KATE • (Avengers)

10. Tony a bazén

Hohoho!

Druhý díl během pěti minut! No není to super? :D

Tenhle má neuvěřitelných 2200 slov! Nastává tady trochu zlomová situace, nic nebude jako dřív :)

Tuhle část bych chtěla věnovat víkendovým komentujícím: 

Monys123, která je se mnou od začátku a moc jí za to děkuju :3

A také Tanarisk, která mi neuvěřitelně zpříjemnila večer :3

EnJoy it! :))

Ještě ten večer jsem se uchýlila do Tonyho laboratoře. Nanosila jsem si tam hromadu jídla a pár plechovek ledového kafíčka.

Měla jsem nutkání využít té technologie všude kolem, takže jsem si z matčiných poznámek vybrala projekt, který se mi nejvíc pozdával, a začala na něm dělat. Byla to miniaturní varianta obloukovém reaktoru, který by ve výsledku neměl být větší než nehet. Zapisovala jsem si poznatky do počítače a radila se s JARVISEM, který postup bude nejlepší. Využila jsem tak Tonyho vědomostí a zkušeností, abych nezačínala úplně na nule.

Potila jsem se a jedla, běhala na poslední chvíli na záchod a nešťastně vzdychala, protože to šlo pomalu. Dokázala jsem sestavit jádro i okolní napojení, ale pořád tam byla jedna chyba. Jedna součástka úplně neseděla a při vysokém tlaku v určitém úhlu se prostě odpojila a reaktor se začal přehřívat. Bylo to docela nebezpečné, dokázalo by to zavinit výbuch hodný granátu.

„Slečno, jste vzhůru více než 52 hodin, měla byste si odpočinout," naléhal JARVIS už asi podesáté. Jsem dva dny vkuse vzhůru, což je docela s podivem, ale moc jsem se tím nezabývala. Mou mysl zaměstnávalo hrůzné zjištění, které jsem nemohla vstřebat. Z matčiných zápisků jsem totiž vyčetla, že já sama jeden reaktor nosím. Měla jsem ho jako tunel v roztažené ušní dírce. A podle toho, co tam stálo dál, by měl být napojený na soustavu několika tisíc šupin, které jsou implantované do mé pokožky.

Když mi to došlo, byla jsem trochu v šoku. Znamená to tedy, že do mě někdo miliónkrát bodal. A co je horší? Nepamatovala jsem si absolutně nic.

„JARVE, kolik procent těla mám pokryto šupinami?" zeptala jsem se tiše. Pokud víc než 30% znamená to, že šupiny musí být hned mnohoúčelové plátky kovu, umožní mi dýchat i pokožkou vylučovat.

„87% slečno, ovšem podle naměřených výsledků se zdá, že váš dosavadní reaktor netvoří dostatečné množství energie, aby se daly využít všechny funkce šupin."

„87%," žasla jsem. To znamenalo, že více jak tři čtvrtiny těla jsem měla pod kovovým brněním, které jsem chápala a neznala zároveň, které mě chránilo i ohrožovalo na životě. Podle zápisků by mi měly pomáhat s pohybem, během a koncentrací síly. Matka vypsala ještě několik funkcí, ale ty mi přišly příliš nepravděpodobné, abych nad nimi uvažovala dlouho. Neviditelnost a antigravitační působení, to už bylo moc.

„Slečno, pan Stark se blíží k domu. Bude zde za 8 minut," oznámil do ticha JARV.

„Co?! Měli se vrátit až za pár dní!" sakrovala jsem a uklízela po sobě nepořádek. Všude se válely obaly, kousky strojů a všemožné součástky, které jsem k výrobě potřebovala. Slyšela jsem, jak pneumatiky drtí štěrk. Jsem přímo pod příjezdovou cestou!

Sakra! Odpad jsem hodila do šachty, která odsud vedla a součástky rychle naházela do šuplíků. Slyšela jsem, jak volají moje jméno. Reaktor jsem si hodila do kapsy mikiny. Zaheslovala jsem svůj utajený soubor a ve chvíli, kdy se otevřely skleněné dveře, jsem vypnula počítač.