Bezejmenná storka [18+]

Kapitola 8.

Varování: dílo není fanfikcí. Opakuji, dílo není fanfikcí. I když se jí může zdát.

*****

Nový pobyt v novém domě nakonec nebyl tak depresivní, jak se na začátku zdálo. Barka se, používejme od teď označení "holky", i když je všem přes 20, s holkami rychle spřátelila a věnovala jim hodně času. Ráda se poslouchala, proto často vypravovala převážně o své rodině a o milovaném panovníkovi. Sama nečekala, že by s lidskými ženami mohla být zábava, jelikož Vyvolená bývala nesnesitelná a Barka ji pokládala za archetyp lidského ženství. Cenila si vlídného a příjemného chování tria, které nejevilo známky sexuálního obtěžování jejích příbuzných. Kdyby jen věděla, že se kamarádky rády schovávaly v Ezině ložnici a každým dnem ve stejný čas z okna nenápadně pozorovaly Matheuse s Izidorem procvičovat obranné techniky. Jejich zpocená těla v přilepených průsvitných halenách v žádné nevyvolávala nadšení, což se nedá říct o obratnosti a rychlosti, se kterou se muži pohybovali.
"Nechci být zlá, ale," okomentovala jednou Lily, "nepřipadají vám na elfy takoví, já nevím, obyčejní?"
"Že jo?" přitakala ihned Ezra, "Že *tlesk* jo? *tlesk* Tohle mi zničilo představy o elfech. Vždycky jsem myslela, že jsou vysocí, nechutně krásní s dlouhýma vlasama a střílí z luků, jak u Tolkiena. Ale toto? Izidor má krátký vlasy a taky jim rostou vousy. Viděly jste taky venku dřevorubce? Vysekanej a vousatej jak viking. Hovno elf."
"Třeba to ani elf nebyl?" namítla Thella.
"Blbost, Barunka (tak jí holky začaly přezdívat) říkala, že tu žijou jen elfové."
"Co ty víš, třeba kulturistika frčí i tady," řekla Lily s uchechtnutím. Její poznámce se však nikdo jiný nezasmál.
"Ale nestěžuju si," dodala Ez v domnění, že mužův vzhled urazila.
S Vyvolenou nejen že nebyla sranda, také se o nic nezajímala, pokud nepočítáme její životní úděl, o kterém se, slibuji, brzy dozvíte. Trio se však zajímalo o vše. Až moc. O boj a strategii projevila největší zájem Ezra a Izidor byl nadšen, že může konečně předávat své cenné znalosti, které, jen tak mezi námi, stály za starou bačkoru, někomu dalšímu. Thela s Lily se pak pouze vezly a s nadšením venku cvičily s dřevěnými maketami mečů. Thella však byla brzy frustrovaná, jelikož jí boj s mečem nešel, zato v lukostřelbě tkvěl velký potenciál, jak zanedlouho zjistil Matheus. Střílením do slaměných terčů spolu trávili čím dál více času a trénink s meči tmavovláska rychle vyměnila za tětivu. Thella se v oněch chvílích náramně bavila a Matheus pro ni měl slabost. Špaček sice vztahy mezi lidmi a elfy zakazoval, jenže Matheus usoudil, že se Špaček mezi lidmi zřejmě nikdy nepohyboval, jinak by jeho modrá kniha neobsahovala tak velkou snůšku keců. Pan Špaček totiž napsal několik děl o lidech, nejznámějším a nejprodávanějším se stalo Špačkovo desatero, aneb kapesní rádce slušného jednání s lidmi, obsahující cenné rady, jak s primitivními lidskými jedinci zacházet. Velice užitečným se zdálo pravidlo č. 5, hovořící o odměňování člověka za dobře odvedenou práci. Na panství Adlarů měl každý služebný povinně jeden výtisk, a po příchodu tria jej služební využívali častěji než kdy dříve. I když se holkám vyhýbali, jak jen bylo možné.

Lily to s mečem kupodivu docela šlo, i když se Ezře nevyrovnala v síle úderu, v uhýbání a krytí byla lepší. Ale věděla, že na ni někde čeká jiná aktivita, kterou by při případné obraně využila efektivněji. Jen netušila, co a kde má hledat. Jediné, čím si byla opravdu jistá, bylo vyhýbání se lesu, ze kterého sálal podivný chlad a strach, který ale nikdo kromě ní necítil.

Zájem o vše jednoho dne vyvrcholil k přemlouvání navštívení posvátného jezera, o kterém se jednoho večera zmínil Agron při večeři. Místo, které se používá pro obřad podobný křestu. Elfové, jenž se narodí s kouzelnými schopnostmi, se za pravého poledne při svátku Kupala ponoří do husté vody a po pronesení kouzelné formule pověřeným čarodějem a modlitby k bohům se tyto schopnosti zcela vyvinou. Kouzelné jezero, no kdo by ho nechtěl vidět? Ezra hned navrhla navštívení. Ne všichni Adlarové byli z návrhu nadšeni, přeci jen, ukazovat něco tak důležitého a sakrálního, jako je jezero Religio, obyčejným přihlouplým lidským holkám, připadalo většině členům rodiny nemístné. Tedy pouze Agronovi a Matheusovi, Izidorovi to bylo jedno a Barka byla ráda, že se může podělit o střípek vlastní kultury. A nebýt její promluvy do duší bratranců, nikam by se následujícího dne, středy, necestovalo.