KATE • (Avengers)

12. "Společenská akce"

(EDIT 2020: jelikož je kniha z roku 2015, můžu se maximálně omluvit všem zúčastněným za mé pubertální výjevy) ♥

Ooookaaa! Jelikož se mi ráno určitě nebude chtít, dám vám sem další díl už teď. Kupodivu byl na předešlé kapitoly taky celkem ohlas, takže jsme se z 50. místa posunuli na 33. Whoohoo!

Další věc je k této kapitole. Vzpomínáte si, jak v.. myslím prvním díle Iron man(a) byla ta blonďatá reportérka, co se s ním nakonec i vyspala a vysmála se Pepper? Jo, pamatujete?

Mám teď minutku času, tak se držte přichází poděkování! :3 A to patří:

Monys123 a SarahKalinova, u kterých prostě na jistotu najdu podporu. Moc díky :3 LillaDraken, Sisa001 a IviKiwiP, které mi přináší vlastně ještě víc nadšení do psaní. :)) Tanarisk, neskutečnou smolařku a podporu, která komentáře neustále ukončuje :D A také pinkamenapie06 (jejíž jméno jsem četla asi 12x než jsem si ho zapamatovala natolik, abych ho nakonec dobře opsala :D), která kvůli mému pokusu něco ze sebe dostat, riskuje v hodinách :D

Kurňa to je dlouhý -.- EnJoy it! :))

 „Panebože, Tony, zpomal!" zakřičel Steve, když se už podruhé praštil hlavou do okýnka našeho malinkého, ale nevídaně rychlého, auta. Natasha se rychle ztratila v provozu a nám nezbylo než doufat, že jsme ji předjeli a nevšimli si jejího červeného nablýskaného Porsche. Člověk nikdy neví.

„Jste všichni připoutaní?" zeptala jsem se a přejela jejich pásy rychlým pohledem.

„Tady pásy nepomůžou, to je na doktora!" oponoval Steve a potřetí se praštil do hlavy. Oh, takové agresivní vtípky.

„Vidím ji!" vykřikl nadšeně Tony a sešlápl plyn až na podlahu.

„Zapomněl jsi na oxid dusný!" řekla jsem a zasmála se oné představě, že by chtěl jet ještě rychleji za pomocí nitra. Ovšem k hrůze všech přítomných odklopil vršek na volantu, pod kterým svítilo modré tlačítko s nápisem N2O.

„Ne!" ozval se sborový výkřik, ale byli jsme umlčeni tlakem, který nás všechny zatlačil do sedaček.

***

Když jsme zastavili, věděla jsem dvě věci. Zaprvé, Natashu jsme nepředjeli. A zadruhé, už nikdy nesednu do auta s Tonym za volantem. Malátně jsem vylezla z auta, div jsem se nepřerazila o patník a chvilku přemáhala nutkání zvracet.

„Úsměv, Kate," řekla Pepper s čerstvě nasazeným zářivým úsměvem. Co tím myslí, jsem se dozvěděla o vteřinu později, když se kolem nás začalo blýskat. Fotoaparáty mě zabíraly ze všech úhlů a jediné, co mě od nich oddělovalo, byla látková páska mezi zlatými sloupky. Udiveně jsem celý prostor přejela pohledem. Přede mnou se táhl krásný červený koberec a mizel v otevřených zlatých dveřích velkého hotelu, který dokonale doplňoval elegantní páry vstupující dovnitř.

Červený koberec. Já půjdu po červeném koberci. Nemohla jsem tomu uvěřit. Já? Pochybná holka ze strip klubu? Nene!

Poslechla jsem Pepper a nasadila zářivý úsměv, který jsem nemusela ani moc předstírat. Tady jsem děkovala přírodě, že mi nadělila schopnost radovat se zčistajasna a naprosto upřímně.

Skupinka složená z usmívající se Natashy, nedočkavého Thora, ležérně postávajícího Bannera a lhostejně se tvářícího Bartona, už postávala před vchodem a čekala, až se k ní připojíme. Znovu mě vykolejily jejich obleky. Člověk by v nich rázem avengera nepoznal.