KATE • (Avengers)

30. Stávka

Ooookaaa, tenhle díl má asi 802 slov :/ ale nic jsem k němu už nedopisovala, ono by to pak bylo divný, takže teď jenom taková závěrečná kapitolka. Co takhle večer ještě jednu, normální? Hmm? :D

Každopádně písnička je opět od Sofie, protože tady spolehlivě platí cover lepší než originál :3

EnJoy it! :))

 „Zabila jste svou matku."

„Ano."

„Zabila jste ji..."

„Abych ochránila svou rodinu."

Už pomalu půl hodiny sedíme u velkého zasedacího stolu. S Adrianem jsme bezpečně izolováni na své polovině a Fury na polovině druhé. Ostatní postávali nejistě kolem, na jednu stranu mi chtěli věřit na tu druhou měli důvod to nedělat. Fury vypadal velmi nepřátelsky na to, že mě znal a věděl, co jsem zač. Dokonce mi píchnul sérum pravdy.

Byli jsme tu teprve chvíli, ale stihli jsme již pokrýt vše od mého únosu po pád matčiny budovy, protože na nás stříleli otázky jako by snad čekali, že nám v té rychlosti něco ujede. Že se sami prozradíme. 

„S matkou jste měla spory," konstatoval do absolutního ticha Nick Fury, vypadal nebývale ostražitě.

Pobaveně jsem se zasmála. „Jistě, nazvala bych to jinak, ale něco na ten způsob."

„Povězte nám, jak byste to nazvala," vyzval mě lehce, což se mi nelíbilo.

„Náš vztah byl ryze pracovní. Dá se říct, že jsem vyrostla bez rodičů. Matka na mně dělala stovky pokusů a já si myslela, že takhle to má být. Nic jiného jsem neznala, až pak, když jsem jednou sledovala Parkera a jeho matku, jsem si uvědomila, že by to takhle být nemuselo." Když jsem to řekla, usmála jsem se na Parkera opodál, který nadšeně poslouchal. Asi dvakrát jsem ho tak trochu ukradla jeho matce, když se ztratil v zábavním parku, chodili jsme spolu po kolotočích na zmrzlinu a tak.

„Postavila jste se své matce?" ptal se černoch, ale jeho myšlenky neustále mířily na mou změnu strany. Ta ovšem nastala až mnohem později.

„Ne, vůbec ne. Snažila jsem se jí zavděčit studiem, projekty a vynálezy. Dokonce jsem se naučila mluvit dvěma jazyky, ale ani to s ní nehnulo."

„Nevidím pořád ten zlom," nechápal Fury.

„Zlom nastal, když uviděla fotku Tonyho s Pepper, byl u toho článek, že budou mít dítě. Pravděpodobně to bylo v nějakém pochybném bulváru, ale ona se toho chytila a chtěla Tonyho zničit," odpověděla jsem a snažila se dát ruce do pohodlné pozice, ale pouta se mi i nadále zarývala do šupin. Nebolelo to, jen mi to omezování pohybu lezlo na nervy.

„Otce jste přeci nikdy neviděla, proč by vám na něm mělo záležet?"

„Nezáleželo, byla jsem z toho nadšená," odpověděla jsem popravdě. „Řekla mi o Tonym spoustu lží a špatných věcí, takže jsem cítila nenávist."

Sérum pravdy mě sice nutilo říkat pravdu, ale čisté myšlení mi zůstalo, takže jsem řekla všechno tak nějak zaobleně. Jakákoli myšlenka na lež ve mně vyvolala pocit zvracení.

„Jak jste ztratila vzpomínky?" Vypadalo to, že má opravdu hodně otázek.

„Šoky."

„Prosím?"

„Opakovaně mě topila, a když jsem šokem ztratila vědomí, odešla," už jsem měla zkaženou náladu. Moc díky, Nicku. Pepper zalapala po dechu.

„Kdo je James?"

„Matčin spolupracovník, teď už mrtvý."

„Mrtvý?"

„Zabila jsem ho na matčin příkaz," přiznala jsem a zatnula zuby.

„Kolik lidí jste zabila?"

„Mnoho," povzdechla jsem si a sklopila oči.

„Nemusíte být tak přesná, stačí přibližně," řekl Fury ironicky.

„Už nevím, nepočítala jsem to," chtěla jsem, aby mě už přestal mučit otázkami, ale vypadal, že ho teď zajímám ještě víc.

„Odpovězte."

„Dvacet dva a jeden umřel na infarkt, když mě uviděl."

Místnost pohltilo ticho.

Následovala krátká pauza na poradu mezi Nickem a nějakým starým pánem v drahém obleku, která vyústila v tiché rozhodnutí, které nám nebylo oznámeno. Adriana vyslechli hned vzápětí, ptali se ho na miliardu detailů, ale když se zmínili o jeskyni, kopla jsem ho do nohy, aby pomlčel.

„Adriane Pearcy, omlouváme se za hrubé zacházení, určitě chápete, že nemůžeme nic riskovat. Můžete se k naší organizaci přidat, nebo odejít, je to jen na vás," oznámil mu Fury náhle vřele a nechal mu rozepnout pouta. Byla jsem si jistá, že ho budou sledovat, ať se rozhodne jakkoli.

„Kate, tebe ponecháme ve vzdušné cele, dokud nezjistíme víc," oznámil mi a já zbledla, jakoby mi oznámil trest smrti. Vím přesně, kterou celu měl na mysli. Onu kruhovou pro beznadějné případy, která se klidně „omylem" dala vyhodit z lodě.

„Tak to teda ne!" Postavil se Tony a s ním i Pepper, která mu seděla na klíně.

„Tony, je to konečné rozhodnutí, nemůžeš..," Fury unaveně pohlédl na zlobivého protestanta.

„Co myslíte, že nemůžu? Moji dceru do té věci prostě nezavřete."

„Není, co řešit. Odveďte ji."

„Ne!" postavil se i Steve, který dosud jen prkenně seděl. Ostatní to pochopili jako stávku a postavili se, dokonce i doktor Banner, který se normálně drží zpátky. Stáli tam všichni, jako jeden pevný tým, ochotní bojovat za mou svobodu. Skoro mi slza ukápla.

„Myslím, že Kate není hrozbou," zašeptala k Furymu tiše Natasha, aby ho trochu nalomila. Nick přemýšlel. Dlouho. Napjatě jsem sledovala jeho neměnný výraz ve tváři, tomuto rozhodnutí už se nikdo nepostaví.

Naštěstí Fury není idiot, domyslel si, že následky by se mu nelíbily. Nikterak fyzické, to ani nehrozilo, ale ztráta věrnosti Avengerů by SHIELD stála hodně, možná až příliš a to on nehodlal riskovat.

„Pusťte ji."