ořechy, po šiškách byste se koukali marně. Opět, všem pracovala mysl na plné obrátky, skupinové samostatné přemýšlení o zdejším světě přerušil asi za hodinu úmorného pochodu v nových rádoby holinkách, kupodivu docela pohodlných a jako veliké plus uvádím, že netvořily puchýře, Thellin žaludek, který se dal v hlasitý projev o své existenci. Óda to byla vskutku žalostná a donutila všechny přítomné z hloubi srdce soucítit. T-Elk měl plánu před první zastávkou ujít mnohem delší úsek, ale nakonec sám uznal, že bude vhodné se na chvíli usadit, možná z velevážených dam vyloudí nějaké informace. Rád by se o nich něco málo dozvěděl, než se jejich cesty rozdělí a že k tomu mělo dojít během několika málo dní. Kdyby tak chudák věděl, že je plány na poklidnou a rychlou cestu překazí - ach, málem bych prozradila budoucí děj! Omluvte moji užvaněnost, už se to (ne)stane. Výprava zakempila, ale ne doslova, u dvou vyvalených klád bez větví. Ez se pomalu s povzdechem posadila jako první, hned vedle ni hodila prdel Thellasie. Lily ze zvyku oprášila dokonale čistou kůru, prohlédla si dlaň a s velkou nedůvěrou usedla také.

"Mám hlad. Naval něco," řekla otráveně Thella, kamarádky stiskly rty do rovné čáry. "A opovaž se na mě chmatat, nebo ti zlámu pár prstíků..."

T-Elk překvapeně pozvedl obočí, zalovil ve vlastní tašce a podal opatrně obložené pečivo ženám. Hned na to vytáhl skleněné čutory s vodou a položil je k jejich kotníkům. Všechny rozpačitě poděkovaly, Thella se do jídla pustila, jako by týden nejedla, a to doma drží půst docela pravidelně. Ez pečivo tvaru croissantu chvíli žmoulala v rukou, čekala, co se její kamarádce po spolknutí prvního sousta stane. Jestli se náhodou neotráví, nepozvrací nebo snad nepo...

"M-můžu se zeptat, co všechno v tom sendviči je?" vyletělo z blondýny. Nechtěla být nevděčná, ale ani bytí v cizím světě nebylo důvodem, proč se najednou odklonit od mnoholetého zvyku a morálních hodnot.

"Ale jistě, salát, rajče-"

Thella přestala žvýkat a zhrozeně se koukla na skoro snědený žvanec. "Rajče?" Nesnášela rajčata. Kdyby na světě existovala jen jedna potravina a tou byly tyto červené koule, radši by pošla hlady, pokud by se nedaly přetvořit v passatu či rajskou polévku, omáčku by taktéž nebyla schopna pozřít. Avšak tady rajčatovou pachuť nezaznamenala. Možná proto, že zdejší rajčata chutnala úplně jinak, jak, vám ale popsat nedokáži, jelikož se příchuť nedá přirovnat k ničemu, co na matičce Zemi roste.

"Ano. A také okurka, sýr, salám a majonéza, myslím, že snad i nějaké koření."

"Omlouvám se, ale asi si nedám," podala frenš-rohlejk zpět elfovi.